26. 4. 2016
ID: 101093upozornění pro uživatele
Ediční povinnost contra legem
Dle ustanovení § 129 odst. 2 o.s.ř. má předseda senátu možnost uložit osobě, která má listinu potřebnou k důkazu, aby ji pro účely soudního řízení, resp. dokazování předložila.[1] Otázkou však zůstává vymezení hranice, kdy má účastník řízení povinnost soudu vyhovět v případě, že vydání listiny potřebné k důkazu jiný zákon výslovně zakazuje, neboť tato je listinou podléhající lékařskému tajemství, mlčenlivosti či jinému zákonnému režimu. Může soud uložit pořádkovou pokutu za nepředložení vyžádané listiny?
Předně je nutné zmínit, že ediční povinnost upravená v ustanovení § 129 odst. 2 o.s.ř. se nevztahuje pouze na osoby třetí, nýbrž i na účastníky řízení,[2] kteří mají ze zákona povinnost tvrdit a dokazovat. Plnit a unést břemeno tvrzení[3] a břemeno důkazní[4] je nezbytné pro úspěch v soudním řízení. Občanský soudní řád rovněž stanovuje povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení.[5] Tentýž zákon ve svých ustanoveních pamatuje na zásadu iura novit curia pocházející z římského práva, podle níž je soud tím, kdo zná právo, a není tak potřeba provádět dokazování ohledně otázek právních.[6] Přesto však může nastat situace, kdy soud vyzve některého z účastníků řízení k předložení důkazu, který podléhá režimu jiného zákona, v němž je explicitně vyjádřen zákaz vydání osobám jiným než v takovém zákoně určeným. Pro případ nesplnění této povinnosti soud rovněž účastníka upozorní na možnost uložení pořádkové pokuty, neboť neposkytnutím důkazu bude hrubě ztížen postup řízení tím, že účastník neuposlechne příkazu soudu.[7] V této situaci vyvstává otázka, zda soud může požadovat předložení důkazu, jehož předložení je zákonem zakázáno, resp. zda za postup podle práva – dodržení zákazu – může být takový účastník sankcionován pořádkovým opatřením.
Pro přiblížení se může jednat o originál listiny ze zdravotnické dokumentace, na niž dopadá úprava zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v aktuálním znění. Ustanovení § 53 odst. 1 tohoto zákona stanovuje povinnost poskytovatele zdravotnických služeb vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci a dále s ní nakládat podle tohoto zákona a jiných právních předpisů.[8] Jelikož se jedná o originál listiny ze zdravotnické dokumentace, nevztahuje se na ni výjimka z povinné mlčenlivosti tak, jak je stanoveno v ustanovení § 51 odst. 3 zákona o zdravotních službách. Soud však pro potřeby provedení znaleckého zkoumání přikáže účastníkovi řízení, aby poskytl pro účely dokazování originál listiny ze zdravotnické dokumentace, a to pod možností uložení pořádkové pokuty v případě jejího nepředložení. Zdravotnické zařízení však pro zákonem uloženou povinnost odmítne soudu či jiným soudem určeným osobám takový originál listiny vydat, na základě kteréžto skutečnosti soud uloží účastníkovi řízení pořádkovou pokutu do výše 50.000 Kč, kterou lze ukládat i opakovaně. Soud v takovém případě sankcionuje účastníka za to, že tento účastník dodržuje jemu uloženou zákonnou povinnost. Případným vydáním originálu listiny jde však o postup protizákonný, tudíž by účastník porušil jiný zákon, čímž by se vystavil riziku sankce dle takového zákona.
Vznikne-li taková situace, je nezbytné proti usnesení, jímž byla uložena pořádková pokuta, podat odvolání ve smyslu ustanovení § 201 a násl. o.s.ř. a účastník nemůže být dále nucen k předložení důkazu, jehož vydání či poskytnutí jinému je zákonem výslovně zakázáno. V tomto případě je nezbytné vycházet ze zásady, že soud zná právo a že soudce je při svém rozhodování vázán zákonem,[9] tudíž ani soud není nadán mocí, jež by jej opravňovala k tomuto požadavku, resp. jež by ospravedlňovala případné porušení zákona uposlechnutím a vyhověním výzvě soudu k předložení důkazu či listiny potřebné k důkazu. Zmíněný postup soudu jednoznačně zakládá porušení práva na spravedlivý proces dle ustanovení čl. 36 Listiny.
Závěrem lze konstatovat, že ani kvalifikovaná výzva či rozhodnutí soudu vydané proti smyslu a dikci zákona neospravedlňuje případné porušení jiného zákona účastníkem, který je takovým zákonem vázán. V případě porušení povinnosti uložené zvláštním zákonem totiž účastníku sporu hrozí sankce dle tohoto zvláštního zákona. Žádné rozhodnutí či akt soudní moci tedy nemůže nahrazovat možnosti moci zákonodárné a není způsobilé překonat povinnosti zákonem stanovené.
Bc. Štefan Rehák,
student 4. ročníku Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
e-mail: stefan.rehak@me.com
----------------------------------------
[1] § 129 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění.
[2] Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 1 Cmo 9/2014.
[3] § 101 odst. 1 písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění.
[4] § 120 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění.
[5] Tamtéž.
[6] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1143/2006.
[7] § 53 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění.
[8] § 53 odst. 1 zák. č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách, v aktuálním znění.
[9] Čl. 95 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v aktuálním znění.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Pro přiblížení se může jednat o originál listiny ze zdravotnické dokumentace, na niž dopadá úprava zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v aktuálním znění. Ustanovení § 53 odst. 1 tohoto zákona stanovuje povinnost poskytovatele zdravotnických služeb vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci a dále s ní nakládat podle tohoto zákona a jiných právních předpisů.[8] Jelikož se jedná o originál listiny ze zdravotnické dokumentace, nevztahuje se na ni výjimka z povinné mlčenlivosti tak, jak je stanoveno v ustanovení § 51 odst. 3 zákona o zdravotních službách. Soud však pro potřeby provedení znaleckého zkoumání přikáže účastníkovi řízení, aby poskytl pro účely dokazování originál listiny ze zdravotnické dokumentace, a to pod možností uložení pořádkové pokuty v případě jejího nepředložení. Zdravotnické zařízení však pro zákonem uloženou povinnost odmítne soudu či jiným soudem určeným osobám takový originál listiny vydat, na základě kteréžto skutečnosti soud uloží účastníkovi řízení pořádkovou pokutu do výše 50.000 Kč, kterou lze ukládat i opakovaně. Soud v takovém případě sankcionuje účastníka za to, že tento účastník dodržuje jemu uloženou zákonnou povinnost. Případným vydáním originálu listiny jde však o postup protizákonný, tudíž by účastník porušil jiný zákon, čímž by se vystavil riziku sankce dle takového zákona.
Vznikne-li taková situace, je nezbytné proti usnesení, jímž byla uložena pořádková pokuta, podat odvolání ve smyslu ustanovení § 201 a násl. o.s.ř. a účastník nemůže být dále nucen k předložení důkazu, jehož vydání či poskytnutí jinému je zákonem výslovně zakázáno. V tomto případě je nezbytné vycházet ze zásady, že soud zná právo a že soudce je při svém rozhodování vázán zákonem,[9] tudíž ani soud není nadán mocí, jež by jej opravňovala k tomuto požadavku, resp. jež by ospravedlňovala případné porušení zákona uposlechnutím a vyhověním výzvě soudu k předložení důkazu či listiny potřebné k důkazu. Zmíněný postup soudu jednoznačně zakládá porušení práva na spravedlivý proces dle ustanovení čl. 36 Listiny.
Závěrem lze konstatovat, že ani kvalifikovaná výzva či rozhodnutí soudu vydané proti smyslu a dikci zákona neospravedlňuje případné porušení jiného zákona účastníkem, který je takovým zákonem vázán. V případě porušení povinnosti uložené zvláštním zákonem totiž účastníku sporu hrozí sankce dle tohoto zvláštního zákona. Žádné rozhodnutí či akt soudní moci tedy nemůže nahrazovat možnosti moci zákonodárné a není způsobilé překonat povinnosti zákonem stanovené.
Bc. Štefan Rehák,
student 4. ročníku Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
e-mail: stefan.rehak@me.com
----------------------------------------
[1] § 129 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění.
[2] Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 1 Cmo 9/2014.
[3] § 101 odst. 1 písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění.
[4] § 120 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění.
[5] Tamtéž.
[6] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1143/2006.
[7] § 53 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění.
[8] § 53 odst. 1 zák. č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách, v aktuálním znění.
[9] Čl. 95 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v aktuálním znění.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
