Dle návrhu citované poslankyně[1] by nové vymezení skutkové podstaty znásilnění  nemuselo být spojeno výhradně s fyzickým násilím, ale i s tím, že pachatel využije toho, že oběť není schopna právě projevit svou vůli nebo není schopna klást odpor.

Mnoho lidí se k tématu vyjadřuje, aniž by znali, jak je dnes trestný čin znásilnění právně upraven. Proto si ho ve zkratce připomeňme: Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. 

Až deset let může dostat pachatel, spáchá-li zmíněný čin  se zbraní. Dále pak odnětím svobody na pět až dvanáct let ve vězení pachatel spáchá-li čin uvedený v na dítěti mladším patnácti let anebo spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda. Pro úplnost doplňme, že odnětím svobody na deset až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li znásilněním oběti smrt.

Myslím, že všeobecně není dobře, pokud změnu zákona (resp. legislativní proces) má startovat jeden mediální případ.

In medias res: Česká definice znásilnění je obdobná jako ve většině zemí světa. Nota bene již nyní je za znásilnění počítáno i zneužití  něčí bezbrannosti, takže nový návrh nic světoborného nepřináší. Stejně tak výše trestů je v Česku analogická jako ve většině zemí EU. Pokud je něco špatně, tak je to částečně aplikační praxe, zde nás tlačí bota. Další zvyšování trestů je spíše populistickým plácnutím do vody.[2]

Spíše  je potřeba věnovat se důsledněji prevenci a více (účinněji) pracovat s poškozenými. Skutečně jim pomáhat, nejen je zavalovat lejstry.

Šéfe, také mám nápad

Nicméně když už jsem si vzal pomyslné mediální slovo, něco též navrhnu. Kdo se začte do trestního zákoníku – zejména tedy do předmětného „znásilňovacího“ paragrafu 185 a následujících, tak možná překvapivě zjistí, že znásilnění není v ČR zakázáno. Šok!

Zákon přece říká:  Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku…a tak dále,  dostane takový a takový trest. Takže je možné, že někteří pachatelé ke znásilnění přistupují jako k transferu – teď někoho znásilním (užiji si)  a pak za to dostanu takový a takový trest. Pokřivené má dáti – dal.

Možná kdyby bylo znásilnění výslovně v trestním zákoně zakázáno, tak by pachatelé poslechli a přestali páchat tuto činnost. Pozornější čtenář (například advokát)  si teď možná poklepal na hlavu – to je ale nevídaně naivní, a měl by pravdu. Nicméně  obdobně na mě působí aktuální ukvapené snahy o „vylepšení trestního zákoníku“.

JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
VŠ pedagog, právník a publicista