Ochrana před hlukem

Hluk je jedním z faktorů, jež může nejen obtěžovat náš život, ale zejména může nepříznivě ovlivnit naše duševní i fyzické zdraví. Základní právní úprava je obsažena již v Listině základních práva a svobod, která garantuje každému právo na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí. Konkretizace těchto práv je obsahem zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, ale nejvýznamnější úpravou, jejímž předmětem je také ochrana před hlukem je zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví.

Hluk lze definovat jako nežádoucí zvuk, který obtěžuje nebo ruší člověka nebo jiné živočichy a který může za určitých okolností dokonce mít nepříznivý vliv na jejich zdraví. Každý člověk má samozřejmě jiné subjektivní vnímání hluku, ale hluk poškozující zdraví je již pro každého stejný. Měřítkem hluku je jeho hlasitost, která se měří v decibelech.

Nařízení vlády č. 502/2000 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací stanoví nepřekročitelné hygienické imisní limity hluku a vibrací na pracovištích, ve stavbách pro bydlení, ve stavbách občanského vybavení a ve venkovním prostoru. Je zde stanoven také způsob jejich měření a hodnocení, přesný výpočet přípustných hladin hluku a dobu, po kterou je možno je snášet (noční dobou se pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně před hlukem rozumí doba mezi 22.00 a 6.00 hodinou). Tento právní předpis však nelze na hluk z běžného užívání bytu, na hlasové projevy lidí a zvířat, hudební projevy a hluk z činnosti osob na veřejných prostranstvích, pokud se nejedná o hluk z veřejné produkce hudby nebo o hluk působený výrobní nebo jinou podnikatelskou činností osob ani na ojediněle se vyskytující hlukové události a na hluk a vibrace uvnitř dopravních prostředků.

Zákon o ochraně zdraví lidu stanoví pro osoby, které používají, popřípadě provozují stroje a zařízení, která jsou zdrojem hluku nebo vibrací, pro provozovatele letiště a vlastníků, popřípadě správců pozemních komunikací, železnic a dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk povinnost zajistit pomocí technických, organizačních a dalších opatřeních, aby hluk nepřekračoval hygienické limity podle výše zmíněného předpisu a aby bylo tak zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby.
Je-li zde předpoklad, že při provozování zdroje hluku (pro provozovatele letišť platí jiná pravidla), nelze zabránit z vážných důvodu překročení hygienických limitů, mohou být zdroje vibrací provozovány pouze na základě povolení vydaného na návrh této osoby příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví, což je v tomto případě okresní hygienik. Povolení bude vydáno, pokud bude prokázáno, že hluk je omezen na rozumně dosažitelnou míru a provozem zdroje hluku nebude ohroženo veřejné zdraví. Povinnost zajistit dodržení hygienických limitů týkajících se hluku z provozoven služeb a hluku z veřejné produkce hudby (například koncert, taneční zábava, artistická produkce s hudbou) má osoba provozující službu a pořadatel nebo provozovatel veřejné produkce hudby.

Příslušný orgán ochrany zdraví, který je oprávněn vykonávat státní zdravotní dozor uloží za porušení povinností stanovených zákonem o ochraně veřejného zdraví nebo na jeho základě či jiných souvisejících právních předpisů fyzické osobě při její podnikatelské činnosti nebo právnické osobě pokutu do výše 2.000.000 Kč. Sankce až do výše 3.000.000 Kč může být uložena, došlo-li nesplněním nebo porušením povinností k poškození zdraví fyzických osob. Při rozhodování o uložení pokuty přihlédne příslušný orgán k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Od udělení pokuty může být upuštěno, že k nápravě vadného stavu došlo bezprostředně poté a nedošlo k poškození zdraví fyzických osob.



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz