V praxi nastávají situace, ve kterých správce poplatku navýší nedoplatek v platebním výměru,[2] přičemž v rámci odůvodnění tohoto rozhodnutí uvede jen úvahy, které jej vedly ke stanovení výsledné míry navýšení nedoplatku. Jako nejčastější důvody jsou v odůvodnění rozhodnutí – zjednodušeně řečeno - uváděny skutečnosti spočívající v době prodlení s placením místního poplatku od splatnosti místního poplatku stanovené v obecně závazné vyhlášce, v četnosti těchto prodlení v posledních letech, v neplacení nedoplatků přes vydaný platební výměr v předchozích letech a ve výši nedoplatku. Tyto důvody jsou samozřejmě uváděny za situace, kdy v příslušné obecně závazné vyhlášce není zakotvena konkrétní míra navýšení. V těchto případech jsou totiž úvahy správce poplatku o míře navýšení limitovány, a to právě příslušnou obecně závaznou vyhláškou.[3]

Co si však správci poplatku ne vždy zcela uvědomují, je jejich povinnost odůvodnit nejen výslednou míru navýšení, ale také to, proč se rozhodli přistoupit k navýšení nedoplatku. Jak totiž vyplývá z výše citovaného § 11 odst. 3 zákona o místních poplatcích, z jeho první části, správce poplatku může, nikoliv „je povinen“ přistoupit k navýšení nedoplatku. Je tak právní úpravou ponecháno na uvážení správce poplatku, zda „řízení“ zahájí a provede.[4] Vzhledem k tomu, že se v dané situaci jedná o volné uvážení správce poplatku, je jeho povinností seznámit v rámci odůvodnění rozhodnutí poplatníka, kromě jiného, také s důvody, které jej vedly k přistoupení k navýšení nedoplatku.

Z uvedeného tedy vyplývá, že správce poplatku má povinnost v rozhodnutí, kterým navyšuje nedoplatek, podrobně odůvodnit nejen to, proč se rozhodl přistoupit k navýšení nedoplatku, ale také, na základě jakých skutečností dospěl k výsledné míře navýšení tohoto nedoplatku.[5]

K uvedenému považuji za vhodné dodat, že důležitost řádného odůvodnění rozhodnutí nespočívá jen v naplnění zákonných podmínek pro vyměření nedoplatku včetně jeho navýšení. Řádné odůvodnění rozhodnutí je důležité zejména pro poplatníka. Ten by se měl z rozhodnutí správce poplatku vždy dozvědět důvody, které vedly správce poplatku jak k vyměření nedoplatku, tak k přistoupení k navýšení nedoplatku a ke stanovení výsledné míry navýšení. Jedině z řádně odůvodněného rozhodnutí totiž může poplatník (a potažmo nadřízený orgán) zjistit, zda nedošlo k libovůli v rozhodování správce poplatku, ale k řádnému výkonu veřejné správy odpovídajícímu skutkovému stavu.




Mgr. Václav Těžký,
Krajský úřad Moravskoslezského kraje


---------------
[1] Podle § 10 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, je správním orgánem (orgán obce – obecní úřad) správce daně. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme v oblasti místních poplatků, je dle mého názoru přiléhavé označení správce daně jako správce poplatku.
[2] Podle § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích platí, že nebudou-li poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměří mu obecní úřad poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem.
[3] Možnost stanovit konkrétní míru navýšení v obecně závazné vyhlášce výslovně potvrdil Ústavní soud - srov. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 9/10 ze dne 29. 6. 2010.
[4] Shodný názor je zastáván také v judikatuře – srov. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 9/10 ze dne 29. 6. 2010, bod 20
[5] Obdobný názor je zastáván také v judikatuře – srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 168/2015 – 45 ze dne 3. 12. 2015


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz