epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    6. 1. 2015
    ID: 96637upozornění pro uživatele

    Rozhodování vyšších soudních úředníků a jiných „nesoudců“ – další kostlivec ve skříni české justice?

    V plamenných diskusích roku 2013, zda odložit či neodložit účinnost nového občanského zákoníku, zanikl celkem významný nález Ústavního soudu, kterým Ústavní soud označil za neústavní ty pasáže zákona o vyšších soudních úřednících, jež vyšším soudním úředníkům (a potažmo též asistentům soudců) umožňovaly vydávat samostatná rozhodnutí namísto soudců. V roce 2014, kdy se právní veřejnost snažila ne vždy úspěšně pochopit a vyložit jednotlivá ustanovení nového občanského zákoníku, pak logicky zanikla i problematika toho, zda a jak se zákonodárce v rámci rekodifikačních změn účinných od 1. 1. 2014 vypořádal též s otázkou ústavně souladné úpravy činnosti vyšších soudních úředníků, resp. asistentů soudců. Jde přitom o navýsost praktickou problematiku, neboť v důsledku zákonodárcem nevhodně pojaté „ústavní“ novely zákona o vyšších soudních úřednících hrozí, že jakékoliv rozhodnutí vyššího soudního úředníka či jiného „nesoudce“ bude poměrně snadno napadnutelné z hlediska ústavního práva.

     
     Mališ Nevrkla Legal, advokátní kancelář
     
    Úzké mantinely vymezené Ústavním soudem

    Konkrétně jde o nález Ústavního soudu Pl. ÚS 31/10 ze dne 22. 5. 2013, který byl ve Sbírce zákonů publikován dne 30. 7. 2013 pod 224/2013 Sb. Jak bylo naznačeno výše, v předmětném nálezu Ústavní soud shledal, že tehdejší právní úprava úkonů, které může činit vyšší soudní úředník, obsažená v zákoně 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství (dále též jen „ZVSÚ“ či „zákon o vyšších soudních úřednících“) nemůže z ústavněprávního hlediska obstát.

    K tomuto závěru vedly Ústavní soud dva důvody. Prvním, podle mého názoru méně důležitým, byl „zjevný rozpor“ mezi ustavením § 10 a 11 ZVSÚ. Připomeňme, že podle § 10 ZVSÚ mohl vyšší soudní úředník provádět jenom to, co v tomto ustanovení bylo výslovně uvedeno (taxativní výčet), zatímco podle § 11 ZVSÚ mohl činit vše kromě toho, co mu bylo výslovně zakázáno (generální klauzule s výjimkami). Taková úprava dle Ústavního soudu nastolovala řadu obtížně řešitelných interpretačních problémů s tím, že mezi oběma ustanoveními není žádný racionální vztah, neboť obě dvě jsou výrazem dvou různých legislativních přístupů, které vedle sebe nemohou obstát.

    Druhým a z hlediska vymezení ústavněprávních mantinelů důležitějším důvodem jsou dle předmětného nálezu zásadní rozdíly mezi postavením vyšších soudních úředníků a soudců. Ústavní soud poukázal na podstatné rozdíly mezi nimi a soudci mj. z hlediska garance trvalosti funkce, neodvolatelnosti, nepřeložitelnosti, hmotného zabezpečení, neslučitelnosti funkcí a požadovaného vzdělání. Na základě toho dovodil, že vyšší soudní úředník „je skutečně pouze úředníkem“, u něhož v zásadě chybí garance osobní nezávislosti, nevyžadují se osobní předpoklady jako u soudce a odborná úroveň postačuje na výrazně nižší úrovni. Na základě toho Ústavní soud formuloval následující mantinely pro činnost vyššího soudního úředníka:

    1. Je nepřijatelné, aby vyšší soudní úředník rozhodoval meritorně, a to bez ohledu na formu rozhodnutí (rozsudek či usnesení).

    2. Totéž platí pro ostatní procesní úkony, především pro rozhodnutí procesní povahy, byť Ústavní soud např. připouští, aby vyšší soudní úředník činil jiná než „významnější rozhodnutí v přípravě jednání“.

    3. Vyšší soudní úředník má být pomocníkem soudce, jenž napomáhá dosažení přiměřené délky soudního řízení tím, že vykonává „úkony jednoduché či rutinní povahy“, tedy úkony, které nepřekračují jeho pomocnou roli. Vyšší soudní úředník se může podílet i na úkonech jiných, uloží-li mu to soudce; tyto úkony ale toliko připravuje, a soudce je pak musí učinit svým vlastním jménem, a tedy na svoji vlastní odpovědnost.

    V rámci své argumentace Ústavní soud též v návaznosti na čl. 82 odst. 1 a čl. 94 odst. 2 Ústavy zdůraznil, že soudnictví je činnost, kterou u soudů vykonávají soudci, a že podíl dalších osob na výkonu soudnictví je výjimkou z tohoto pravidla, ke které je proto zapotřebí přistupovat restriktivně. Tato ústavní východiska nelze dle Ústavního soudu převracet naruby úpravou § 11 ZVSÚ (výše zmíněná generální klauzule s výjimkami), která je postavena na principu, z něhož v podstatě vyplývá, že soudnictví mohou obecně vykonávat úředníci, kromě případů, které jsou výslovně vyhrazeny soudci. Odmítl v této souvislosti jako nepřijatelná ideová východiska, podle kterých se napadenou právní úpravou mělo dosáhnout „zkvalitnění a zrychlení řízení zejména cestou přenesení výkonu co nejširšího rozsahu úkonů dosud vykonávaných soudci na vyšší soudní úředníky“. Podle Ústavního soudu má snaha o urychlení řízení a „odbřemenění“ soudců své limity a nesmí vést nikdy k tomu, aby se ze soudnictví stala prázdná forma bez nezbytné odborné úrovně a bez dostatečných garancí osobní a věcné nezávislosti.

    V návaznosti na výše uvedené úvahy Ústavní soud zrušil s účinností k 31. 12. 2013 napadené ustanovení § 11 ZVSÚ, přičemž naznačil, že kdyby nebyl vázán obsahem ústavní stížnosti, zrušil by i část obsahu § 10 ZVSÚ (taxativní výčet oprávnění vyšších soudních úředníků, který byl pro Ústavní soud zjevně příliš široký). Od zákonodárce očekával, že s účinností od 1. 1. 2014 přijme úpravu, která předestřeným ústavněprávním požadavkům vyhoví.

    A jak se do Ústavním soudem vymezených mantinelů „vešel“ zákonodárce?

    Z citovaného nálezu Pl. ÚS 31/10 je patrné, že Ústavní soud zastává názor, že při výkonu justice byl měl rozhodovat na svoji odpovědnost v zásadě pouze soudce, a pokud vůbec lze pravomoc činit některé úkony vlastním jménem přenášet na vyšší soudní úředníky, nelze tak činit metodou generální klauzule s výjimkami à la Ústavním soudem zrušený § 11 ZVSÚ, nýbrž taxativní výčtem ve smyslu nezrušeného (byť dle Ústavního soudu příliš širokého) § 10 ZVSÚ.

    A jak postupoval na návrh českého Ministerstva spravedlnosti zákonodárce? Učinil přesný opak – zrušil „taxativní“ § 10 ZVSÚ a naopak znovu zavedl zrušený § 11 ZVSÚ s generální klauzulí. Pravda, rozšířil výjimky z této generální klauzule, ta však stále zahrnuje zásadu, že vyšší soudní úředník „může provádět veškeré úkony soudu prvního stupně“. Vzhledem k nepřehledné textaci výjimek a množství procesních situací tedy není vůbec zřejmé, jaké všechny konkrétní úkony jsou vyšší soudní úředníci oprávněni činit, resp. zda určitý konkrétní úkon musel či nemusel učinit již soudce. Lze si představit, že posuzování této otázky se bude lišit nejen soud od soudu, ale též senát od senátu v rámci téhož soudu.

    Jaké to má praktické důsledky? Potenciálně dosti zásadní.

    Aktuální rozpor mezi poměrně jasně formulovanými představami Ústavního soudu a aktuální legislativní úpravou oprávnění vyšších soudních úředníků, která měla tyto představy naplnit, není pouhou akademickou debatou či otázkou vnitřní správy justice. Je totiž zřejmé, že pouze na základě tohoto rozporu může libovolný účastník řízení např. v rámci odvolání napadnout prakticky jakékoliv rozhodnutí vyššího soudního úředníka bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí věcně správné či nikoliv. Argumentovat přitom může tím, že napadené rozhodnutí měl vydat soudce, když nově formulovaný § 11 ZVSÚ je pro svoji generální až bezbřehou povahu v rozporu s požadavky nálezu Pl. ÚS 31/10, kterýžto nález navíc omezuje pravomoc vyšších soudních úředníků pouze na vykonávání úkonů jednoduché či rutinní povahy, mezi které jistě nepatří napadené rozhodnutí. Odvolací soud by takové rozhodnutí měl bez dalšího zrušit pro zmatečnostní vadu spočívající v tom, že soud nebyl správně obsazen, protože místo soudce rozhodoval vyšší soudní úředník.

