Změna procesu EIA

Implementace směrnice EU

Novelou PVŽP dochází k implementaci směrnice EU č. 2014/52/EU, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, která mění požadavky týkající se procesu EIA a navazujících řízení. Lze důvodně očekávat, že novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí bude přijata v blízkém časovém horizontu vzhledem k tomu, že směrnice ukládá povinnost uvést v účinnost všechny změny do 16. května 2017.

Nová úprava podlimitních záměrů

Proces EIA je složen z několika kroků, kterými je třeba projít v závislosti na záměru, který chce podnikatel zrealizovat. Charakteristiku a požadavky na posuzování jednotlivých záměrů nalezneme v Příloze č. 1 k PVŽP[1]. U těch záměrů, které se nacházejí v Kategorii I a dosáhnou či překročí v zákoně stanovenou hodnotu, je třeba vždy projít celým procesem EIA a získat závazné stanovisko.[2] Záměr, který dosáhne nebo překročí tuto limitní hodnotu, bude před zahájením územního či stavebního řízení potřebovat Závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 9a PVŽP. U záměrů v Kategorii II je naopak třeba dát podnět k zahájení zjišťovacího řízení, ve kterém se teprve rozhodne, zda může mít záměr podstatný vliv na životní prostředí a zda tedy musí projít celým procesem EIA a získat závazné stanovisko.[3]

Za pozitivní dopad pro podnikatele lze považovat změny v postupu u podlimitních záměrů, tzn. záměrů, které nedosáhnou limitní hodnoty stanovené zákonem. Nově totiž budou předmětem posuzování vlivů na životní prostředí pouze ty podlimitní záměry, které dosáhnou kumulativně následujících kritérií:

• alespoň 25 % příslušné limitní hodnoty; a zároveň
• nacházejí se ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu; a zároveň
• příslušný úřad[4] stanoví, že budou podléhat zjišťovacímu řízení.
  

To znamená, že pro ty podlimitní záměry, které nenaplní tato kritéria, nebude nutné vypracovávat a předkládat oznámení záměru. To znamená, že nebude třeba ani zjišťovací řízení ani řízení o posouzení vlivů, což povede k významnému snížení administrativních a jiných nákladů pro podnikatele.

Přesuny záměrů z Kategorie I do Kategorie II

K finanční i časové úspoře u oznamovatelů záměrů by měly vést změny Kategorií v rámci Přílohy č. 1 PVŽP. Novelou zákona totiž dochází k přesunu některých záměrů z Kategorie I do Kategorie II, což znamená, že podnikatelé nebudou nově pro některé záměry nuceni provádět celý proces EIA, protože se dostaly z Kategorie I do Kategorie II.[5] Důvodová zpráva k novele PVŽP hovoří v případě přesunutých záměrů o časové úspoře v řádu měsíců, protože zjišťovací řízení trvá 45 dní oproti procesu EIA trvajícímu v ideálním případě několik měsíců. Za pozitivní dopad lze považovat fakt, že si podnikatel v případě zjišťovacího řízení hradí pouze zpracování oznámení záměru, kdežto v rámci procesu EIA se jedná o úhrady za oznámení záměru, dokumentaci a posudek, což navyšuje jeho výdaje. Nelze však vyloučit, že bude výsledkem zjišťovacího řízení požadavek na posouzení vlivů na životní prostředí.

Urychlení povolovacího procesu

Další spíše kladné dopady pro oznamovatele lze očekávat v případě záměrů podléhajících celému procesu EIA, a to konkrétně v případě povolovacího procesu směřujícímu k vydání závazného stanoviska, který bude novelou podstatně urychlen. Jedná se o změny institutu posudku podle § 9 PVŽP, kde dochází k zavedení možnosti stanovení kratších lhůt pro jeho zpracování a lze očekávat zohlednění náročnosti jednotlivých záměrů. Je možné určit kratší lhůtu i k jeho znovupředložení. Novela vypustila možnost vyjádření se k posudku, což zkracuje proces nejméně o 30 dní oproti současnému stavu. Také nemožnost přihlédnout k opožděně podaným vyjádřením k oznámení záměru a dokumentaci EIA přispěje k urychlení procesu EIA. Zde ale pozorujeme nebezpečí spočívající ve vyšších nárocích na oznamovatele, kteří si budou muset dát větší pozor na to, aby předložili skutečně kompletní dokumentaci, což může být v případech složitých záměrů obtížné. Zároveň by měli oznamovatelé pečlivě sledovat všechny lhůty, aby nedošlo k finančním ztrátám z důvodu jejich uplynutí.

Prodloužení platnosti stanoviska

Novela zákona prodlužuje platnost závazného stanoviska z 5 na 7 let a zároveň mění podmínky pro jeho prodloužení. Podání žádosti o prodloužení způsobuje, že se stanovisko nestane neplatným do doby, než bude žádost vyřízena. To poskytuje výhodu těm osobám, které sice získaly stanovisko, ale z různých důvodů nestačily zahájit ať už územní nebo navazující stavební řízení.

Navazující řízení

Dále dochází ke zrychlení povolovacího procesu pro fázi navazujícího řízení, kterým může být například územní řízení, stavební řízení a další. Oproti současnému stavu, kdy je oznamovatel povinen předkládat podklady pro vydání nejpozději 30 dnů před podáním žádosti o zahájení navazujícího řízení, má podle novely oznamovatel předložit dokumentaci pro příslušné navazující řízení (ať už stavební nebo jiné) nejdříve 90 dnů před a nejpozději v den podání žádosti o jeho zahájení. Pokud dojde ke změnám záměru, avšak takovým, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí, a bude vydáno souhlasné závazné stanovisko, umožní zákon nově příslušnému úřadu určit, které podmínky se staly neproveditelnými a které není správní orgán vedoucí navazující řízení povinen převzít do rozhodnutí. Často tak nebude zřejmě třeba vést časově a administrativně náročné dohodovací řízení dle § 136 odst. 6 správního řádu a dojde tak k významné časové úspoře.




Mgr. Lukáš Srbecký,
advokát



Mgr. Adam Macek,
advokátní koncipient


CHSH Kališ & Partners s.r.o., advokátní kancelář

Týn 639/1
110 00  Praha 1 – Staré Město

Tel.:    +420 221 111 711
Fax:    +420 221 111 725
e-mail:    office@chsh.cz


________________________________
[1] Příloha č. 1 k PVŽP stanoví limitní hodnoty pro jednotlivé v této příloze uvedené záměry.
[2] Například v případě stavby silnice nebo místní komunikace o čtyřech a více jízdních pruzích atd. je uvedená limitní hodnota 10 km.
[3] Takovým může být nově například zařízení k odstraňování nebo zpracování vedlejších produktů živočišného původu a odpadů živočišného původu, pod kterým si můžeme představit třeba kompostárnu.
[4] Krajský úřad nebo Ministerstvo životního prostředí podle Přílohy č. 1 PVŽP.
[5] Jedná se například o zařízení na výrobu chemických látek, na povrchovou úpravu látek nebo zařízení k výrobě surového železa.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz