Litteringové náklady a nový způsob evidence jednorázových plastových obalů

V rámci snahy postupně zamezovat nadužívání plastových obalů a snižovat jejich nepříznivé dopady na životní prostředí, především v rámci společné politiky Evropské unie, se mimo jiné postupně zavádějí nová pravidla a mantinely pro užívání některých jednorázových plastových obalů a obalových prostředků.

Novelizace právních předpisů

Reklama

Nemáte ještě registraci na epravo.cz?

Registrujte se, získejte řadu výhod a jako dárek Vám zašleme aktuální online kurz na využití umělé inteligence v praxi.

REGISTROVAT ZDE

Na začátku října nabyla účinnosti novela zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon o obalech“). Nově zavedené změny vycházejí ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 ze dne 5. června 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (dále jen „Směrnice SUP“).

Na základě Směrnice SUP byly transponovány do českých právních předpisů, mimo jiné, nové zákonné povinnosti pro osoby uvádějící na trh určité jednorázové plastové obaly, a to především v oblasti zavedení poplatků za jejich úklid a způsobu evidence.

Zákon o obalech jakožto vnitrostátní předpis přichází s implementací unijním právem stanovené povinnosti finančně se podílet na nákladech spojených s úklidem a likvidací nežádoucích jednorázových plastových obalů, které zatím nemají své ekologičtější a udržitelnější alternativy.

Reklama

Veřejné zakázky pro mírně pokročilé – 1. díl: Nastavení zadávacích podmínek a kvalifikačních požadavků (online - živé vysílání) - 16.9.2026

16.9.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

V následujícím článku bychom Vás rádi blíže seznámili s konkrétními aspekty těchto specifických povinností v rámci tzv. litteringu, a to zejména v oblasti potravinářství.

Obecně

Právním základem pro zavedení povinností v oblasti litteringu je nově inkorporované ustanovení § 10a Zákona o obalech, na jehož základě bude osoba uvádějící na trh nebo do oběhu jednorázové plastové obaly, specifikované v části C nebo D přílohy č. 4 Zákona o obalech, povinna hradit obcím náklady vynaložené na úklid odpadu, kterého se osoby zbavují mimo místa určená k jeho odkládání, a na následnou přepravu a zpracování tohoto odpadu. Jedná se o tzv. litteringové náklady, které tyto subjekty hradí prostřednictvím autorizované obalové společnosti zřízené dle § 16 an. Zákona o obalech (nebo dále též „AOS“).

AOS se rozumí akciová společnost autorizovaná Ministerstvem životního prostředí, která je oprávněna zajišťovat sdružené plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů dle Zákona o obalech, a k tomuto účelu uzavírat smlouvy o sdruženém plnění s povinnými osobami.

Výše litteringových nákladů bude muset odrážet reálné náklady na úklid odpadu.

Dosah povinnosti

Relevantní definice a konkrétní příklady uvádí nejen Směrnice SUP a transpoziční Zákon o obalech, ale též na Směrnici SUP navazující Sdělení Komise č. 2021/C 216/01 ze dne 7. 6. 2021, které reflektuje Pokyny Komise týkající se plastových výrobků na jedno použití podle Směrnice SUP (dále jen „Sdělení Komise k SUP“).

Pro tyto účely se „plastovým výrobkem na jedno použití“ rozumí výrobek, který je vyroben zcela či částečně z plastu a který není vyroben, navržen či uváděn na trh tak, aby mohl být během svého životního cyklu vícekrát využit nebo mohl projít několika cykly tím, že bude vrácen výrobci k opětovnému naplnění nebo opětovně použit ke stejnému účelu, ke kterému byl určen[1].

