22. 11. 2001
ID: 15422upozornění pro uživatele
Kdo je poplatníkem daně z příjmu fyzických osob
Problematiku daně z příjmu fyzických osob upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu ve své první části (z logiky věci tak vyplývá, že druhá část tohoto zákona je věnována právní úpravě daně z příjmu osob právnických). Celý zákon o daních z příjmů je vystavěn na zásadě, že každý daňový subjekt je ze všech svých příjmů zdaňován pouze jednou daní, kterou je daň z příjmů.
Problematiku daně z příjmu fyzických osob upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu ve své první části (z logiky věci tak vyplývá, že druhá část tohoto zákona je věnována právní úpravě daně z příjmu osob právnických). Celý zákon o daních z příjmů je vystavěn na zásadě, že každý daňový subjekt je ze všech svých příjmů zdaňován pouze jednou daní, kterou je daň z příjmů. To, že daň z příjmu fyzických osob je v porovnání s daní z příjmů právnických osob poněkud komplikovanější, bylo zřejmě důvodem proč zákonodárce rozdělil zákon o daních z příjmů do dvou výše zmíněných částí.
Obecně je poplatníkem osoba, jejíž příjmy, majetek a úkony jsou přímo podrobeny dani. Podle zákona o daních z příjmů (dále jen zákon) poplatníky daně z příjmu fyzických osob jsou fyzické osoby. Z uvedeného tedy pramení, že fyzická osoba je poplatníkem daně z příjmu fyzických osob, pokud má příjmy, které jsou předmětem daně. (V této souvislosti za příjmy považujeme nejen příjmy peněžní, ale i příjmy nepeněžní, různá plnění naturální atd.) Schopnost být daňovým subjektem – poplatníkem daně z příjmu fyzických osob se neváže na takové kategorie jako je věk či zletilost. V případě, že fyzická osoby má příjmy, jež jsou předmětem daně z příjmu fyzických osob, pak se považuje za poplatníka. Jinou otázkou je způsobilost poplatníka k daňově právním úkonům. Pokud ji není vybaven, tak samozřejmě je nutné jeho zastoupení.
Lze říci, že zákon rozeznává dva druhy poplatníků daně z příjmu fyzických osob. První kategorií jsou poplatníci s neomezenou daňovou povinností, nebo-li daňoví tuzemci či rezidenti. Jsou to poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují. Tito mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Poplatníky obvykle se zdržujícími na území České republiky jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, přičemž do lhůty 183 dnů se započítává každý započatý den pobytu. Bydlištěm na území České republiky se pro účely zákona rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat.
Druhou kategorii tvoří poplatníci s omezenou daňovou povinností, nebo-li daňoví cizozemci či nerezidenti. Jsou ti poplatníci, kteří nespadají do první kategorie nebo ti, o nichž to stanoví mezinárodní smlouvy. Tito poplatníci mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky. Poplatníci, kteří se na území České republiky zdržují pouze za účelem studia nebo léčení, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, a to i v případě, že se na území České republiky obvykle zdržují.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Obecně je poplatníkem osoba, jejíž příjmy, majetek a úkony jsou přímo podrobeny dani. Podle zákona o daních z příjmů (dále jen zákon) poplatníky daně z příjmu fyzických osob jsou fyzické osoby. Z uvedeného tedy pramení, že fyzická osoba je poplatníkem daně z příjmu fyzických osob, pokud má příjmy, které jsou předmětem daně. (V této souvislosti za příjmy považujeme nejen příjmy peněžní, ale i příjmy nepeněžní, různá plnění naturální atd.) Schopnost být daňovým subjektem – poplatníkem daně z příjmu fyzických osob se neváže na takové kategorie jako je věk či zletilost. V případě, že fyzická osoby má příjmy, jež jsou předmětem daně z příjmu fyzických osob, pak se považuje za poplatníka. Jinou otázkou je způsobilost poplatníka k daňově právním úkonům. Pokud ji není vybaven, tak samozřejmě je nutné jeho zastoupení.
Lze říci, že zákon rozeznává dva druhy poplatníků daně z příjmu fyzických osob. První kategorií jsou poplatníci s neomezenou daňovou povinností, nebo-li daňoví tuzemci či rezidenti. Jsou to poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují. Tito mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Poplatníky obvykle se zdržujícími na území České republiky jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, přičemž do lhůty 183 dnů se započítává každý započatý den pobytu. Bydlištěm na území České republiky se pro účely zákona rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat.
Druhou kategorii tvoří poplatníci s omezenou daňovou povinností, nebo-li daňoví cizozemci či nerezidenti. Jsou ti poplatníci, kteří nespadají do první kategorie nebo ti, o nichž to stanoví mezinárodní smlouvy. Tito poplatníci mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky. Poplatníci, kteří se na území České republiky zdržují pouze za účelem studia nebo léčení, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, a to i v případě, že se na území České republiky obvykle zdržují.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
