Proč měl pan prezident pravdu

Tři myšlenky mě zaujaly při poslechu včerejšího projevu Václava Klause – první se týkala automatického přebírání předpisů Evropské unie, druhá přemíry právních předpisů u nás a třetí vlastního sebevědomí.

Opravdu chceme a potřebujeme direktivy EU?

Možná je lepší nevědět, jak se evropská legislativa přijímá: Jste ministr evropské země a příští rok budete předsedat EU. A tak přemýšlíte, jaký legislativní počin bude vlajkovou lodí vašeho předsednictví. Musí jít o evropské sjednocení něčeho, co zatím sjednoceno není, co však současně bude mít šanci na přijetí a schválení ostatními členskými státy. V ideálním případě takovou normu Evropa potřebuje – v lepším případě sjednocená úprava neuškodí – v horším případě je nadbytečné – a v nejhorším škodlivá. Začnete tedy vyjednávat s ostatními státy, zda váš návrh podpoří. Jejich reakci lze očekávat i podle toho, zda členské státy potřebují váš hlas na schválení vlastních skvělých nápadů, tedy od „ano, zajisté, podpoříme“ – přes „podpoříme s výhradou“ – „podpoříme, když vy podpoříte“ až po „je to blbost, nepodpoříme.“

Co nestačí vymyslet v Evropě, to dokončíme vnitrostátní kreativní činností doplněnou o lobistické zájmy – a tak balíme koblihy do pytlíků, narovnáváme banány, vyhazujeme žárovky a zavíráme dětem stanové tábory. Teď už nám zbývá skutečně jen obnažovat se na letištích a sjednotit velikost pánských přirození. A po podpisu Lisabonské smlouvy není náš hlas schopen zabránit přijetí sebevětšího nesmyslu a už navěky bude jen jedním z mnoha.

Máme příliš mnoho zákonů!

Neznalost zákona prý neomlouvá. Ale uložte někomu, aby je prostudoval – k pouhému přečtení platných předpisů by potřeboval víc než sedm let. Je tohle opravdu stav, který jsme chtěli? Elektronická sbírka zákonů by zajisté byla výborná věc, ale mnohem potřebnější je pročistit náš právní řád od zákonů v lepším případě se dublujících a v horším si protiřečících. Že to bude úkol jednoduchý a rychle splnitelný, netvrdím, ale je potřebnější, než unáhlené přijímání zákonů nových.

Přemírou regulace za větší nesvobodu

Byly doby, kdy nám stačilo desatero a ten, kdo ho znal, kdo ho měl pod kůží, ten věděl, jak se zachovat, co se může, má či nemá. Dnes aby občan před každým krokem volal advokátovi nebo studoval zákony. Předpisy jsou tak složité, že jim nerozumí ani právníci, zákony mají tisíce paragrafů a mění se rychleji, než stačí vyjít tiskem ve Sbírce zákonů. A měřeno počtem právních předpisů je každá sněmovna výkonnější než ta předchozí. Jen té svobody nějak ubylo.

Pojďme si pro začátek slíbit, že s každým přijatým zákonem zrušíme dva nefunkční. Aby měl časem každý možnost zjistit, co je jeho právem a co nikoli, co se smí a co nesmí. My všichni – právníci i zákonodárci - zkusme zjednodušovat. Zahoďme složité formulace a cizí slova. Aby text zákona pochopil i ten, kdo práva nikdy nestudoval. Netvořme právní předpisy pro právníky, ale pro občany. Koneckonců pro ně kdysi dávno právo vzniklo a pro ně jsou přece zákony přijímány.

Daniela Kovářová