Škoda způsobená během přepravy na předmětu kupní smlouvy
Ustanovení § 2090 odst. 1 OZ přebírá v pozměněné podobě pravidlo o povinnosti prodávajícího umožnit kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy, které se vyskytovalo již v § 412 odst. 1 ObchZ. Zmiňovanému ustanovení obchodního zákoníku nebyla věnována velká pozornost a nejinak je tomu prozatím i v případě nového zákoníku občanského. Jak však bude naznačeno v tomto příspěvku, ačkoli se obě ustanovení od sebe příliš neliší, jsou zasazeny do odlišného právního rámce a § 2090 odst. 1 OZ si pozornost zaslouží.
 |
V režimu občanského zákoníku z roku 1964 a zákoníku obchodního by se kupující mohl mimo jiné dovolat porušení smlouvy uzavřené mezi přepravcem a prodávajícím.[1] Jelikož nový občanský zákoník staví důraz na zásadě, že smlouva působí pouze mezi jejími stranami, dovolání se porušení smluvní povinnosti třetí osobou již zásadně možné není.[2] Za této situace se ocitá kupující na první pohled
v nezáviděníhodné situaci. Prodávající svoje povinnosti z kupní smlouvy, nebylo-li ujednáno jinak, splnil předáním věci dopravci a po kupujícím může požadovat zaplacení kupní ceny (§2123 odst. 1 ve spojení s § 2125 odst. 1 OZ). Prodávajícímu tak žádná škoda nevznikla, byť byl v době zničení věci jejím vlastníkem. Kupující je na druhé straně povinen zaplatit kupní cenu. Jelikož však ten v době zničení předmětu koupě nebyl jeho vlastníkem, nebylo zasaženo do jeho absolutního práva ve smyslu § 2910 věta první OZ. Škoda, která mu vznikla, představuje tzv. prostou majetkovou škodu (reine Vermögensschaden, pure economic loss). Jak plyne z § 2910 OZ, nebude její nahrazování v deliktním právu pravidlem a naznačený případ není výjimkou. Kupující není spolukontrahentem přepravní smlouvy, a proto mu nesvědčí ani smluvní právo na náhradu škody vůči přepravci dle § 2913 OZ. Je tedy způsob, jak se může domoci náhrady?
Právě na tomto místě nabývá na důležitosti § 2090 odst. 1 OZ. Ustanovení uvádí, že „má-li prodávající věc odeslat, odevzdá věc kupujícímu předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího a umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci.“ Zákonodárce tedy reflektuje shora naznačený přesun rizika vzniku škody a povinuje prodávajícího, aby umožnil kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy. To však neznamená, že by zákon řešil všechny možné problémy kupujícího.
Povinnost umožnit uplatnit práva z přepravní smlouvy
Předně z předmětného ustanovení jasně plyne, že kupující nemůže uplatnit práva z přepravní smlouvy bez dalšího, ale prodávajícímu mu to musí „umožnit“. Lze tedy doporučit, aby kupující trval na zmocnění k uplatnění práv z přepravní smlouvy prodávajícím již v samotné kupní smlouvě. Nebude pak muset spoléhat na to, že v případě poškození přepravované věci mu prodávající práva z přepravní smlouvy umožní uplatnit. Aby bylo dosaženo požadované jistoty, mělo by být takové zmocnění konstruováno jako zmocnění neodvolatelné ve smyslu § 442 OZ. Možné je rovněž postoupení budoucích práv za přepravcem, byť se o postoupení stricto sensu nejedná.
Kolize ustanovení o kupní smlouvě a smlouvě přepravní?
Ve zdánlivé kolizi se nachází komentované ustanovení kupní smlouvy ve vztahu k § 2561 OZ. V něm čteme: „Příjemce zásilky určený ve smlouvě nabývá práva ze smlouvy, požádá-li o vydání zásilky po jejím dojití do místa určení, popřípadě po uplynutí doby, kdy zásilka měla do místa určení dojít. Tím okamžikem přechází na příjemce i právo na náhradu škody na zásilce.“
Ke střetu citovaných ustanovení však podle mého názoru nedochází, resp. pravidla lze aplikovat vedle sebe. Ustanovení přepravní smlouvy pokrývá pouze škodu, která vznikne na zásilce, tedy typicky škodu spočívající v jejím poškození nebo zničení. Domnívám se, že jiné složky škody však nejsou předmětem přechodu práva dle §2561 OZ.[3] Pokud tedy škoda kupujícího spočívá například v ušlém zisku, nebude se moci příjemce (kupující) § 2561 OZ dovolat. Na druhé straně, z dikce zákona vyplývá, že právo na náhradu škody na zásilce přechází ex lege a kupující nemusí spoléhat na to, že mu prodávající jako odesílatel umožní práva z přepravní smlouvy uplatnit.
Závěr
Ze shora uvedeného plyne, že kupujícímu by neměl být lhostejný obsah přepravní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím (jako odesílatelem) a dopravcem. Lze proto jen doporučit, aby kupující s prodávajícím předjednal alespoň základní parametry přepravní smlouvy. Pokud je poté prodávající s dopravcem nesjedná, porušil prvně jmenovaný povinnost vůči kupujícímu a ten může vůči němu uplatnit kontraktní právo na náhradu škody.
Jan Flídr,
odborný právní asistent
Betlémský palác
Husova 5
110 00 Praha 1
Tel.: +420 224 401 440
Fax: +420 224 248 701
e-mail: office@glatzova.com
--------------------------------------------------------------------------------
[1] Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1417/2006 ze dne 29. srpna 2008 nebo rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1558/2010 ze dne 27. března 2012
[2] Výjimku z tohoto pravidla nalezneme v § 2913 odst. 1 OZ, kde se zákonodárce rozhodl výslovně upravit tzv. smlouvu s ochrannými účinky ve prospěch osoby (Vertrag mit Schutzwirkung zugunsten Dritter). Jak však plyne i z důvodové zprávy, je třeba vykládat tuto výjimku velmi úzce, když například jako jednu z podmínek práva třetí osoby dovolat se porušení (cizí) smlouvy se uvádí zájem druhé strany na ochraně třetího nebo blízký vztah (srov. Konsolidovanou verzi důvodové zprávy na str. 570). Ani jedna z uvedených podmínek nebude podle mého názoru mezi smluvními partnery zpravidla naplněna.
[3] K odlišnému názoru srov. T. Horáček in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 78
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
