Litteringové náklady a nový způsob evidence jednorázových plastových obalů

V rámci snahy postupně zamezovat nadužívání plastových obalů a snižovat jejich nepříznivé dopady na životní prostředí, především v rámci společné politiky Evropské unie, se mimo jiné postupně zavádějí nová pravidla a mantinely pro užívání některých jednorázových plastových obalů a obalových prostředků.

Novelizace právních předpisů

Na začátku října nabyla účinnosti novela zákona 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon o obalech“). Nově zavedené změny vycházejí ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 ze dne 5. června 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (dále jen „Směrnice SUP“).

Reklama

Nemáte ještě registraci na epravo.cz?

Registrujte se, získejte řadu výhod a jako dárek Vám zašleme aktuální online kurz na využití umělé inteligence v praxi.

REGISTROVAT ZDE

Na základě Směrnice SUP byly transponovány do českých právních předpisů, mimo jiné, nové zákonné povinnosti pro osoby uvádějící na trh určité jednorázové plastové obaly, a to především v oblasti zavedení poplatků za jejich úklid a způsobu evidence.

Zákon o obalech jakožto vnitrostátní předpis přichází s implementací unijním právem stanovené povinnosti finančně se podílet na nákladech spojených s úklidem a likvidací nežádoucích jednorázových plastových obalů, které zatím nemají své ekologičtější a udržitelnější alternativy.

Reklama

Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

2.9.2025 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

V následujícím článku bychom Vás rádi blíže seznámili s konkrétními aspekty těchto specifických povinností v rámci tzv. litteringu, a to zejména v oblasti potravinářství.

Obecně

Právním základem pro zavedení povinností v oblasti litteringu je nově inkorporované ustanovení § 10a Zákona o obalech, na jehož základě bude osoba uvádějící na trh nebo do oběhu jednorázové plastové obaly, specifikované v části C nebo D přílohy č. 4 Zákona o obalech, povinna hradit obcím náklady vynaložené na úklid odpadu, kterého se osoby zbavují mimo místa určená k jeho odkládání, a na následnou přepravu a zpracování tohoto odpadu. Jedná se o tzv. litteringové náklady, které tyto subjekty hradí prostřednictvím autorizované obalové společnosti zřízené dle § 16 an. Zákona o obalech (nebo dále též „AOS“).

AOS se rozumí akciová společnost autorizovaná Ministerstvem životního prostředí, která je oprávněna zajišťovat sdružené plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů dle Zákona o obalech, a k tomuto účelu uzavírat smlouvy o sdruženém plnění s povinnými osobami.

Výše litteringových nákladů bude muset odrážet reálné náklady na úklid odpadu.

Dosah povinnosti

Relevantní definice a konkrétní příklady uvádí nejen Směrnice SUP a transpoziční Zákon o obalech, ale též na Směrnici SUP navazující Sdělení Komise č. 2021/C 216/01 ze dne 7. 6. 2021, které reflektuje Pokyny Komise týkající se plastových výrobků na jedno použití podle Směrnice SUP (dále jen „Sdělení Komise k SUP“).

Pro tyto účely se „plastovým výrobkem na jedno použití“ rozumí výrobek, který je vyroben zcela či částečně z plastu a který není vyroben, navržen či uváděn na trh tak, aby mohl být během svého životního cyklu vícekrát využit nebo mohl projít několika cykly tím, že bude vrácen výrobci k opětovnému naplnění nebo opětovně použit ke stejnému účelu, ke kterému byl určen[1].

Nové povinnosti i nový způsob evidence se budou týkat těchto obalů a obalových prostředků na potraviny a nápoje:

sáčky a balení zhotovené z pružného materiálu, které obsahují potraviny určené k okamžité spotřebě z těchto sáčků nebo balení bez jakékoli další přípravy (k výkladu a uplatnění kritérií specifických pro daný výrobek v kategorii sáčků, balení a potravin v nich obsažených, uvedených v příloze, lze použít vícero ukazatelů zaměřujících se na pružnost obalu, charakter potraviny, možnost přímé konzumace ze sáčku apod.[2]; jedná se například o sáčky nebo balení obsahující sušenky, ořechy, bramborové lupínky, pečivo, či obaly na sendvič apod.);

nádoby na nápoje o objemu až 3 litry (součástí definice nádob na nápoje a nápojových lahví jsou i uzávěry a víčka, dále jsou zde zahrnuty také nápojové obaly z kompozitních materiálů; např. kapsičky, plastové láhve, kompozitní nápojové krabice, jednodílné plastové nádoby na nápoje s lisovaným odlamovacím uzávěrem apod.);

plastové odnosné tašky (v tomto pojmu jsou zahrnuty zejména nákupní plastové tašky, jako lehké plastové nákupní tašky dodávané spotřebiteli v místě prodeje s tloušťkou stěny méně než 50 mikronů, nebo velmi lehké plastové nákupní tašky dodávané spotřebiteli v místě prodeje s tloušťkou stěny méně než 15 mikronů; naopak sem nespadají například silnější plastové nákupní tašky s tloušťkou stěny nad 50 mikronů nebo plastové odpadní pytle);

nápojové kelímky (jedná se zejména o plastové nápojové kelímky na studené nápoje, předem naplněné papírové kelímky s plastovou vnitřní nebo vnější vrstvou, plastové kelímky na džusy nebo nápoje obsahující alkohol, prodávané v maloobchodě a velkoobchodě, plastové kelímky s instantními nápojovými prášky či polévkami, do kterých je třeba přidat např. mléko nebo vodu, než může být výrobek spotřebován apod.);

nádoby na potraviny (nádobami na potraviny se rozumí takové nádoby, které jsou jako krabičky prodávané s víkem nebo bez něj, mohou obsahovat potraviny a usnadňovat jejich přepravu a obvykle se prodávají s tištěnými informacemi o obsahu, přísadách a často i hmotnosti výrobku).

Doposud nejasné definice

Přestože Sdělení Komise k SUP celkem obsáhle popisuje definice jednotlivých výrobků, přehled výrobků a názorné příklady k téměř všem kategoriím plastových obalů, i tak se v něm vyskytují mezery co se jasnosti a přesnosti vymezení týče, a to zejména u první výše uvedené kategorie – sáčky a balení zhotovené z pružného materiálu, které obsahují potraviny určené k okamžité spotřebě z těchto sáčků nebo balení bez jakékoli další přípravy.

V rámci příprav metodického pokynu Ministerstva životního prostředí České republiky, který bude upřesňovat jaké výrobky (ne)spadají do působnosti nové litteringové povinnosti, budou konkrétněji definovány základní kategorie výrobků a jejich specifikace (například jednotka porce či její rozmezí, okamžitá spotřeba aj.). Vágnost a nejasnost definic se týká hlavně problematiky mléčných výrobků (jogurty, plátkové sýry atd.), masných výrobků, sušenek a cukrovinek, zmrzlin a dalších.

Závěr

Nově zavedená povinnost hrazení litteringových nákladů, kterou přináší Směrnice SUP a další navazující právní předpisy na evropské i vnitrostátní úrovni, mají za cíl vytvořit specifický právní rámec, který by účinně omezil negativní environmentální, zdravotní a ekonomické dopady užívání jednorázových plastových výrobků a stanovit obecné minimální požadavky na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce nebo osob, které je uvádějí na trh či do oběhu.

Práce na metodice Ministerstva životního prostředí k litteringové povinnosti, jakož i další legislativní a jiné procesy s tím spojené, pro Vás budeme i nadále sledovat a o dalším postupu a novinkách Vás včas informovat.