    Totéž, co bylo uvedeno ve vztahu k rozhodování vyšších soudních úředníků, platí též pro asistenty soudců, rozhodující na základě § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích, podle kterého je asistent soudce oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zákonem o vyšších soudních úřednících. Ostatně předmětný nález Pl. ÚS 31/10 řešil primárně právě situaci, kdy příslušné rozhodnutí (odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) vydal asistent soudce. Což mi připomíná, že ve vlastní praxi jsem zažil situaci, kdy asistent soudce vydal dokonce samotný směnečný platební rozkaz.

    Samostatnou a z ústavněprávního hlediska ještě žalostnější kapitolou je pak rozhodování justičních čekatelů a soudní tajemníků, neboť ti svoje oprávnění rozhodovat odvozují z § 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, tedy z pouhého podzákonného právní předpisu! Z článku 94 odst. 2 Ústavy přitom jednoznačně vyplývá, že pouze zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se (jako výjimka z čistě soudcovského rozhodování) mohou na rozhodování soudů podílet vedle soudců i další občané. V případě justičních čekatelů a soudní tajemníků to ovšem stanoví nikoliv zákon, ale pouhá vyhláška. Na tom nic nemění ani obecné ustanovení § 3 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, podle kterého se na rozhodovací činnosti soudů podílejí justiční čekatelé, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci a soudní tajemníci „v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem“, neboť v případě justičních čekatelů a soudních tajemníků je tímto „zvláštním právním předpisem“ bohužel pouze vyhláška, a nikoliv Ústavou požadovaný zákon.

    O tom, že mnou uváděné praktické důsledky aktuální právní úpravy nejsou pouhým sýčkováním, celkem jednoznačně svědčí usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci spis. zn. 24 Co 697/2014 ze dne 25. 4. 2014, nedávno publikované pod č. 88/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 88/2014“). Pro neprávníky připomínám, že Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek vydává Nejvyšší soud a jsou v ní v zájmu jednotného rozhodování soudů uveřejňována vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu a ostatních soudů; jakékoliv rozhodnutí publikované v této sbírce je tedy pro nižší soudy fakticky závazné.

    V uvedeném rozhodnutí R 88/2014 soud zrušil rozhodnutí soudního tajemníka o zamítnutí návrhu na částečné zastavení exekuce jenom proto, že o něm rozhodl soudní tajemník, a nikoliv soudce. S odkazem právě na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 31/10 argumentoval, že soudní tajemníci, podobně jako vyšší soudní úředníci nebo asistenti soudců, mohou konat samostatně pouze úkony, které nepřekračují jejich pomocnou roli při výkonu soudnictví, a že tedy nemohou rozhodovat o zastavení exekuce, což je rozhodováním ve věci samé. V důsledku toho rozhodnutí soudního tajemníka zrušil z důvodu nesprávného obsazení soudu.

    Jak vzniklou situaci řešit?

    Je zřejmé, že situace je dosti naléhavá a je třeba ji urychleně řešit, neboť v opačné případě hrozí stav, kdy se účastníci řízení budou mnohdy pouze účelově odvolávat proti jakýmkoliv rozhodnutím vydaným „nesoudcem“, ať již vyšším soudním úředníkem, asistentem soudce, justičním čekatelem či soudním tajemníkem. Jaký postup lze doporučit?

    Nejdříve řešení rychlé – zrušit § 11 ZVSÚ obsahující generální klauzuli a naopak se vrátit ke koncepci původního § 10 ZVSÚ, tedy ke taxativnímu výčtu toho, co (jedině) vyšší soudní úředník může. Tento seznam by měl respektovat mantinely stanovené Ústavním soudem, tedy obsahovat spíše jednodušší úkony než jakákoliv významnější rozhodnutí s tím, že veškerá další činnost vyššího soudního úředníka musí být kryta podpisem soudce, tedy činěna jménem soudce a na jeho odpovědnost (podobně jako např. advokát kontroluje, opravuje a podepisuje podání připravená koncipientem). Touto změnou ZVSÚ se prostřednictvím odkazu v § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích vyřeší i rozhodování asistentů soudců. Pokud jde o činnost justičních čekatelů a soudní tajemníků, lze situaci vyřešit zrušením ústavně insuficietní „vyhláškové“ úpravy a jejím nahrazením odkazem v zákoně o soudech a soudcích obdobného znění, jako je již zmíněný § 36a odst. 5 vztahující se na asistenty soudce.

