K absolutnosti zákazu léčebných tvrzení u doplňků stravy

Z hlediska požadavků kladených na reklamu propagující doplňky stravy představují přísnější rozhodovací větev rozhodnutí opírající se o cit. rozhodnutí ve věci Urinal. V zásadě se zde vychází z toho, že „(…) není rozhodné, zda byly v předmětné reklamě uváděny pravdivé informace o účincích užívání prezentovaného přípravku, ale to, že kombinace obsahu reklamního sdělení a jeho grafického zpracování vzbudí v adresátech reklamy (spotřebitelích) dojem, že prezentovaný přípravek je léčivým přípravkem (léčivem) schopným onemocnění léčit nebo mu předcházet, přestože se o léčivý přípravek nejedná“[4].  Určitou relativizací pak představuje cit. rozsudek ve věci Allivictus. Nejvyšší správní soud v daném případě posoudil tvrzení vztahující se k přípravku z česneku jako nezpůsobilá vyvolat v spotřebiteli dojem, že se jedná o léčivo, a to i přesto, že jedno z posuzovaných tvrzení se týkalo posílení imunitního systému při chemoterapii.

Od 13. prosince 2014 vstoupilo v platnost nařízení č. 1169/2011[5], které v ustanovení čl. 7 odst. 3 stanoví zákaz uvádění léčebných tvrzení u potravin, a to bez ohledu na jejich způsobilost uvést spotřebitele v omyl. V kontextu této právní úpravy tak vyvstávala otázka, zda a jak dosavadní judikatura obstojí v prizmatu této legislativní změny, neboť výšeuvedená rozhodnutí se vztahují k předchozí právní úpravě § 5d odst. 2 písm. d) zák. č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění účinném do 16. srpna 2015.

Zdá se, že odpověď přineslo až nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. června 2020 sp. zn 5 As 219/2019. Nejvyšší správní soud zde posuzoval tvrzení uvedená na obalech doplňků stravy STOPKAŠEL, STOPKAŠEL pro děti a STOPBACIL. Mezi posuzovaná tvrzení patřila například tvrzení: „ulevuje při kašli“, „při projevech nachlazení“, aj.

Nejvyšší správní soud zde jednoznačně vyložil zákaz léčebných tvrzení u potravin jako absolutní: „(…) Ustanovení čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011 je jednoznačné a v zásadě nepřipouští jiný výklad, než že jsou zakázána veškerá tvrzení, která lze považovat za léčebná, s výhradou výslovně uvedených výjimek z tohoto zákazu.“[6] Zajímavostí je konstrukce nového kritéria na posuzování léčebných tvrzení, když Nejvyšší správní soud odlišil léčebná tvrzení zcela nezpůsobilá uvést spotřebitele v omyl.[7] O takováto léčební tvrzení se dle Nejvyššího správního soudu jedná toliko ve výjimečných případech, „(…) např. pokud je potravina zjevně nezaměnitelná s lékem a uvedené tvrzení je neuvěřitelné v takové míře, že se jím žádný spotřebitel nemůže nechat zmýlit“[8]

Reklama

AI Agenti od A do Z – Váš digitální právní tým (online - živé vysílání) - 23.4.2026

23.4.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Jedná se tak o relativizaci absolutnosti zákazu léčebných tvrzení u potravin, přičemž dle cit. rozhodnutí splňuje kvalifikační předpoklady pro léčebné tvrzení zcela nezpůsobilé uvést spotřebitele v omyl například česnek, ne však byliny jako boswellie, sléz maurský, ženšen sibiřský nebo schizandra čínská, a to ani v kombinaci se známějšími bylinami jako jitrocel, bazalka či mateřídouška.

Je tak otázkou, jakým obsahem naplní budoucí judikatorní výklad tuto neurčitou kategorii, která může být stěžejní pro posouzení přípustnosti tvrzení použitých při propagaci doplňků stravy. Zdá se, že uvedené rozhodnutí nepříliš napomáhá posuzování hraničních případů, kdy jde o připisování léčebných účinků obecně známým rostlinám. Dozvěděli jsme se tak, že léčebná tvrzení ohledně česneku s největší pravděpodobností budou vyhovovat novému testu léčebných tvrzení zcela nezpůsobilých uvést spotřebitele v omyl, ohledně léčebných tvrzení  u dalších rostlin (s výjimkou těch v rozhodnutí výslovně uvedených) soud neposkytl žádné přesnější kvalifikační kritérium.