Prague Rules: Nová pravidla pro dokazování v mezinárodní arbitráži

Vznik nových Prague Rules (http://praguerules.com) byl oznámen na zasedání Ruské asociace pro arbitráž v roce 2017. Iniciátoři projektu uvedli, že odmítají „amerikanizaci mezinárodní arbitráže“ a kritizovali současná pravidla pro dokazování IBA, která považují za příliš ovlivněna angloamerickým právním systémem. Ten se v procesu dokazování během arbitráží údajně projevuje zahlcením rozhodců zbytečnými důkazy a nadměrnými křížovými výslechy expertů. Cílem Prague Rules má být oprostit se od výše uvedených vlivů, přiblížit se kontinentálnímu chápání soudního procesu a v důsledku zrychlit a zlevnit mezinárodní rozhodčí řízení.

Jak větší efektivity arbitráží chtějí Prague Rules dosáhnout? Základním prostředkem má být podle autorů posílení rozhodců v celém procesu dokazování. Rozhodci mají mít více pravomocí, a to vůči stranám sporu. Rozhodci by měli být aktivnější v průběhu řízení, mají mít možnost omezit předložení některých důkazů, omezit povolání svědků k ústnímu svědectví či omezit jmenování znalců. Posunutí pravomocí směrem od stran více k rozhodcům má zrychlit a zlevnit celé řízení. Tolik alespoň koncepční záměr tvůrců Prague Rules.

Co se týče aktuálních pravidel IBA pro dokazování v rozhodčím řízení, tak ta byla Mezinárodní advokátní komorou přijata v roce 2010, a to jako revize předchozích pravidel z roku 1999, jejichž původní verze pochází již z roku 1983. Pravidla IBA jsou tedy poměrně tradiční a široce používaná. Autoři pravidel IBA uvádějí, že tato pravidla jsou připravena s ohledem na rozdílné právní kultury a jsou vhodná právě pro situace, kdy strany rozhodčího řízení pochází z odlišných právních systémů. Cílem pravidel IBA má být dle jejich autorů efektivní, hospodárné a férové rozhodování mezinárodních sporů. 

Při detailním posouzení textu Prague Rules a pravidel IBA se ukáží především tři základní skutečnosti, pomocí kterých lze obě sady pravidel porovnat. 

Zaprvé, nová Prague Rules nepřicházejí s výrazně odlišným přístupem k dokazování oproti pravidlům IBA. Obě sady pravidel umožňují rozhodcům aktivní přístup k provádění důkazů a obě sady pravidel také zahrnují základní instituty dokazování. 

Zadruhé, Prague Rules jsou výrazně méně detailní ve své regulaci konkrétních otázek dokazování oproti pravidlům IBA (např. produkce dokumentů, výslech znalců atd.). V některých detailních otázkách Prague Rules neobsahují žádnou úpravu (např. podoba znaleckých posudků atd.). Tyto rozdíly mohou být na jednu stranu vnímány jako možnost urychlit rozhodčí řízení, ale na druhou stranu mohou také zvýšit riziko nejistoty a prohloubení sporů mezi stranami. V důsledku tedy může hrozit naopak zpomalení celého řízení.

Zatřetí, Prague Rules skutečně přináší oproti pravidlům IBA jisté posílení pozice rozhodců vůči stranám sporu. Tento rozdíl může urychlit rozhodčí řízení, nicméně na druhé straně některá konkrétní znění Prague Rules jsou v tomto ohledu diskutabilní (např. možnost odmítnout ústní výslech svědka v jistých případech) a některá mohou snížit kvalitu rozhodování (např. nemožnost požadovat předložení skupiny dokumentů, ale pouze jednotlivého konkrétního dokumentu, což může v důsledku znemožnit protistraně efektivně se domoci svého práva). 

Jak vyplývá z výše uvedeného, Prague Rules mohou přinést změnu do procesu dokazování v mezinárodních arbitrážích. Zatím však není jisté, jestli tato změna skutečně bude znamenat zrychlení a zlevnění rozhodčího řízení, jak si slibují tvůrci Prague Rules.

Mgr. Lukáš Hoder, LL.M.,

advokát

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz