Eutanazie je riskantní, ale možná...

 

Jako lékař internista jsem se setkal s řadou nemocí, které by mě osobně v určitém stadiu, pokud bych jimi byl postižen, vedly k úvahám, jak vyhledat eutanazii.
Třeba taková Alzheimerova demence.
Měl jsem pacienta, univerzitního profesora, který si ode mě chtěl koupit jízdenku do Čerčan, neboť si pobyt v nemocničním pokoji pletl s kupé ve vlaku. Možná na první pohled úsměvná příhoda se mění v horor, když si pán běžně pletl skříň se sociálním zařízením. Zažil jsem lékaře, který zvolil sebevraždu, když zjistil, že trpí touto nemocí, a už si nebyl schopen nic zapamatovat, ale bohužel si plně uvědomoval postup nemoci, která jej profesně i lidsky likvidovala.

Problémy nejen s bolestí

Je pravda, že kruté bolesti u nádorových onemocnění umí medicína v drtivé většině případů zvládnout.
Bohužel ne však úplně vždy a také leckdy ne proto, že ošetřující lékaři to neumějí nebo se bojí nasadit vysoké dávky opiátů. Moderní medicína má sice čím dál tím více techniky, ale také výrazně přibývá alibismu lékařů, kteří nechtějí mít problémy. Prostě mají strach, že skončí před soudem s podezřením, že ublížili někomu opiáty. Desítky pacientů v bolestech by svojí žádostí o eutanazii jen odkryly nedostatky naší medicíny. Nyní nemají dovolání.
Jde o vyhasínající život, který mnohdy nikoho nezajímá, neboť zde "již není co léčit". Pokud by podali žádost o eutanazii a obratem by se ukázalo, že je to jen díky špatné léčbě bolesti, příslušné oddělení a lékaři by riskovali minimálně strašnou ostudu.
Dnes se o tom nikdo nedozví.
Možná i tím by eutanazie přispěla k vyšší kvalitě naší zdravotní péče. Samozřejmě by u takovýchto pacientů nebyla povolena, ale obratem by jim byla změněna léčba na účinnou. To, že osobně znám chorobné stavy, které by mě vedly k žádosti o vlastní eutanazii, však neznamená, že jsem jejím skalním stoupencem. Mám obavy, aby nemohla být zneužita.

A co zneužití?

Praktiky švýcarské kliniky popsané v tomto deníku mé obavy prohlubují. Setkal jsem se s přáním starých a chronicky nemocných lidí, že by nejraději ukončili svůj život, protože jsou pro svoji rodinu velkou obtíží. Některé rodiny tento pocit ve svých příbuzných dokonce vytvářejí. Zde už je jen krůček k tomu přesvědčit "babičku", že pro ni bude eutanazie tím nejlepším řešením. Eutanazii zase nelze zatracovat jen proto, že může být "špatnými" lidmi zneužita. Zabít se dá nožem či automobilem, ale pokud tak někdo učiní, předem ví, že bude ostatními lidmi pronásledován a většinou i potrestán. Stejné to musí být i s eutanazií. Legislativní úprava musí začít u způsobu projevení svobodné vůle. Měla by být projevena opakovaně, třeba třikrát a s určitou časovou přestávkou, například vždy minimálně po třech dnech. Žadatel by musel být plně seznámen před svědky se svým zdravotním stavem a jeho prognózou a všemi možnostmi. Vhodnost eutanazie by museli odsouhlasit minimálně dva lékaři z různých pracovišť - odborníci - a až poté, co by pacienta osobně vyšetřili. Nezbytné by bylo navíc i povinné vyšetření psychologem a psychiatrem. Pacientovo prohlášení by mělo být učiněno před notářem.

Přísně podle zákona

Za úvahu stojí i každé takové rozhodnutí před realizací přezkoumat ve velmi rychlém soudním řízení, které by prověřilo, zda jsou dodrženy všechny podmínky zákona. Teprve poté by mohlo dojít k zákroku. Ukončení života by směly provádět pouze neziskové nemocnice a zcela zdarma, navíc za přítomnosti nezávislého svědka, který bude garantem, že i těsně před vlastním zákrokem pacient stále souhlasí s provedením. Za nedodržení zákonných podmínek by pak jednotlivým aktérům musely hrozit vysoké tresty. Jedině za nastolení velmi přísných podmínek lze vůbec vážně uvažovat o možnosti legalizace eutanazie v naší zemi.

Foto popis: JE ŘEŠENÍM SMRT? Téma dobrovolného odchodu ze života se stále vrací.
Foto Autor - Foto - PROFIMEDIA. CZ

O autorovi: David Rath lékař a poslanec za ČSSD


Zpracovatel: Anopress IT a.s.