    Následně je třeba začít připravovat řešení koncepční a zamyslet se nad ústavně konformním vybalancováním práva na zákonného soudce na straně jedné a práva na spravedlivý (a tudíž rychlý) proces na straně druhé. V rámci tohoto řešení by bylo vhodné stratifikovat jednotlivé „nesoudce“ – je totiž zjevné, že justiční čekatelé a asistenti soudců, tedy potenciálně budoucí soudci, mají zcela jiné odborné a další předpoklady než vyšší soudní úředníci či soudní tajemníci. Tomu by měla odpovídat míra, v jakém se tyto osoby mohou podílet na rozhodování v justici. V této souvislosti stojí za zmínku, že nález Pl. ÚS 31/10 primárně poměřoval postavení a předpoklady soudce vůči vyššímu soudnímu úředníkovi, nikoliv vůči justičnímu čekateli či asistentu soudce.

    Závěr

    Nález Ústavního soudu zrušující neústavní pasáže zákona o vyšších soudních úřednících má mnohem závažnější prakticky důsledky, než si zákonodárce a česká justice zřejmě představují. Dotýká se totiž nejen rozhodování vyšších soudních úředníků a asistentů soudců, ale nepřímo též rozhodování ze strany justičních čekatelů a soudních tajemníků, kteří navíc se oprávnění rozhodovat odvozují z pouhé vyhlášky o jednacím řádu, což je samo o sobě ústavněprávně neakceptovatelné. Zpackaná novela zákona o vyšších soudních úřednících, která měla výhrady Ústavního soudu reflektovat, pak situaci spíše jen zhoršila. Reálně tedy hrozí zahlcení justice často jen zdržovacími odvoláními těch účastníků řízení, kterým se jakékoliv rozhodnutí „nesoudců“ nebude líbit, byť by i bylo z čistě věcného hlediska zcela v pořádku. Je tedy nutno urychleně přijmout novelu zákona o vyšších soudních úřednících a zákona o soudech a soudcích, která by situaci dočasně napravila do doby, než se podaří nalézt koncepčnější řešení celé problematiky.


    MUDr. Mgr. Daniel Mališ, LL.M.

    MUDr. Mgr. Daniel Mališ, LL.M.,
    advokát


    Mališ Nevrkla Legal, advokátní kancelář, s. r. o. 

    Longin Business Center
    Na Rybníčku 1329/5
    120 00 Praha 2

    Tel.: +420 296 368 350
    Fax: +420 296 368 351
    e-mail: law.office@mn-legal.eu


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz


    MUDr. Mgr. Daniel Mališ, LL.M. ( Mališ Nevrkla Legal )
    6. 1. 2015

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • DEAL MONITOR
    • DEAL MONITOR
    • Kamerové systémy ve školách podle doporučení Úřadu pro ochranu osobních údajů: Jen chtít nestačí
    • Získání přechodného pobytu pro rodinného příslušníka občana EU: Kompletní průvodce procesem s praktickými radami
    • Agilní vývoj software – specifika smluvních podmínek
    • DEAL MONITOR
    • DEAL MONITOR
    • Exekuce pod taktovkou státu – znovu a hůře?
    • 10 ChatGPT promptů, které zvýší produktivitu vaší asistentky
    • K významnému životnímu jubileu prof. Petra Hajna
    • DEAL MONITOR

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • AI revoluce v právní praxi: 10 specializovaných kurzů, které změní váš způsob práce
    • Znamená „převedení na jinou práci“ stále to, co říká zákon?
    • Byznys a paragrafy, díl 13.: Vysílání zaměstnanců do zahraničí: Jak správně rozlišit služební cestu a režim vyslaného pracovníka
    • Ztížení společenského uplatnění
    • K odpovědnosti státu za majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. Vyslovování konstatací porušení práva. Připomínka státního svátku 6. července
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
    • 10 otázek pro … Ronalda Němce
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
    • Vysokorychlostní variace dle smluvních podmínek FIDIC: případová studie z D5507
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?

    Soudní rozhodnutí

    Blanketní stížnost

    Krajský soud tím, že rozhodl před uplynutím konce stěžovatelem avizované lhůty pro doplnění odůvodnění blanketní stížnosti, a navíc v situaci, kdy odůvodnění stížnosti již...

    Blanketní stížnost (exkluzivně pro předplatitele)

    Nepřihlédne-li stížnostní soud k odůvodnění stížnosti původně podané jako blanketní, ač měl odůvodnění v době rozhodování o stížnosti k dispozici, může porušit právo...

    Dovolání (exkluzivně pro předplatitele)

    Podle judikatury Nejvyššího soudu, spočívá-li rozsudek odvolacího soudu na posouzení vícero právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání...

    Exekutor (exkluzivně pro předplatitele)

    Funkce soudního exekutora je veřejnou funkcí. Proces obsazování exekutorského úřadu se tedy týká práva na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních...

    Extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry (exkluzivně pro předplatitele)

    Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně opakuje, že obecné soudy poruší právo účastníka na soudní ochranu, pokud učiní skutkové a právní závěry, které jsou v extrémním...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.