Přestupek, návrhový přestupek a zahájení přestupkového řízení

Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích (z. č. 200/1990 Sb., o přestupcích) nebo v jiném zákoně (a to pokud nejde o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin). Z toho lze vyvodit, že přestupkem je tedy i jiné zaviněné jednání směřující proti zájmům společnosti, než to které je uvedeno ve přestupkovém zákoně a to v tom případě, že jednání je jako přestupek výslovně označeno v jiném zákoně je splněna podmínka, že porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti. Z hlediska vymezení přestupku je možno se zabývat jeho vztahem k trestnému činu. Jako jejich společný znak je možno uvést, že jak trestný čin tak přestupek jsou činy, které jsou hodnoceny jako protispolečenské a že k jejich spáchání je vyžadováno zavinění, příčetnost a požadovaný věk pachatele. Základním rozdílem mezi trestným činem a přestupkem je stupeň společenské nebezpečnosti každého z nich. Stupeň společenské nebezpečnosti u trestného činu je nepoměrně vyšší než u přestupku. Za trestné činy lze považovat pouze takové činy, jejichž stupeň nebezpečnosti je vyšší než nepatrný (§3 odst. 2 trestního zákona). Pokud tedy stupeň nebezpečnosti klesne pod tuto hranici, nemůžeme hovořit o trestném činu a to i v případě, že spáchaný čin jinak vykazuje všechny znaky trestného činu. Některé trestné činy se formálními znaky kryjí s přestupky a jediným kriteriem pro určení, zda jde o trestný čin nebo o přestupek je pak právě stupeň nebezpečnosti jednání pro společnost.
Přestupky se projednávají v řízení o přestupcích, které je zvláštním druhem správního řízení a je při něm tedy subsidiárně využíváno správního řádu resp. v tomto řízení se postupuje podle správního řádu pokud zákon o přestupcích nebo jiný zvláštní předpis neobsahuje specifická procesní ustanovení, kterých se v tom případě užije. Přestupky se projednávají z úřední povinnosti a to kromě přestupků návrhových (návrhovými přestupky jsou přestupky urážky na cti a dále mezi osobami blízkými přestupky spočívající v ublížení na zdraví z nedbalosti, úmyslném narušení občanského soužití, vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválností nebo jiným hrubým jednáním a u přestupky proti majetku), které lze projednat jen na návrh postižené osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka podaný příslušnému správnímu orgánu a to nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení.

Podkladem při zahajování řízení o přestupku může být jednak oznámení státního orgánu, orgánu policie nebo obce, jakož i právnické osoby nebo občana o přestupku, ale i poznatek z vlastní činnosti správního orgánu nebo postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. Správní orgán je oprávněn ještě před projednáním věc odložit (odložení věci přichází v úvahu pokud je naplněna některá z podmínek § 66 zákona o přestupcích, tedy pokud osoba podezřelá ze spáchání přestupku požívá výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva nebo v době spáchání přestupku nedovršila patnáctý rok věku, trpěla duševní poruchou nebo zemřela před zahájením řízení nebo také pokud oznámení přestupku neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku) nebo postoupit věc jinému příslušnému orgánu (věc se postoupí v případě, že jednání sice vykazuje znaky přestupku, ale projednává se podle zvláštních předpisů nebo jde o jiný správní delikt nebo o trestný čin). Pokud tak správní orgán neučiní, zahájí bezodkladně řízení o přestupku a to nejpozději do šedesáti dnů. Požádá-li o to oznamovatel, vyrozumí jej správní orgán do třiceti dnů od oznámení o učiněných opatřeních.



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz