epravo.cz

Přihlášení


Registrace nového uživatele
Zapomenuté heslo
Přihlášení
  • ČLÁNKY
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • insolvenční právo
    • finanční právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • evropské právo
    • veřejné zakázky
    • ostatní právní obory
  • ZÁKONY
    • sbírka zákonů
    • sbírka mezinárodních smluv
    • právní předpisy EU
    • úřední věstník EU
  • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • ostatní právní obory
  • AKTUÁLNĚ
    • 10 otázek
    • tiskové zprávy
    • vzdělávací akce
    • komerční sdělení
    • ostatní
  • E-shop
    • Online kurzy
    • Online konference
    • Další vzdělávaní advokátů
    • Konference
    • Roční předplatné
    • Monitoring judikatury
    • Publikace a služby
    • Společenské akce
    • Advokátní rejstřík
    • Partnerský program
  • Advokátní rejstřík
  • Více
    30. 6. 2022
    ID: 114903

    Podmínky řízení, právní styk s cizinou

    Zánik společného jmění a jeho vypořádání nelze od sebe oddělit; jde o dvě právní skutečnosti působící postupně, k vypořádání nemůže dojít bez předchozího zániku (resp. zrušení či zúžení) společného jmění manželů. V případě vypořádání majetkových vztahů manželů s mezinárodním prvkem (jež jsou v českém právním řádu upraveny institutem společného jmění manželů) je nutné právně významné skutečnosti, na základě kterých má být stanoveno rozhodné právo a mezinárodní pravomoc soudů, posuzovat podle stavu v okamžiku zániku majetkových vztahů mezi manžely. Pokud má být v řízení o vypořádání majetkových vztahů bývalých manželů s mezinárodním prvkem stanovena mezinárodní pravomoc soudu na základě čl. 25 odst. 5 Smlouvy ve spojení s čl. 25 odst. 1 Smlouvy podle společného bydliště manželů, je nutno posoudit otázku společného bydliště účastníků řízení jakožto bývalých manželů ke dni zániku jejich společných majetkových vztahů, tedy ke dni zániku jejich manželství.

    (Usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 22 Cdo 2855/2020-84 ze dne 9.3.2022)

    Nejvyšší soud rozhodl ve věci žalobkyně E. L., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. H.H., advokátkou se sídlem v K.V., proti žalovanému M. L., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. V.V., advokátkou se sídlem v K.V., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 93/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2020, č. j. 10 Co 86/2020-62, tak, že usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2020, č. j. 10 Co 86/2020-62, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

    Z odůvodnění:

    Okresní soud v Karlových Varech (dále jen jako „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. 2. 2020, č. j. 16 C 93/2019-48, zamítl námitku nedostatku pravomoci českých soudů.

    Krajský soud v Plzni (dále rovněž jako „odvolací soud“) k odvolání žalovaného usnesením ze dne 13. 5. 2020, č. j. 10 Co 86/2020-62, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení zastavil. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

    Žalobkyně se v tomto řízení domáhá vypořádání společného jmění účastníků řízení, konkrétně podílu žalovaného ve společnosti M. M., IČO XY, se sídlem v XY, který tvoří podle tvrzení žalobkyně součást majetkového společenství účastníků řízení jako bývalých manželů.

    Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli manželství 16. 5. 1992. Toto manželství bylo rozvedeno na základě rozsudku Ramenského obvodního soudu v Moskevské oblasti, Ruská federace, č. j. 2-100/16 ze dne 25. 4. 2016, který nabyl právní moci 6. 6. 2016. Příslušnými rozhodnutí soudů Ruské federace byla rovněž vypořádána část majetkového společenství účastníků řízení (nikoliv však podíl žalovaného ve společnosti M. M.). Zjistil, že poslední společné bydliště účastníků řízení v době trvání manželství se nacházelo na území Ruské federace.

    Odvolací soud při řešení otázky, zda je v předmětné věci dána pravomoc soudů České republiky, aplikoval Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, jež byla publikována vyhláškou ministerstva zahraničních věcí č. 95/1983 Sb (dále „Smlouva“). Dovodil, že v tomto řízení o vypořádání společného jmění manželů je dána pravomoc soudů Ruské federace podle čl. 25 odst. 5 věta první Smlouvy ve spojení s čl. 25 odst. 1 Smlouvy, jelikož poslední společné bydliště účastníků řízení se v době trvání manželství nacházelo na území Ruské federace. Poznamenal, že ze skutečnosti, že oba účastníci mají nyní povolen pobyt na území České republiky, nelze učinit přesvědčivý závěr o posledním společném bydlišti manželů v době trvání manželství v České republice.

