Plnění z obnosového pojištění jako příjem v oddlužení

I. Dlužníkova povinnost vydat svůj mimořádný příjem a výjimky z ní ve smyslu § 412 insolvenčního zákona (obsah a účel)

Mimořádným příjmem se v oddlužení chápe takový příjem, s nímž dlužník v době podání insolvenčního návrhu nepočítal, nevěděl, zda a kdy k němu dojde, nebo příjem plynoucí z porušení povinností dlužníkem.[1] Jde o opak pravidelných (obvyklých) příjmů dlužníka, které se ve prospěch věřitelů využijí dle § 398 odst. 3 zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „IZ“).[2] Mimořádnými příjmy jsou příjmy z dědictví, mimořádných darů, neúčinných úkonů dlužníka, příjmy ze zpeněžení dlužníkem zatajeného majetku, příjmy ze zpeněžení SJM a další mimořádné příjmy dlužníka.[3] Všechny tyto příjmy se musí využít k uspokojení dlužníkových věřitelů. Tento článek se věnuje dvěma kategoriím příjmů, které se za mimořádné příjmy pro účely oddlužení ze zákona[4] nepovažují: plnění, která dlužník obdržel (i.) z titulu smlouvy o škodovém pojištění[5] nebo (ii.) z titulu náhrady majetkové nebo nemajetkové újmy.[6] Příjmy, které nejsou považovány za mimořádné, vymezil zákonodárce tzv. oddlužovací novelou.[7] Tyto příjmy zůstanou dlužníku a věřitelé z nich nejsou uspokojováni.[8]

Výchozím důvodem k tomu, proč se zákonodárce rozhodl tato plnění dlužníku ponechat, je, že nejde o plnění, jejichž účelem je obohatit dlužníka, ale o plnění, jejichž účelem je vynahradit mu (nejen) majetkovou ztrátu. Jde o plnění, jež mají být použita v souladu s jejich účelovým určením, ne na úhradu pohledávek věřitelů nad rámec plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.[9] Jde-li o škodové pojištění (typicky věcí[10]), zpravidla z něj bude hrazena obnova věcí, které nebyly vydány ke zpeněžení, typicky domácnost nebo její vybavení.[11] Důvodová zpráva k oddlužovací novele uvádí, že: „Jde-li o jiné věci, které jsou součástí majetkové podstaty, aniž by dlužník měl dříve povinnost vydat je ke zpeněžení, ponechání plnění z pojistných smluv dlužníku sleduje rovněž účel zachování nebo případně i zvýšení hodnoty majetkové podstaty, kterou je případně možno využít k uspokojení věřitelů, jestliže bude schválené oddlužení zrušeno a rozhodnuto o řešení úpadku konkursem.“[12] Obdobné odůvodnění patrně platí i pro pravidlo, že se dlužníku ponechá plnění z titulu náhrady majetkové újmy, byť to důvodová zpráva výslovně neuvádí.

Odlišné odůvodnění platí pro pravidlo, že se dlužníku ponechává plnění z titulu náhrady nemajetkové újmy. Ta se totiž neprojevuje (originárně) v majetkové sféře dlužníka.[13] Nemajetková újma je svou povahou nehmotná, imateriální a představuje nepříznivý zásah do jiných hodnot (než majetek), jimiž jsou zejména život, zdraví, osobní svoboda nebo důstojnost.[14] Důvodová zpráva k tomu uvádí, že: „návrh ovšem rovněž sleduje náhradu nemajetkové újmy, která by také měla být primárně použita v souladu se svým účelovým určením, a to například k úhradě léčebných výloh, nákupu léků a zdravotních pomůcek nebo vyvážením handicapu vzniklého ztížením společenského uplatnění.“ Dlužník by ponechané prostředky měl použít k efektivnější rekonvalescenci a jeho rychlejšímu návratu k výdělečné činnosti.

Reklama

Rozvod s mezinárodním prvkem (online - živé vysílání) - 17.6.2025

17.6.2025 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Je třeba dodat, že nepoužije-li dlužník prostředky přiznané mu např. pravomocným rozsudkem z titulu náhrady nemajetkové újmy k úhradě léčebných výloh či léků, ale zašije je do strožoku nebo prohraje v loterii, není to důvodem k tomu, aby tyto prostředky měl (zpětně) povinnost vydat věřitelům. Jinak řečeno, účelové určení daných prostředků se sice předpokládá, avšak nijak se nekontroluje, resp. nesankcionuje jeho „porušení“.

II. Plnění ze smlouvy o obnosovém pojištění – má jej dlužník vydat jako mimořádný příjem podle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona?

Obnosové pojištění zpravidla slouží k pojištění osob.[15] Nicméně i úrazové pojištění[16] nebo pojištění pro případ nemoci[17] lze sjednat jako pojištění škodové, byť např. v případě úrazového pojištění jde o typický případ pojištění, které se sjednává jako obnosové.[18] Kvalifikačním kritériem pro rozlišování škodového a obnosového pojištění je obsah pojistné smlouvy, resp. jakým způsobem (na jakém principu) je plnění poskytováno.[19] Soud (popř. insolvenční správce) se proto při posuzování toho, z jakého titulu je dlužníku plnění poskytnuto, neobejde bez dlužníkovy pojistné smlouvy. Povinnost předložit takovou pojistnou smlouvu stíhá dlužníka, který se ve svůj prospěch domáhá uplatnění výjimky ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) in fine IZ, a k jehož tíži jde její nepředložení, a tedy neprokázání toho, že je dané plnění skutečně poskytnuto ze smlouvy o obnosovém pojištění.[20] Soud může pojistiteli v rámci své dohlédací činnosti dle § 11 IZ uložit, aby pojistnou smlouvu soudu (popř. insolvenčnímu správci) předložil.

