15. 3. 2016
ID: 100815upozornění pro uživatele
Jak je důležité nenechat posuzování, co je SPAM, na počítači, aneb i podání, které počítač označí jako SPAM, zůstává podáním, jež je nutno vyřídit
[1] Ve své rozhodovací praxi se Nejvyšší správní soud setkává občas i s docela bizarními případy. Jeden takový řešil v rozsudku ze dne 15. 12. 2015, č. j. 9 As 223/2015 – 35. Šlo v něm o počítačový SPAM. Přesně řečeno o elektronicky podanou žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o informacích“), kterou u povinné osoby příslušný systém administrace elektronické pošty vyhodnotil jako SPAM a podle toho s ní naložil.
[2] Spornou otázkou bylo, zda žadatel o informaci, v daném případě fyzická osoba (tento žadatel byl i žalobcem v řízení před Městským soudem v Praze a následně též stěžovatelem v řízení o kasační stížnosti), svým podáním do elektronické podatelny žalovaného (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) zahájil řízení o poskytnutí informace, a zda tedy v důsledku podání této žádosti vznikla žalovanému povinnost vyřídit žádost o informace v režimu zákona o informacích.
I. Řízení před Městským soudem v Praze
[3] Rozsudkem ze dne 4. 9. 2015, č. j. 11 A 41/2015 – 38, Městský soud v Praze zamítl žalobu žalobce na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu ve věci vydání rozhodnutí o žádosti o informace.
[4] Městský soud vycházel z ustanovení § 64 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o archivnictví“), podle kterého doručené dokumenty i dokumenty vytvořené určeným původcem se v den, kdy byly určenému původci doručeny nebo jím vytvořeny, opatří jednoznačným identifikátorem. Jednoznačným identifikátorem se neopatřují určenému původci doručené dokumenty obsahující chybný datový formát nebo počítačový program, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice určeného původce, a dokumenty nepodléhající evidenci, které určený původce uvede ve svém spisovém řádu. Jednoznačný identifikátor je označení dokumentu zajišťující jeho nezaměnitelnost. Jednoznačný identifikátor musí být s dokumentem spojen. Strukturu a podrobnosti vytváření a nakládání s jednoznačným identifikátorem stanoví prováděcí právní předpis.
[5] Ze správního spisu dle městského soudu vyplývalo, že žalovaný na základě stížnosti stěžovatele ze dne 29. 10. 2014 provedl šetření, ze kterého vyplynulo, že e-mail zaslaný žalovanému dne 8. 10. 2014 byl e-mailovou bránou vyhodnocen jako SPAM (nevyžádané obchodní sdělení) a následně skartován.
[6] Žalovaný jako určený původce na základě zmocnění uvedeného v § 66 odst. 1 zákona o archivnictví vydal Spisový a skartační řád, který upravuje oběh písemností v úřadu a je základním dokumentem, který definuje postupy pro práci s elektronickými písemnostmi. V čl. 6 upravuje spisový řád třídění zásilek a v odstavci 3 tohoto článku pak jednoznačně uvádí zásilky, které nepodléhají evidenci podle tohoto řádu. Takovými zásilkami jsou dle písm. d) nevyžádaná obchodní sdělení.
[7] Pokud tedy e-mailová brána žalovaného vyhodnotila sporný e-mail jako nevyžádanou obchodní zprávu, nemohla se podle městského soudu tato zpráva stát písemností úřadu a nemohla být zaevidována, neboť dle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, dokumenty, které nemají úřední charakter, nepodléhají evidenci dokumentů. Elektronické podání proto nebylo podatelnou zpracováno a za této situace podatelna žalovaného nemohla pro podání vygenerovat jednoznačný identifikátor.
[8] Městský soud tedy dospěl k závěru, že žádost o poskytnutí informace nebyla žalovanému řádně doručena, a proto nemohl být zahájen postup žalovaného jako povinného subjektu dle § 2 odst. 1 zákona o informacích. Z toho důvodu nebyla přípustná ani stížnost proti postupu žalovaného při vyřizování žádosti o informaci.