    Podpůrně odkázal rovněž na čl. 18 Smlouvy s tím, že soudy Ruské federace již vypořádaly část majetku tvořícího společné jmění manželů, a proto i z toho důvodu není dána mezinárodní pravomoc českých soudů.

    Uzavřel, že absence pravomoci českých soudů v projednávané věci představuje takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a proto odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení podle § 104 odst. 1 zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.

    Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, které nebyly doposud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a to zda je nutno čl. 25 odst. 1 Smlouvy vykládat tak, že majetkové vztahy manželů je potřeba posuzovat podle místa posledního společné bydliště v době trvání manželství. Podle žalobkyně výklad Smlouvy provedený odvolacím soudem (tedy že rozhodující je poslední společné bydliště manželů za trvání manželství) nemá oporu v jejím textu. Žalobkyně podávala žalobu v roce 2019, kdy měli oba účastníci řízení jako bývalí manželé bydliště na území České republiky. Žalobkyně nesdílí názor odvolacího soudu, že se majetkové poměry manželů nemohou řídit českým právním řádem, jelikož zde neměli společné bydliště v době, kdy podávali návrh na rozvod manželství v Ruské federaci (podotýká také, že ani tento závěr neodpovídá skutečnosti a v době podání návrhu na rozvod manželství a vypořádání části společného majetku měli účastníci řízení společné bydliště v České republice). Má za to, že v projednávané věci je pro stanovení mezinárodní pravomoci soudů rozhodné bydliště účastníků řízení ke dni podání příslušného návrhu soudu (což bylo v posuzované věci v České republice), a proto je dána pravomoc českých soudů.

    Nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, že není dána pravomoc českých soudů podle čl. 18 Smlouvy, protože u soudů Ruské federace již proběhlo řízení o vypořádání části společného majetku manželů. Poukazuje na to, že u českých soudů požaduje vypořádat jinou část společného majetku, než kterou vypořádaly soudy Ruské federace. Předmět řízení u českých soudů je tedy odlišný oproti předmětu řízení u soudů ruských.

    Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

    Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

    Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 o. s. ř.), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.), že je uplatněn dovolací důvod uvedený ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§ 237 o. s. ř.).

    Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

    Žalobkyně předkládá Nejvyššímu soudu k řešení procesní otázku určení pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí sporu o vypořádání majetkových vztahů manželů, je-li s ohledem na přítomný mezinárodní prvek (žalobkyně i žalovaný jsou občany Ruské federace) nutno aplikovat některou z kolizních norem Smlouvy, jejíž přednostní aplikace vyplývá z § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „MPS“). Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pro určení mezinárodní pravomoci soudu v řízení o vypořádání společného jmění manželů s mezinárodním prvkem ve smyslu čl. 25 odst. 5 a čl. 25 odst. 1 Smlouvy je určující poslední společné bydliště účastníků řízení v době trvání jejich manželství. Namítá, že pravomoc soudů musí být stanovena na základě společného bydliště manželů ke dni podání návrhu na vypořádání společného jmění manželů. Protože otázka předložená dovolatelkou nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud výslovně vyřešena, je dovolání přípustné.

    Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

    Podle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

    Podle § 2 MPS se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Smlouva má tedy aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu, ale podle článku 351 Smlouvy o fungování Evropské unie i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním. Smlouva ve své části o právních vztazích občanských a rodinných (oddíl II, články 18 až 52) upravuje mimo jiné vybrané otázky pravomoci a práva rozhodného u rodinných věcí (články 24 až 35), a to i v případě vypořádání majetkových vztahů bývalých manželů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 6067/2016).

    Podle čl. 25 odst. 1 Smlouvy osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.

    Podle čl. 25 odst. 2 Smlouvy má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany a mají-li přitom oba manželé stejné státní občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž občany jsou.

    Podle čl. 25 odst. 5 Smlouvy k řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odstavců 1, 2 a 3. V případě uvedeném v odstavci 4 je dána pravomoc soudů obou smluvních stran.

    Z uvedených kolizních norem mezinárodního práva soukromého vyplývá, že nestabilizují hraniční určovatel (konkrétně v projednávané věci společné bydliště manželů ve smyslu čl. 25 odst. 1 Smlouvy) k určitému časovému okamžiku. Nelze vyloučit, že místo společného bydliště manželů (případně i jejich státní občanství) se může v průběhu manželství měnit. V takovém případě by pro posouzení určitého právního jednání nebo jiné právní skutečnosti mělo být rozhodné právo podle stavu v okamžiku, kdy k právnímu jednání nebo skutečnosti došlo (srovnej také přiměřeně BŘÍZA, Petr, BŘICHÁČEK, Tomáš, a kol. Zákon o mezinárodním právu soukromém. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 256.).

    Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že zánik společného jmění a jeho vypořádání nelze od sebe oddělit; jde o dvě právní skutečnosti působící postupně (sukcesívně - k tomu viz např. KNAPP, Viktor, LUBY, Štefan a kol.: Československé občanské právo. Orbis Praha 1974, díl I., s. 111), přičemž k vypořádání nemůže dojít bez předchozího zániku (resp. zrušení či zúžení) společného jmění manželů. Proto ani právní režim zániku společného jmění manželů a jeho vypořádání od sebe nelze oddělit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, publikovaný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Z uvedeného se podává, že v případě vypořádání majetkových vztahů manželů s mezinárodním prvkem (jež jsou v českém právním řádu upraveny institutem společného jmění manželů) je nutné právně významné skutečnosti, na základě kterých má být stanoveno rozhodné právo a mezinárodní pravomoc soudů, posuzovat podle stavu v okamžiku zániku majetkových vztahů mezi manžely.

    Pokud má být tedy v řízení o vypořádání majetkových vztahů bývalých manželů s mezinárodním prvkem stanovena mezinárodní pravomoc soudu na základě čl. 25 odst. 5 Smlouvy ve spojení s čl. 25 odst. 1 Smlouvy podle společného bydliště manželů (jako to učinil odvolací soud v projednávané věci), je nutno posoudit otázku společného bydliště účastníků řízení jakožto bývalých manželů ke dni zániku jejich společných majetkových vztahů, tedy (v posuzované věci) ke dni zániku jejich manželství.

    Z rozhodnutí odvolacího soudu se však nepodává, že společné bydliště účastníků řízení bylo ke dni rozvodu jejich manželství na území Ruské federace. Odvolací soud založil své rozhodnutí na zjištění, že „poslední společné bydliště, jak lze dovodit z rozhodnutí ruských soudů, měli bývalí manželé na území Ruské federace“. Zároveň odvolací soud dovodil, že „manželské vztahy účastníků byly ukončeny do roku 2011 a od roku 2014 nevedou společné hospodářství“, a dále že „manželství účastníků bylo rozvedeno v roce 2016, přičemž v době rozhodování ruského soudu již účastníci řízení nevedli společnou domácnost“. Z odůvodnění odvolacího soudu tedy nelze zjistit, zda měli účastníci ke dni zániku jejich manželství, a tedy i jejich majetkového společenství společné bydliště, a zda toto bydliště bylo na území jedné ze smluvních stran Smlouvy. Jestliže přesto založil odvolací soud své rozhodnutí o nedostatku pravomoci českých soudů na aplikaci čl. 25 odst. 5 Smlouvy ve spojení s čl. 25 odst. 1 Smlouvy, je jeho právní posouzení věci předčasné, a proto i ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. nesprávné. Posouzení mezinárodní pravomoci soudu k rozhodnutí o vypořádání majetkových vztahů bývalých manželů podle čl. 25 odst. 1 Smlouvy musí vycházet z jednoznačného zjištění, zda měli společné bydliště na území některé ze smluvních stran k okamžiku zániku jejich majetkových vztahů.

    Z důvodu procesní ekonomie Nejvyšší soud v rámci tohoto dovolacího řízení již neposuzoval právní otázku nastolenou žalobkyní týkající se výkladu čl. 18 Smlouvy, neboť v řízení doposud nebylo (s přihlédnutím k výše uvedenému) řádně posouzeno, zda je vůbec ve věci dána pravomoc českých soudů, ať již podle některého ustanovení Smlouvy či podle ustanovení zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2375/2014).

    S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    redakce (jav)
    30. 6. 2022
    pošli emailem
    vytiskni článek
    • Tweet

    Další články:

    • Exekuce (exkluzivně pro předplatitele)
    • Vydržení (exkluzivně pro předplatitele)
    • Dědické právo
    • Jednotné řízení (exkluzivně pro předplatitele)
    • Konkursní odměna (exkluzivně pro předplatitele)
    • Náhradní byt (exkluzivně pro předplatitele)
    • Zastavení exekuce (exkluzivně pro předplatitele)
    • Autorské právo
    • Přednostní pohledávka
    • Náhrada škody
    • Právní jednání

    Novinky v eshopu

    Online konference

    • 19.10.2022Právo & Praxe 2022 (online - živé vysílání) - 19.10.2022
    • 10.11.2022Trestní právo daňové (online - živé vysílání) - 10.11.2022

    Online kurzy

    • Aktuality z práva veřejných zakázek (červenec 2022)
    • Aktuality z práva veřejných zakázek (červen 2022)
    • Framing v online prostředí a právo na sdělování autorských děl veřejnosti
    • Zvyšování a prohlubování kvalifikace zaměstnanců
    • Zákazy konkurence u zaměstnanců
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jiří Votrubec
    JUDr. Jiří Votrubec
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D.
    doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D.
    Kurzy lektora
    JUDr. Filip Seifert, MBA
    JUDr. Filip Seifert, MBA
    Kurzy lektora
    Mgr. Jiří Harnach
    Mgr. Jiří Harnach
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 19.10.2022Právo & Praxe 2022
    • 10.11.2022Trestní právo daňové - 10.11.2022
    Archiv

    Magazíny a služby

    • EPRAVO.CZ Magazine 2022
    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Nelegální stahování autorských děl z pohledu trestního práva
    • Zrušení naplánované nebo určené dovolené a odvolání zaměstnance z dovolené
    • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
    • Jak si poradit s náklady řízení? A měli by účastníci sporu platit za chyby soudu?
    • Přemítání nad judikaturou NSS aneb O zlobivých dětech a diskriminaci
    • Úrokové sazby podnikatelských úvěrů
    • Cloudy a právo - 1 díl: Proč o nich uvažovat a na co se připravit
    • Účast na přípravě zadávání veřejné zakázky z pohledu dodavatele
    • Jak si poradit s náklady řízení? A měli by účastníci sporu platit za chyby soudu?
    • Přemítání nad judikaturou NSS aneb O zlobivých dětech a diskriminaci
    • Cloudy a právo - 1 díl: Proč o nich uvažovat a na co se připravit
    • Nelegální stahování autorských děl z pohledu trestního práva
    • Účast na přípravě zadávání veřejné zakázky z pohledu dodavatele
    • K jednorázovému příspěvku na dítě
    • Nařízení Brusel II ter: významné změny nejen v řízeních ve věcech rodičovské odpovědnosti
    • Zrušení naplánované nebo určené dovolené a odvolání zaměstnance z dovolené
    • Dohoda o ukončení pracovního poměru podepsaná pod nátlakem
    • Použití výpovědního důvodu dle ust. § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
    • Stavební náklady se zvyšují, myslete na to již při uzavírání smlouvy o dílo
    • Správní právo – obecní strážník , policista, mýty a bezpečnostní pásy
    • Stavební deník
    • Výběr z judikatury nejen k zákoníku práce z r. 2022 - část 1.
    • K jednorázovému příspěvku na dítě
    • Dopady pozemkových úprav na vlastnické a jiné právní vztahy k pozemkům

    Pracovní pozice

    Soudní rozhodnutí

    DPH, mezinárodní spolupráce

    K využití informací a podkladů získaných v rámci výměny informací podle kapitoly II nařízení Rady (EU) č. 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z...

    Exekuce (exkluzivně pro předplatitele)

    Usnesení, jímž soudní exekutor k návrhu oprávněné podle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pravomocně zastavil exekuci po jejím skončení vymožením, nezakládá překážku věci...

    Podněcování k trestnému činu (exkluzivně pro předplatitele)

    Závěr, že jde o trestný čin, který, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe, není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu se uplatní jen za...

    Propadnutí věci (exkluzivně pro předplatitele)

    Zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti se rozumí věc, včetně plodů a užitků, a) která byla, byť jen zčásti, nabyta za věc tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti,...

    Vydržení (exkluzivně pro předplatitele)

    Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2022, ISSN 1213-189X      developed by Actimmy
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.


    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního video tréningu od jednoho z nejznámějších českých advokátů a rozhodců JUDr. Martina Maisnera, Ph.D., MCIArb, a to "Taktika vyjednávání o smlouvách".


    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapoměli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.