Jelikož plnění ze smlouvy o obnosovém pojištění není limitováno ani (i.) výší vzniklé újmy[21] a ani (ii.) tím, že vzniklá újma dlužníku již byla (popř. bude) uhrazena (už) z titulu náhrady újmy,[22] může na základě výplaty tohoto plnění dojít k tomu, že se dlužník na pojistné události obohatí.[23] A právě to je patrně důvod, proč zákonodárce takové plnění považuje za mimořádný příjem, který dlužník musí vydat k uspokojení věřitelů, a nestanovil pro něj explicitně výjimku, na rozdíl od plnění ze škodového pojištění.

III. Vybraná rozhodovací praxe

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dál jen „soud“) ze dne 15. července 2021, č. j. KSHK 45 INS 15241/2020-B-36, soud rozhodl, že (zjednodušeně řečeno) slouží-li pojistné plnění z hlediska svého účelu jako náhrada nemajetkové újmy, pak i pro něj – stejně jako pro plnění vyplacené dlužníku z titulu náhrady nemajetkové újmy – platí výjimka ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) in fine IZ, bez ohledu na právní titul jeho výplaty. Takové plnění se tedy rovněž nevydá věřitelům. Soud se v odůvodnění nijak nevypořádal s tím, že plnění z titulu náhrady nemajetkové újmy a plnění z titulu smlouvy o obnosovém pojištění vyplácí dva odlišené subjekty (škůdce vs. pojistitel) a ze dvou rozdílných právních titulů (smluvní vs. mimosmluvní vztah).[24] Rovněž nesdělil, zda se jednalo o plnění ze smlouvy o škodovém, anebo obnosovém pojištění. Pro úplnost dodávám, že vycházím z veřejně přístupného spisu na www.isir.justice.cz a pouze předpokládám, že plnění poskytnuté dlužníku v tehdy posuzované věci (plnění z „připojištění vzniku invalidity“) bylo plnění poskytnutým z titulu smlouvy o obnosovém pojištění.[25]

Soud uvedl, že vyšel při interpretaci výjimek v § 412 odst. 1 písm. b) IZ z účelu a smyslu zákona. Patrně provedl úvahu, že jsou-li prostředky určeny na totéž použití (na náhradu újmy na zdraví),[26] pak by neměly být vydány věřitelům (resp. insolvenčnímu správci) bez ohledu na titul, z něhož byly dlužníku vyplacené. Smysl a účel ustanovení totiž dle soudu tkví v tom, že se dlužníku nemají odebírat prostředky poskytnuté mu k vyvážení handicapu, který vznikl na základě nemajetkové újmy.

Úvahu soudu posvětil poté Ústavní soud, když ve svém usnesení ze dne 30. srpna 2021, sen. zn. I. ÚS 1923/21, uvedl: „V projednávané věci krajský soud dospěl k závěru, že sjednaná pojistná smlouva č. 3300684084 má z hlediska účelu, k němuž směřovala smluvní ujednání, sloužit jako náhrada nemajetkové újmy. Tedy pojistné plnění má kompenzovat újmu, vzniklou v daném případě dlužníkovi, k úhradě jeho léčebných výloh, nákupu zdravotních pomůcek a léků a k vyvážení újmy vzniklé ztížením společenského uplatnění. Nejde tak o mimořádný příjem, jak to má na mysli ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.“ Ani Ústavní soud se nezajímal o to, z jaké pojistné smlouvy bylo plnění poskytnuto (obnosové vs. škodové pojištění), tedy rovněž nepovažoval za nutné přiznat titulu, na jehož základě je plnění poskytnuto, důležitost.

IV. Udržitelný závěr pro insolvenční praxi?

Podle jazykového výkladu je kritérium pro stanovení toho, že se dlužníkův příjem nepovažuje za mimořádný příjem, a tedy že si jej dlužník může ponechat, jen právní titul, na jehož základě dlužník plnění obdržel, nikoliv účelové určení onoho příjmu.

Výklad teleologický má jistě za jistých podmínek před doslovným zněním předpisu přednost,[27] a stejně věc nahlížel i soud a Ústavní soud. Jenže měly k teleologickému výkladu vůbec přistoupit?

Zaprvé podle staršího doktrinálního[28] a pořád aktuálního judikatorního[29] názoru soudy nemohou provádět analogii legis[30] z výjimek k obecnému pravidlu (singularia sunt non sunt extrahenda), notabene jsou-li výjimky v taxativním výčtu. Zadruhé teleologický výklad má místo tam, kde se jedná o mezeru v zákoně, tedy o protiplánovou neúplnost.[31] Pokud zákonodárce ví, že existují jen dva (!) druhy pojištění, přičemž pro jeden z nich stanoví výjimku z obecného pravidla, zatímco pro druhý nikoliv, jde podle mého o „neúplnost“ záměrně naplánovanou,[32] pročež soud nemá prostor k tomu, aby prováděl teleologický výklad a simili (resp. analogia legis), naopak použije argument a contrario. Závěry obou soudu proto nepovažuji za správné.

Nad tím, že/zda je lidsky nespravedlivé odjímat např. invalidnímu dlužníku plnění, které mu bylo vyplaceno ze smlouvy o obnosovém pojištění a jež by mohl použít pro překonání těžkostí, které s sebou přináší invalidita, se musí zamyslet zákonodárce.

Mgr. Jiří Zelenka
asistent soudce na obchodním úseku Městského soudu v Praze