Důkazní prostředky při daňové kontrole u přijaté služby

Pokud Vám poskytují dodavatelé služby, kde si nejste zcela jisti jejich skutečnou podstatou či přínosem pro vaši firmu, může nastat problém. Správci daně nemusí stačit jako důkazní prostředek pouhé doložení daňového dokladu k takovéto službě, finanční úřady v současnosti mnohdy požaduje mnohem více.

V rámci daňových kontrol se dříve finanční úřady zabývaly převážně službami od spojených osob, v současné době se však častěji zaměřují také na přijaté služby od společností bez vzájemného kapitálového či personálního propojení.

Správce daně nejčastěji zpochybňuje náklady v podobě přijatých služeb ze dvou důvodů. Tím prvním je nedostatečné doložení, že daná služba byla opravdu poskytnuta. V druhém případě se jedná o nedostatečné prokázání, že odběrateli přijatá služba zajistila, popřípadě měla zajistit dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (§ 24 zákona 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Je nutné zdůraznit, že výše ceny za poskytnutou službu by měla odpovídat ceně tržně obvyklé, a to i v případě kapitálově či personálně „nespojených“ osob. Pokud totiž finanční úřad v rámci prověřování dojde k závěru, že služba byla poskytnuta primárně za účelem snížení základu daně, mohou být smluvní strany dle zákona o dani z příjmu považovány za osoby spřízněné (tzv. jinak spojené), a to i bez vzájemné kapitálové či personální vazby. Pokud nejsou předloženy žádné důkazní prostředky, popřípadě jsou pro správce daně nedostatečné, může správce následně doměřit daň včetně úroků z prodlení a penále.

Je nepochybné, že pro daňový subjekt může být po určité době často složité doložit zpětně charakter přijaté služby, popřípadě prokázat konkrétní přínos pro společnost, která je příjemcem služby (tzv. benefit test). Při daňové kontrole by společnost měla být u každé přijaté služby schopna doložit, že náklady vynaložené na takovou službu jí přináší nějaký přínos. Nemusí se vždy jednat pouze o zvýšení vlastních výnosů, ale může jít také o snížení nákladů společnosti, zvýšení efektivity výroby, snížení určitých rizik apod.

Dle tvrzení Nejvyššího správního soudu není samotným předložením daňového dokladu prokázáno ani skutečné poskytnutí služby ani její přínos pro společnost, která takovou službu přijala.

Těmto nepříjemným situacím s finančním úřadem lze předcházet a nespoléhat se pouze na to, že v případě daňové kontroly se vše nějak obhájí a doloží. V době, kdy přijde finanční úřad na kontrolu, už nemusí někteří klíčoví zaměstnanci ve společnosti pracovat. S jejich odchodem také mohou zmizet některé informace či data potřebná pro doložení správci daně, popřípadě společnost nebude bez těchto lidí schopná finančnímu úřadu argumentovat a objasnit okolnosti poskytnuté služby. A i pokud odpovědní zaměstnanci ve společnosti stále působí, může být velmi těžké najít ve velkém množství souborů a dat potřebné podklady. Je proto vhodné nastavit v rámci společnosti interní procesy zajišťující sběr co nejvíce relevantních podkladů k přijatým službám a to již v okamžiku jejich poskytnutí.

Lze tedy doporučit shromažďovat, archivovat a zálohovat důkazní prostředky ke všem přijatým službám, a to jak v papírové podobně např. formou zakládáním dokumentů přehledně do šanonu, tak elektronické. Může se jednat o e-mailovou komunikaci (s dodavatelem, interní komunikaci), zápisy z telefonických rozhovorů či porad, zadání úkolů, výkazy práce, výstupy práce, reklamační dokumenty, předávací protokoly, propočty prokazující zvýšení efektivity výroby, snížení nákladů apod. Zároveň je vhodné u významných a povahově neobvyklých přijatých služeb vyhodnocovat a dokumentovat jejich přínosy pro společnost za účelem doložení těchto podkladů správci daně v případě kontroly.

Martin Svoboda

e-mail: martin.svoboda022@gmail.com

Martin Svoboda

26. 10. 2018