[9] Vzhledem k tomu, že žalovaný nemohl stížnost řešit v režimu zákon o poskytování informací, postupoval správně, pokud podanou stížnost za této situace vyhodnotil jako stížnost na postup správního orgánu podle § 175 a n. správního řádu.
[10] Vyřízení stížnosti dle § 175 správního řádu není rozhodnutím v materiálním smyslu a není proti němu přípustný opravný prostředek. Soud proto považoval za správný i postup žalovaného, který podání stěžovatele vyhodnotil jako opakovanou stížnost na postup žalovaného podle § 175 správního řádu. I tato opakovaná stížnost byla žalovaným vyřízena, a to dopisem ze dne 24. 11. 2014.
[11] Z uvedených důvodu městský soud žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[12] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Měl za to, že dne 8. 10. 2014 doručil žalovanému do jeho elektronické podatelny žádost o poskytnutí informací, nikoli nevyžádané obchodní sdělení (SPAM), které nemusí být žalovaným evidováno.
[13] Stěžovatel netvrdí, že by měl žalovaný se skutečným SPAMem nakládat jinak. Označení jeho žádosti, která obsahovala veškeré zákonem stanovené náležitosti, za nevyžádané obchodní sdělení pouze proto, že e-mailová brána žalovaného je nevhodně nastavena tak, že zcela blokuje veškerá podání z určitých síťových rozhraní, považuje za nepřijatelné. Zdůrazňuje, že zákonná povinnost činit podání ze síťového rozhraní o určitých parametrech neexistuje.
[14] Nastavení e-mailové brány je v gesci příslušného úřadu a ten je odpovědný za to, aby brána umožnila přijetí elektronických zpráv. Nastavení „spamových filtrů“ lze libovolně měnit a tím lze velmi lehce ovlivnit, jaké zprávy budou vyhodnoceny jako nevyžádaná obchodní sdělení.
[15] Stěžovatel odkazuje na jiný rozsudek městského soudu (ze dne 30. 10. 2012, č. j. 9 A 74/2011 - 39), ve kterém je konstatováno, že skutečnost, že poskytovaná informace byla doručena žadateli do složky nevyžádaných e-mailů, tzv. SPAMu, není pochybením poskytovatele informací, který nemůže ovlivnit technické parametry příjímání e-mailové korespondence technickým zařízením žadatele. K této námitce se městský soud žádným způsobem nevyjádřil. V této souvislosti je zcela nerozhodné, že v projednávané věci jde o doručování opačným směrem, tedy od žadatele k úřadu.
[16] Dle § 64 zákona o archivnictví je povinností příjemce, aby zajistil řádné příjímání zpráv. Postup, kdy příjemce zablokuje určité IP adresy a veškerá podání z nich poté vyhodnotí jako SPAM, aniž by jakýmkoliv způsobem jejich obsah prozkoumal, je podle stěžovatele nezákonný a neudržitelný.
[17] Stěžovatel měl za to, že obecně je zpráva považována za doručenou, pokud se dostane do dispozice příjemce. Odesláním zprávy na adresu elektronické podatelny povinného subjektu se stěžovatelova žádost dostala do dispozice žalovaného, což žalovaný také potvrdil (srov. vyrozumění ze dne 24. 11. 2014). Skutečnost, že žalovaný obsah zprávy neověřil a neopatřil ji jednoznačným identifikátorem, nemá na práva, daná stěžovateli zákonem o informacích, žádný vliv.
[18] Tomuto závěru podle stěžovatele odpovídá i judikatura Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 40/2015 - 238, tento soud řešil existenci spamových filtrů na straně žalobce. K námitce, že pouze z důvodu zapnutého filtru nedošlo k doručení zprávy, kdy žalobce sám výslovně uvedl, že pokud by přistoupil k jinému nastavení filtru, zpráva by mu byla doručena, soud mj. konstatoval, že komunikace prostřednictvím elektronických adres s sebou nese riziko obtěžujících zpráv, resp. přehlédnutí úřední zásilky ve změti spamů či zachycení úřední zásilky spamovým filtrem, které však na sebe žalobce dobrovolně bere tím, že správní orgán požádá o tento způsob doručování. Nemožnost seznámit se s elektronickou zprávou si zapnutím spamového filtru, jak tvrdí, zjevně způsobil sám. Musí si být vědom toho, že pokud sám omezuje možnosti doručení zprávy, vystavuje se nebezpečí, že mu zpráva nebude moci být preferovaným způsobem doručena.
[19] Městský soud v rozporu se shora uvedenými závěry odpovědnost žalovaného a veškeré negativní důsledky nesprávného fungování jím nastaveného spamového filtru přenesl na stěžovatele.
[20] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[21] Žalovaný se ztotožnil se závěry napadeného rozsudku a navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[22] Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že dne 29. 10. 2014 byla žalovanému datovou zprávou doručena stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, ve které stěžovatel uvedl, že dne 8. 10. 2014 v 15.00 hod. podal k povinnému subjektu prostřednictvím elektronické podatelny žádost, a v zákonné lhůtě 15 dnů mu informace nebyla poskytnuta, a proto podává tuto stížnost.
[23] O doručení této zprávy není mezi stranami sporu. Spor se vede o to, zda byl, či nebyl žalovaný povinen tuto zprávu zaevidovat jako úřední dokument, resp. jako žádost o informaci ve smyslu § 13 zákona o informacích.
[24] Ve spisu je založena interní komunikace (3. 11. 2014) mezi oddělením informačních a komunikačních technologií a příslušnou referentkou správních agend, ze které vyplývá, že „sporný e-mail byl uložen do karantény. Karanténu nikdo neprohlíží, protože tam budou mraky spamu. Když jsme e- podatelnou implementovaly poprvé, bylo nám řečeno, že je v zákoně uvedeno, že e-maily které zachytí antispam se automaticky berou jako nedoručené a že tudíž karanténu od antispamu není nutné kontrolovat“.
[25] Stěžovatel byl následně dopisem ze dne 12. 11. 2014, vyrozuměn, že po prověření elektronického systému spisové služby žalovaného a rovněž po prověření evidence žádostí o poskytnutí informace, kterou žalovaný vede, bylo zjištěno, že žádost byla zaslána dne 8. 10. 2014 z e-mailové adresy lukas.blazej@centrum.cz, avšak byla vyhodnocena e-mailovou bránou žalovaného jako SPAM. Z důvodu vyhodnocení e-mailové zprávy jako SPAM došlo k jejímu odložení do karantény. Dále bylo sděleno, že daná skutečnost nastala rovněž i u jeho předchozích žádostí o informace zaslané žalovanému e-mailovou zprávou ze stejné e-mailové adresy dne 29. 8. 2014. Důvod zařazení zpráv do SPAMu byl v obou případech stejný, a to že byly odeslány z IP adresy počítače, ze které byly rozesílány SPAMy, např. se mohlo jednat o zavirovaný počítač.
[26] Žádosti jsou podle žalovaného považovány za nedoručené, proto nebyl iniciován postup žalovaného jako povinného subjektu k vyřizování žádosti a ani jeho stížnost nebyla vyřizována v režimu zákona o informacích. Žalovaný dále uvedl, že je nutno postupovat v souladu s § 13 ve spojení s § 14 odst. 3 zákona o informacích a je-li žádost učiněna elektronicky, musí být podána prostřednictvím elektronické adresy podatelny povinnému subjektu, pokud ji povinný subjekt zřídil. Tyto žádosti podle žalovaného přijímá podatelna Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a zprávy je nutno učinit takovým způsobem, aby neobsahovaly škodlivý kód a nebyly následně zařazeny do SPAMu.
[27] Nejvyšší správní soud shledal, že takový postup žalovaného není udržitelný. Ze skutkového stavu není zřejmé, zda šlo skutečně o rizikovou zprávu, nevyžádané obchodní sdělení či žádost o poskytnutí informace. Technické parametry příjímání e-mailové korespondence může ovlivnit pouze žalovaný, který je v případě sporu povinen správné nastavení svého systému prokázat. Případné nesprávné nastavení filtru nemůže jít k tíži žadatele o informaci. Ostatně je zcela běžné, že do nevyžádané pošty či „karantény“ propadnou zprávy, které svým obsahem nejsou ani obchodním sdělením, ani rizikovou zprávou z hlediska bezpečnosti systému. Pokud žalovaný ve spojení se svou doručovací adresou provozuje spamový filtr, odpovídá za jeho správné fungování.