Nové povinnosti i nový způsob evidence se budou týkat těchto obalů a obalových prostředků na potraviny a nápoje:

sáčky a balení zhotovené z pružného materiálu, které obsahují potraviny určené k okamžité spotřebě z těchto sáčků nebo balení bez jakékoli další přípravy (k výkladu a uplatnění kritérií specifických pro daný výrobek v kategorii sáčků, balení a potravin v nich obsažených, uvedených v příloze, lze použít vícero ukazatelů zaměřujících se na pružnost obalu, charakter potraviny, možnost přímé konzumace ze sáčku apod.[2]; jedná se například o sáčky nebo balení obsahující sušenky, ořechy, bramborové lupínky, pečivo, či obaly na sendvič apod.);

nádoby na nápoje o objemu až 3 litry (součástí definice nádob na nápoje a nápojových lahví jsou i uzávěry a víčka, dále jsou zde zahrnuty také nápojové obaly z kompozitních materiálů; např. kapsičky, plastové láhve, kompozitní nápojové krabice, jednodílné plastové nádoby na nápoje s lisovaným odlamovacím uzávěrem apod.);

plastové odnosné tašky (v tomto pojmu jsou zahrnuty zejména nákupní plastové tašky, jako lehké plastové nákupní tašky dodávané spotřebiteli v místě prodeje s tloušťkou stěny méně než 50 mikronů, nebo velmi lehké plastové nákupní tašky dodávané spotřebiteli v místě prodeje s tloušťkou stěny méně než 15 mikronů; naopak sem nespadají například silnější plastové nákupní tašky s tloušťkou stěny nad 50 mikronů nebo plastové odpadní pytle);

nápojové kelímky (jedná se zejména o plastové nápojové kelímky na studené nápoje, předem naplněné papírové kelímky s plastovou vnitřní nebo vnější vrstvou, plastové kelímky na džusy nebo nápoje obsahující alkohol, prodávané v maloobchodě a velkoobchodě, plastové kelímky s instantními nápojovými prášky či polévkami, do kterých je třeba přidat např. mléko nebo vodu, než může být výrobek spotřebován apod.);

nádoby na potraviny (nádobami na potraviny se rozumí takové nádoby, které jsou jako krabičky prodávané s víkem nebo bez něj, mohou obsahovat potraviny a usnadňovat jejich přepravu a obvykle se prodávají s tištěnými informacemi o obsahu, přísadách a často i hmotnosti výrobku).

Doposud nejasné definice

Přestože Sdělení Komise k SUP celkem obsáhle popisuje definice jednotlivých výrobků, přehled výrobků a názorné příklady k téměř všem kategoriím plastových obalů, i tak se v něm vyskytují mezery co se jasnosti a přesnosti vymezení týče, a to zejména u první výše uvedené kategorie – sáčky a balení zhotovené z pružného materiálu, které obsahují potraviny určené k okamžité spotřebě z těchto sáčků nebo balení bez jakékoli další přípravy.

V rámci příprav metodického pokynu Ministerstva životního prostředí České republiky, který bude upřesňovat jaké výrobky (ne)spadají do působnosti nové litteringové povinnosti, budou konkrétněji definovány základní kategorie výrobků a jejich specifikace (například jednotka porce či její rozmezí, okamžitá spotřeba aj.). Vágnost a nejasnost definic se týká hlavně problematiky mléčných výrobků (jogurty, plátkové sýry atd.), masných výrobků, sušenek a cukrovinek, zmrzlin a dalších.

Závěr

Nově zavedená povinnost hrazení litteringových nákladů, kterou přináší Směrnice SUP a další navazující právní předpisy na evropské i vnitrostátní úrovni, mají za cíl vytvořit specifický právní rámec, který by účinně omezil negativní environmentální, zdravotní a ekonomické dopady užívání jednorázových plastových výrobků a stanovit obecné minimální požadavky na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce nebo osob, které je uvádějí na trh či do oběhu.

Práce na metodice Ministerstva životního prostředí k litteringové povinnosti, jakož i další legislativní a jiné procesy s tím spojené, pro Vás budeme i nadále sledovat a o dalším postupu a novinkách Vás včas informovat.