Pohledávky zahraničních věřitelů

Insolvenční zákon zvlášť rozeznává známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie.[1] Známým věřitelem je věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka, dozvěděl při obvyklém chodu věci z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence).[2] Ustanovení dopadá na situace, kdy je u insolvenčního (tuzemského) soudu vedeno vůči dlužníkovi (hlavní nebo vedlejší) insolvenční řízení podle IZ. Insolvenční zákon zde navazuje na evropskou úpravu[3], přičemž do 30.6.2017 se toto ustanovení nevztahovalo na věřitele z Dánska.[4] Jedná-li se o věřitele známé soudu z insolvenčního spisu, má povinnost jej zvlášť vyrozumět o zahájeném insolvenčním řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku, přičemž jim k tomu zašle výzvu k podávání přihlášek pohledávek na zvláštním formuláři[5], který je přílohou daného Nařízení. Takovému známému věřiteli tak lhůta pro přihlášení pohledávky běží zvlášť tak, jak ji formuluje insolvenční soud v zasílaném vyrozumění a formuláři přihlášky. Lhůta nesmí činit méně než 30 dní od zveřejnění oznámení o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku státu, který řízení zahájil.[6] Věřiteli počne lhůta běžet od doručení vyrozumění v souladu s ust. § 74 odst. 2 IZ.[7] Není-li soudu takový věřitel znám, lhůta pro přihlášení pohledávky mu běžet nezačne. Přihlášení pohledávky tímto věřitelem po uplynutí lhůty stanovení v rozhodnutí o úpadku tak nemůže být považováno za opožděné.[8] Zahraniční věřitel může svou pohledávku přihlásit v kterémkoli úředním jazyce orgánů Evropské unie, přičemž minimálně záhlaví formuláře „Přihláška pohledávky“ je uvedeno ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie.

Nejedná-li se o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států EU, nedoručuje insolvenční soud ani vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku. Tímto ustanovením se tak insolvenční zákon přizpůsobil přímo aplikovatelnému evropskému Nařízení s respektem k jazykové bariéře věřitelů z odlišných členských států, jež tím pádem jim zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení.[9]

Podle čl. 25 Nařízení má vzniknout decentralizovaný systém propojení insolvenčních rejstříků jednotlivých členských států. Tento propojený systém je dostupný na portálu www.e-justice.europa.eu.[10]

Pohledávky, které se považují za přihlášené

Ustanovení § 165 odst. 1 a 2 IZ předpokládá existenci pohledávek, které nemusí být přihlášeny v propadné lhůtě (ačkoliv vznikly před uplynutím lhůty), pokud splňují zákonem stanovené podmínky.

Reklama

Praktické využití AI nástrojů při analýze a tvorbě smluv (online - živé vysílání) - 25.8.2026

25.8.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

„Citovaný § 165 odst. 2 IZ výslovně předpokládá možnost speciální právní úpravy, již insolvenční zákona či jiný zákon ustanoví, že věřitelé určitých pohledávek, které jinak náleží mezi pohledávky, jež mohou být v insolvenčním řízení dle § 165 odst. 2 IZ uspokojovány, jen jsou-li řádně uplatněny přihláškou, mají právo na takové uspokojení bez toho, že by byly do insolvenčního řízení postupem podle § 173 a násl. IZ přihlašovány – jejich přihlášky se nepodávají a bez dalšího jim přísluší postavení pohledávek přihláškou uplatněných. Takový speciální režim zákon vztahuje např. na pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka, je-li jím banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo anebo pobočka zahraniční banky podle § 367 odst. 1 písm. f), které se podle § 373 odst. 1 IZ pokládají (okamžikem prohlášení konkursu) za přihlášené podle insolvenčního zákona, a obdobně tak činí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ohledně odvolatelem uplatňovaného nároku na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) téhož zákona.“[11]

Dále se jedná o:

• pohledávky věřitelů – osob uvedených v seznamu závazků dle § 104 odst. 1 psím. b) IZ, pouze po dobu trvání moratoria dle § 121 odst. 2 IZ,
• podřízené pohledávky společníků nebo členů dlužníka oznámené insolvenčnímu správci dle § 172 odst. 4 IZ,
• pohledávku věřitele na náhradu nákladů řízení přisouzenou ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek dle § 202 odst. 1 IZ,
• pracovněprávní pohledávku zaměstnance dlužníka ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence pro účely daňové dle § 203 odst. 2 IZ,
• pohledávku manžela dlužníka vzniklou v průběhu konkursu vypořádáním SJM[12] dle § 275 IZ[13] [14],
• pohledávky věřitelů zjištěné z účetnictví dlužníka dle § 373 odst. 1 IZ, jde-li o úpadek banky dle § 367 odst. 1 písm. a) nebo c) IZ,

pohledávky věřitelů zjištěné z účetnictví dlužníka dle § 385 odst. 1 IZ, jde-li o úpadek pojišťovny nebo zajišťovny dle § 379 odst. 1 písm. a) nebo b) IZ.[15]