Téma: Pokyn řídící osoby v koncernu

Koncern představuje druh podnikatelského seskupení, který se vyznačuje pevnějším stupněm vnitřní konzistence oproti ovládání.[1] Definičním znakem koncernového uspořádání je tzv. jednotné řízení, jehož předpokladem je vztah ovládání mezi řízenou a řídící osobou.[2] Zákon obecně neklade zvláštní podmínky, pro to, kdo může být řídící osobou. Může se tak jednat o jakoukoliv osobní nebo kapitálovou společnost, nebo i veřejnoprávní korporaci či stát. Postavení řízené osoby je pak z povahy věci spojeno pouze s obchodní korporací.[3]

Existenci koncernu (tzv. koncernovou deklaraci) jsou povinni jeho členové zveřejnit na svých internetových stránkách[4],[5] – pokud tak neučiní, jedná se o tzv. nepřiznaný koncern a připravují se tak fakticky o některá zákonem přiznaná zvýhodnění[6].

Nejvýznamnějším nástrojem prosazování jednotného řízení je možnost řídící osoby udělovat orgánům řízené osoby pokyny týkající se obchodního vedení. Toto oprávnění zakotvené v ust. § 81 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), představuje výjimku ze zákazu zasahovat do obchodního vedení u kapitálových společností. Současně však zákon klade na výkon tohoto oprávnění přísné podmínky.

V první řadě se musí jednat o pokyn týkající se obchodního vedení. Hranice mezi obchodním vedením a rozhodnutím mimo jeho rámec je přitom neostrá, a vždy proto bude záležet na povaze konkrétního rozhodnutí.[7]^,[8]

Reklama

Komentovaná (aktuální) judikatura Ústavního soudu (online - živé vysílání) - 3.9.2026

3.9.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

ZOK připouští, aby orgán řídící osoby uděloval orgánu řízené osoby pokyny týkající se obchodního vedení i v případě, že tyto jsou pro řízenou osobu nevýhodné. Pokyn nicméně musí být učiněn v zájmu koncernu (jako celku).[9]

Pokud jde o formu, v jaké má být pokyn udělen, nestanoví zákon nic bližšího. Může se tedy jednat o pokyn ve formě formálního sdělení (např. doporučení, směrnice, stanovisko), ale i zcela neformální pokyn, pokud jeho obsah bude vykazovat znaky pokynu a bude dostatečně určitý. Řídící a řízená osoba si taktéž mohou způsob, jakým budou takové pokyny udíleny, upravit výslovně např. písemnou dohodou.[10]

Jak již vyplývá ze samotného znění ust. § 81 odst. 1 ZOK, pokyn může dát pouze orgán řídící osoby, nikoliv sama tato osoba. Vychází se z předpokladu, že pokyn může dát pouze subjekt, který má povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, nehledě na to, zda se jedná o orgán volený, jmenovaný či jinak do funkce povolaný.[11] B. Havel dodává, že nejvyšší orgán řídící osoby proto není oprávněn udělovat pokyny řízené osobě přímo (možné by to bylo prostřednictvím jiného oprávněného orgánu).[12]

Orgán řídící osoby musí tedy při udělení pokynu postupovat s péčí řádného hospodáře; tato se přitom neomezuje pouze na samotný pokyn, ale promítá se do celého procesu udílení pokynu – je proto třeba jednat s potřebnými znalostmi (včetně potřeb a možností koncernu) a pečlivostí.[13] Protože pokyn udílí orgán řídící osoby, mělo by udělení pokynu předcházet potřebné rozhodnutí, přičemž nejčastěji se bude jednat o rozhodnutí řídícího kolektivního orgánu.

Ani člen voleného orgánu řízené osoby není při výkonu funkce zbaven povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.[14] Bude tedy muset zejména zkoumat, zda pokyn spadá do rámce obchodního vedení, zda je v souladu se zákonem a dobrými mravy či zda je v souladu se společenskou smlouvou společnosti.[15] Neodmyslitelnou součástí je také posouzení, zda je pokyn v zájmu koncernu. K uvedenému si může vyžádat nezbytné informace od orgánu řídící osoby či vyjít z koncernového plánu projednaného a schváleného všemi osobami tvořícími koncern (existuje-li). Pokud člen voleného orgánu řízené osoby bude mít za to, že pokyn není v koncernovém zájmu, měl by informovat řídící osobu. Pokud i přesto bude orgán řídící osoby na pokynu trvat, nezbývá členovi voleného orgánu řízené osoby nic jiného než splnění odmítnout.[16]

Dále se člen voleného orgánu řízené osoby bude muset zabývat tím, zda je jednání předpokládané v pokynu způsobilé přivodit společnosti újmu. Pokud dojde k závěru, že tomu tak je, je povinen dále posoudit, zda lze předpokládat, že tato újma byla nebo bude v rámci koncernu vyrovnána. Přitom ve smyslu ust. § 72 odst. 2 ZOK platí, že: „Újma […] je nebo bude vyrovnána, byla-li nebo bude-li v přiměřené době a v rámci koncernu vyrovnána přiměřeným protiplněním nebo jinými prokazatelnými výhodami plynoucími z členství v koncernu.“ V každém případě není možné pokyn splnit, pokud by v jeho důsledku mělo dojít k úpadku řízené společnosti.

V případě, že újma řízené společnosti i přes výše uvedené vznikne, zprostí se člen voleného orgánu odpovědnosti, prokáže-li, že mohl rozumně předpokládat, že újma byla nebo bude v rámci koncernu vyrovnána.[17] S. Černá k tomu dodává, že na pravděpodobnost vyrovnání vzniklé újmy lze usuzovat i z toho, jakým způsobem byla taková újma vyrovnána v minulosti, či z dosavadního fungování daného koncernu.[18] Využít toto koncernové privilegium lze ovšem pouze za podmínky, že došlo k řádné deklaraci koncernu, nikoliv tedy v případě tzv. nepřiznaného koncernu.[19]

V otázce závaznosti pokynu, který splňuje výše uvedené podmínky, nepanuje jednoznačná doktrinární shoda. ZOK totiž výslovně nestanoví povinnost orgánu řízené osoby se takovým pokynem řídit. Autoři tohoto článku se nicméně přiklánějí k závěru, že pokyn závazný je. Tento výklad by odpovídal i dosavadním harmonizačním snahám.[20]

Závěrem:

Pokyn orgánu řídící osoby v koncernu je klíčovým nástrojem prosazování jednotného řízení, jehož uplatnění je však podmíněno splněním stanovených podmínek. Přestože může jít i o pokyn pro řízenou osobu nevýhodný, musí být vždy vydán v zájmu koncernu jako celku a případná újma musí být přiměřeně vyrovnána. Člen voleného orgánu řízené osoby přitom i v případě pokynu musí jednat s péčí řádného hospodáře a v krajním případě je povinen splnění pokynu odmítnout.

Mgr. Oldřich Starůstka,
advokát

Mgr. Magdaléna Kociolek Králová,
advokátní koncipientka