[28] Závěr městského soudu o nedoručení sporné zprávy a v tomto důsledku nezahájení postupu o poskytnutí informace je proto podle Nejvyššího správního soudu předčasný. Skutečnost, že stěžovatel povinnému subjektu doručil na jeho elektronickou podatelnu dne 8. 10. 2014 v 15.00 e-mail, je mezi stranami nesporná.
[29] Pokud by byla tato zpráva vyhodnocena jako zpráva obsahující chybný datový formát nebo počítačový program, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice, pak je zcela nepochybné, že takovou zprávu nebude povinný subjekt nejen evidovat, ale ani k případné stížnosti odesílatele zprávy kontrolovat její obsah. Taková zpráva se vzhledem k možnému následnému riziku „zavirování“ počítačového systému ve smyslu § 64 odst. 2 zákona o archivnictví evidovat nebude.
[30] Pokud však byla sporná zpráva vyhodnocena počítačovým programem jako nevyžádané obchodní sdělení, měl být ke stížnosti stěžovatele obsah podané zprávy v elektronickém systému spisové služby ověřen, neboť teprve poté by bylo postaveno na jisto, zda byl žalovaný povinen prokazatelně doručenou zprávu opatřit jednoznačným identifikátorem jako úřední dokument, resp. jako žádost o informaci nebo s ní naopak zacházet jako s nevyžádaným obchodním sdělením. Zpráva nebyla skartována, jak nesprávně uvádí městský soud, ale byla uložena do karantény.
[31] Jinými slovy žalovaný není povinen evidovat ani prověřovat zprávy, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice. Není ani povinen prověřovat veškeré zprávy, které spamový filtr označí za nevyžádané obchodní sdělení, je však povinen tak konat v případě zpráv automaticky označených jako nevyžádané obchodní sdělení, pokud se jejich obsah následně stane sporným. Neprověření obsahu sporné zprávy nelze v žádném případě odůvodnit poukazem na velké množství zpráv odložených do „karantény“.
[32] Automatické vyhodnocení zprávy jako „nevyžádané obchodní sdělení“ totiž ještě neznamená, že přijatá zpráva tímto sdělením skutečně je. Teprve pokud by bylo postaveno na jisto, že se o nevyžádané obchodní sdělení jednalo, nebyl by žalovaný povinen zprávu zaevidovat. Zákon o archivnictví nelze vykládat tak, že za úřední dokumenty nebudou považovány všechny zprávy, které si správní orgán sám prostřednictvím nastaveného filtru jako „neúřední“ označí, bez ohledu na jejich skutečný obsah.
[33] Pouhé vyhodnocení sporné zprávy prostřednictvím spamového filtru jako „nevyžádané obchodní sdělení“ nepostačuje pro závěr, že se nejedná o úřední dokument a proto se jím nebude povinný subjekt vůbec zabývat.
[34] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že podstatným pro vyhodnocení doručené zprávy je její faktický obsah nikoli vyhodnocení této zprávy počítačovým filtrem jako „nevyžádané obchodní sdělení“.
[35] Jak je z uvedeného patrné, městský soud nesprávně posoudil rozhodnou právní otázku, a proto Nejvyšší správní soud jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV. Závěr
[36] K rozsudku Nejvyššího správního soudu není mnoho co dodat. Snad jen doporučení pro orgány veřejné moci, ale i pro soukromé osoby používající spamové filtry: Takový filtr nikdy nemůže nahradit lidský úsudek o tom, co je obsahem zprávy, která došla do e-mailové schránky příjemce. Spamové filtry proto mohou fungovat jako dobrá prvotní selekce „zrna od plev“, avšak i tak vyžadují zpravidla jistou supervizi lidským okem. Zkrátka ještě dlouho nebude možno, aby i tak relativně jednoduchou činnost související s aplikací práva, jakou je příjem a administrace písemností (vyhodnocení obsahu žádosti o informaci či jiného sdělení, které může být právně relevantní, není nic jiného než zjišťování skutkového stavu, výběr vhodné právní normy a její subsumpce na zjištěný skutkový stav), mohl bezezbytku zvládat počítač.
JUDr. PhDr. Karel Šimka, LL.M., Ph.D.,
předseda senátu Nejvyššího správního soudu,
vysokoškolský pedagog
Judikát byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - leden 2016.
Nové číslo EPRAVO.CZ Digital si můžete stáhnout ZDARMA na App Store, Google Play a Windows Store, a to přímo z Vašeho tabletu či chytrého telefonu. Pokud máte již aplikaci staženou, postačí si stáhnout pouze nové vydání. Využít můžete také webový archiv starších čísel na adrese tablet.epravo.cz.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
I. Řízení před Městským soudem v Praze
[3] Rozsudkem ze dne 4. 9. 2015, č. j. 11 A 41/2015 – 38, Městský soud v Praze zamítl žalobu žalobce na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu ve věci vydání rozhodnutí o žádosti o informace.
[4] Městský soud vycházel z ustanovení § 64 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o archivnictví“), podle kterého doručené dokumenty i dokumenty vytvořené určeným původcem se v den, kdy byly určenému původci doručeny nebo jím vytvořeny, opatří jednoznačným identifikátorem. Jednoznačným identifikátorem se neopatřují určenému původci doručené dokumenty obsahující chybný datový formát nebo počítačový program, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice určeného původce, a dokumenty nepodléhající evidenci, které určený původce uvede ve svém spisovém řádu. Jednoznačný identifikátor je označení dokumentu zajišťující jeho nezaměnitelnost. Jednoznačný identifikátor musí být s dokumentem spojen. Strukturu a podrobnosti vytváření a nakládání s jednoznačným identifikátorem stanoví prováděcí právní předpis.
[5] Ze správního spisu dle městského soudu vyplývalo, že žalovaný na základě stížnosti stěžovatele ze dne 29. 10. 2014 provedl šetření, ze kterého vyplynulo, že e-mail zaslaný žalovanému dne 8. 10. 2014 byl e-mailovou bránou vyhodnocen jako SPAM (nevyžádané obchodní sdělení) a následně skartován.
[6] Žalovaný jako určený původce na základě zmocnění uvedeného v § 66 odst. 1 zákona o archivnictví vydal Spisový a skartační řád, který upravuje oběh písemností v úřadu a je základním dokumentem, který definuje postupy pro práci s elektronickými písemnostmi. V čl. 6 upravuje spisový řád třídění zásilek a v odstavci 3 tohoto článku pak jednoznačně uvádí zásilky, které nepodléhají evidenci podle tohoto řádu. Takovými zásilkami jsou dle písm. d) nevyžádaná obchodní sdělení.
[7] Pokud tedy e-mailová brána žalovaného vyhodnotila sporný e-mail jako nevyžádanou obchodní zprávu, nemohla se podle městského soudu tato zpráva stát písemností úřadu a nemohla být zaevidována, neboť dle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, dokumenty, které nemají úřední charakter, nepodléhají evidenci dokumentů. Elektronické podání proto nebylo podatelnou zpracováno a za této situace podatelna žalovaného nemohla pro podání vygenerovat jednoznačný identifikátor.
[8] Městský soud tedy dospěl k závěru, že žádost o poskytnutí informace nebyla žalovanému řádně doručena, a proto nemohl být zahájen postup žalovaného jako povinného subjektu dle § 2 odst. 1 zákona o informacích. Z toho důvodu nebyla přípustná ani stížnost proti postupu žalovaného při vyřizování žádosti o informaci.
[9] Vzhledem k tomu, že žalovaný nemohl stížnost řešit v režimu zákon o poskytování informací, postupoval správně, pokud podanou stížnost za této situace vyhodnotil jako stížnost na postup správního orgánu podle § 175 a n. správního řádu.
[10] Vyřízení stížnosti dle § 175 správního řádu není rozhodnutím v materiálním smyslu a není proti němu přípustný opravný prostředek. Soud proto považoval za správný i postup žalovaného, který podání stěžovatele vyhodnotil jako opakovanou stížnost na postup žalovaného podle § 175 správního řádu. I tato opakovaná stížnost byla žalovaným vyřízena, a to dopisem ze dne 24. 11. 2014.
[11] Z uvedených důvodu městský soud žalobu zamítl.
[12] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Měl za to, že dne 8. 10. 2014 doručil žalovanému do jeho elektronické podatelny žádost o poskytnutí informací, nikoli nevyžádané obchodní sdělení (SPAM), které nemusí být žalovaným evidováno.
[13] Stěžovatel netvrdí, že by měl žalovaný se skutečným SPAMem nakládat jinak. Označení jeho žádosti, která obsahovala veškeré zákonem stanovené náležitosti, za nevyžádané obchodní sdělení pouze proto, že e-mailová brána žalovaného je nevhodně nastavena tak, že zcela blokuje veškerá podání z určitých síťových rozhraní, považuje za nepřijatelné. Zdůrazňuje, že zákonná povinnost činit podání ze síťového rozhraní o určitých parametrech neexistuje.
[14] Nastavení e-mailové brány je v gesci příslušného úřadu a ten je odpovědný za to, aby brána umožnila přijetí elektronických zpráv. Nastavení „spamových filtrů“ lze libovolně měnit a tím lze velmi lehce ovlivnit, jaké zprávy budou vyhodnoceny jako nevyžádaná obchodní sdělení.
[15] Stěžovatel odkazuje na jiný rozsudek městského soudu (ze dne 30. 10. 2012, č. j. 9 A 74/2011 - 39), ve kterém je konstatováno, že skutečnost, že poskytovaná informace byla doručena žadateli do složky nevyžádaných e-mailů, tzv. SPAMu, není pochybením poskytovatele informací, který nemůže ovlivnit technické parametry příjímání e-mailové korespondence technickým zařízením žadatele. K této námitce se městský soud žádným způsobem nevyjádřil. V této souvislosti je zcela nerozhodné, že v projednávané věci jde o doručování opačným směrem, tedy od žadatele k úřadu.
[16] Dle § 64 zákona o archivnictví je povinností příjemce, aby zajistil řádné příjímání zpráv. Postup, kdy příjemce zablokuje určité IP adresy a veškerá podání z nich poté vyhodnotí jako SPAM, aniž by jakýmkoliv způsobem jejich obsah prozkoumal, je podle stěžovatele nezákonný a neudržitelný.
[17] Stěžovatel měl za to, že obecně je zpráva považována za doručenou, pokud se dostane do dispozice příjemce. Odesláním zprávy na adresu elektronické podatelny povinného subjektu se stěžovatelova žádost dostala do dispozice žalovaného, což žalovaný také potvrdil (srov. vyrozumění ze dne 24. 11. 2014). Skutečnost, že žalovaný obsah zprávy neověřil a neopatřil ji jednoznačným identifikátorem, nemá na práva, daná stěžovateli zákonem o informacích, žádný vliv.
[18] Tomuto závěru podle stěžovatele odpovídá i judikatura Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 40/2015 - 238, tento soud řešil existenci spamových filtrů na straně žalobce. K námitce, že pouze z důvodu zapnutého filtru nedošlo k doručení zprávy, kdy žalobce sám výslovně uvedl, že pokud by přistoupil k jinému nastavení filtru, zpráva by mu byla doručena, soud mj. konstatoval, že komunikace prostřednictvím elektronických adres s sebou nese riziko obtěžujících zpráv, resp. přehlédnutí úřední zásilky ve změti spamů či zachycení úřední zásilky spamovým filtrem, které však na sebe žalobce dobrovolně bere tím, že správní orgán požádá o tento způsob doručování. Nemožnost seznámit se s elektronickou zprávou si zapnutím spamového filtru, jak tvrdí, zjevně způsobil sám. Musí si být vědom toho, že pokud sám omezuje možnosti doručení zprávy, vystavuje se nebezpečí, že mu zpráva nebude moci být preferovaným způsobem doručena.
[19] Městský soud v rozporu se shora uvedenými závěry odpovědnost žalovaného a veškeré negativní důsledky nesprávného fungování jím nastaveného spamového filtru přenesl na stěžovatele.
[20] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[21] Žalovaný se ztotožnil se závěry napadeného rozsudku a navrhuje kasační stížnost zamítnout.
Reklama
[22] Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že dne 29. 10. 2014 byla žalovanému datovou zprávou doručena stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, ve které stěžovatel uvedl, že dne 8. 10. 2014 v 15.00 hod. podal k povinnému subjektu prostřednictvím elektronické podatelny žádost, a v zákonné lhůtě 15 dnů mu informace nebyla poskytnuta, a proto podává tuto stížnost.
[23] O doručení této zprávy není mezi stranami sporu. Spor se vede o to, zda byl, či nebyl žalovaný povinen tuto zprávu zaevidovat jako úřední dokument, resp. jako žádost o informaci ve smyslu § 13 zákona o informacích.
[24] Ve spisu je založena interní komunikace (3. 11. 2014) mezi oddělením informačních a komunikačních technologií a příslušnou referentkou správních agend, ze které vyplývá, že „sporný e-mail byl uložen do karantény. Karanténu nikdo neprohlíží, protože tam budou mraky spamu. Když jsme e- podatelnou implementovaly poprvé, bylo nám řečeno, že je v zákoně uvedeno, že e-maily které zachytí antispam se automaticky berou jako nedoručené a že tudíž karanténu od antispamu není nutné kontrolovat“.
[25] Stěžovatel byl následně dopisem ze dne 12. 11. 2014, vyrozuměn, že po prověření elektronického systému spisové služby žalovaného a rovněž po prověření evidence žádostí o poskytnutí informace, kterou žalovaný vede, bylo zjištěno, že žádost byla zaslána dne 8. 10. 2014 z e-mailové adresy lukas.blazej@centrum.cz, avšak byla vyhodnocena e-mailovou bránou žalovaného jako SPAM. Z důvodu vyhodnocení e-mailové zprávy jako SPAM došlo k jejímu odložení do karantény. Dále bylo sděleno, že daná skutečnost nastala rovněž i u jeho předchozích žádostí o informace zaslané žalovanému e-mailovou zprávou ze stejné e-mailové adresy dne 29. 8. 2014. Důvod zařazení zpráv do SPAMu byl v obou případech stejný, a to že byly odeslány z IP adresy počítače, ze které byly rozesílány SPAMy, např. se mohlo jednat o zavirovaný počítač.
[26] Žádosti jsou podle žalovaného považovány za nedoručené, proto nebyl iniciován postup žalovaného jako povinného subjektu k vyřizování žádosti a ani jeho stížnost nebyla vyřizována v režimu zákona o informacích. Žalovaný dále uvedl, že je nutno postupovat v souladu s § 13 ve spojení s § 14 odst. 3 zákona o informacích a je-li žádost učiněna elektronicky, musí být podána prostřednictvím elektronické adresy podatelny povinnému subjektu, pokud ji povinný subjekt zřídil. Tyto žádosti podle žalovaného přijímá podatelna Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a zprávy je nutno učinit takovým způsobem, aby neobsahovaly škodlivý kód a nebyly následně zařazeny do SPAMu.
[27] Nejvyšší správní soud shledal, že takový postup žalovaného není udržitelný. Ze skutkového stavu není zřejmé, zda šlo skutečně o rizikovou zprávu, nevyžádané obchodní sdělení či žádost o poskytnutí informace. Technické parametry příjímání e-mailové korespondence může ovlivnit pouze žalovaný, který je v případě sporu povinen správné nastavení svého systému prokázat. Případné nesprávné nastavení filtru nemůže jít k tíži žadatele o informaci. Ostatně je zcela běžné, že do nevyžádané pošty či „karantény“ propadnou zprávy, které svým obsahem nejsou ani obchodním sdělením, ani rizikovou zprávou z hlediska bezpečnosti systému. Pokud žalovaný ve spojení se svou doručovací adresou provozuje spamový filtr, odpovídá za jeho správné fungování.
[28] Závěr městského soudu o nedoručení sporné zprávy a v tomto důsledku nezahájení postupu o poskytnutí informace je proto podle Nejvyššího správního soudu předčasný. Skutečnost, že stěžovatel povinnému subjektu doručil na jeho elektronickou podatelnu dne 8. 10. 2014 v 15.00 e-mail, je mezi stranami nesporná.
[29] Pokud by byla tato zpráva vyhodnocena jako zpráva obsahující chybný datový formát nebo počítačový program, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice, pak je zcela nepochybné, že takovou zprávu nebude povinný subjekt nejen evidovat, ale ani k případné stížnosti odesílatele zprávy kontrolovat její obsah. Taková zpráva se vzhledem k možnému následnému riziku „zavirování“ počítačového systému ve smyslu § 64 odst. 2 zákona o archivnictví evidovat nebude.
[30] Pokud však byla sporná zpráva vyhodnocena počítačovým programem jako nevyžádané obchodní sdělení, měl být ke stížnosti stěžovatele obsah podané zprávy v elektronickém systému spisové služby ověřen, neboť teprve poté by bylo postaveno na jisto, zda byl žalovaný povinen prokazatelně doručenou zprávu opatřit jednoznačným identifikátorem jako úřední dokument, resp. jako žádost o informaci nebo s ní naopak zacházet jako s nevyžádaným obchodním sdělením. Zpráva nebyla skartována, jak nesprávně uvádí městský soud, ale byla uložena do karantény.
[31] Jinými slovy žalovaný není povinen evidovat ani prověřovat zprávy, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice. Není ani povinen prověřovat veškeré zprávy, které spamový filtr označí za nevyžádané obchodní sdělení, je však povinen tak konat v případě zpráv automaticky označených jako nevyžádané obchodní sdělení, pokud se jejich obsah následně stane sporným. Neprověření obsahu sporné zprávy nelze v žádném případě odůvodnit poukazem na velké množství zpráv odložených do „karantény“.
[32] Automatické vyhodnocení zprávy jako „nevyžádané obchodní sdělení“ totiž ještě neznamená, že přijatá zpráva tímto sdělením skutečně je. Teprve pokud by bylo postaveno na jisto, že se o nevyžádané obchodní sdělení jednalo, nebyl by žalovaný povinen zprávu zaevidovat. Zákon o archivnictví nelze vykládat tak, že za úřední dokumenty nebudou považovány všechny zprávy, které si správní orgán sám prostřednictvím nastaveného filtru jako „neúřední“ označí, bez ohledu na jejich skutečný obsah.
[33] Pouhé vyhodnocení sporné zprávy prostřednictvím spamového filtru jako „nevyžádané obchodní sdělení“ nepostačuje pro závěr, že se nejedná o úřední dokument a proto se jím nebude povinný subjekt vůbec zabývat.
[34] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že podstatným pro vyhodnocení doručené zprávy je její faktický obsah nikoli vyhodnocení této zprávy počítačovým filtrem jako „nevyžádané obchodní sdělení“.
[35] Jak je z uvedeného patrné, městský soud nesprávně posoudil rozhodnou právní otázku, a proto Nejvyšší správní soud jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV. Závěr
[36] K rozsudku Nejvyššího správního soudu není mnoho co dodat. Snad jen doporučení pro orgány veřejné moci, ale i pro soukromé osoby používající spamové filtry: Takový filtr nikdy nemůže nahradit lidský úsudek o tom, co je obsahem zprávy, která došla do e-mailové schránky příjemce. Spamové filtry proto mohou fungovat jako dobrá prvotní selekce „zrna od plev“, avšak i tak vyžadují zpravidla jistou supervizi lidským okem. Zkrátka ještě dlouho nebude možno, aby i tak relativně jednoduchou činnost související s aplikací práva, jakou je příjem a administrace písemností (vyhodnocení obsahu žádosti o informaci či jiného sdělení, které může být právně relevantní, není nic jiného než zjišťování skutkového stavu, výběr vhodné právní normy a její subsumpce na zjištěný skutkový stav), mohl bezezbytku zvládat počítač.
JUDr. PhDr. Karel Šimka, LL.M., Ph.D.,
předseda senátu Nejvyššího správního soudu,
vysokoškolský pedagog
Judikát byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - leden 2016.
Nové číslo EPRAVO.CZ Digital si můžete stáhnout ZDARMA na App Store, Google Play a Windows Store, a to přímo z Vašeho tabletu či chytrého telefonu. Pokud máte již aplikaci staženou, postačí si stáhnout pouze nové vydání. Využít můžete také webový archiv starších čísel na adrese tablet.epravo.cz.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
