Soudní dvůr rozhodl: ISAP filtrovat nemusí, eBay musí?

V prvém případě  šlo o porušování práv k ochranné známce L´Oréal nabídkami v on-line aukčním systému eBay, kdy se Soudní dvůr zabýval (mimo dalších otázek známkoprávních) i otázkou, do jaké míry se provozovatel aukčního systému jako hostingové služby může spoléhat na vyloučení odpovědnosti podle Směrnice o elektronickém obchodu a jaká opatření mu lze soudně uložit v případě, že při provozu systému dochází k porušování průmyslových práv. Rozhodnutí vydané v červenci 2011 naznačilo směr relativně důslednější ochrany IP: soud jednak zdůraznil, že pokud zprostředkovatel vyvine jakoukoli aktivitu směrem k ovlivnění obsahu, v daném případě např. optimalizací prezentace prodejních nabídek nebo jejich propagací (překročí tedy ryze technickou a pasivní roli, jak předpokládá Směrnice o elektronickém obchodu), nemůže se dovolávat omezení odpovědnosti podle Směrnice o elektronickém obchodu. Další závěr se týká samotné možnosti uložit provozovateli systému jako zprostředkovateli povinnost odstranění a zamezení přístupu k protiprávnímu obsahu; z rozsudku jasně vyplývá, že je přípustná taková rozhodovací praxe národních soudů, která ukládá vedle povinnosti „Takedown“ a „Staydown“ i povinnost přijmout opatření zamezující očividným zásahům podobného druhu v budoucnu. Problematické bude pro národní soudy v návaznosti na tento rozsudek nejen stanovit, co jsou to zásahy podobného druhu (zda se týkají téhož předmětu ochrany např. v různých digitálních formátech nebo zda se takové vymezení může týkat např. i stejného druhu děl u „recidivujícího“ porušitele[2], což je výklad poměrně široký). Takové opatření musí být podle názoru soudu účinné, přiměřené a nesmí vytvářet překážky volnému obchodu. Pozitivní přínos tohoto rozhodnutí budeme moci vyhodnotit teprve s časovým odstupem, nicméně již nyní je zřejmé, že rozsudek vytvořil potřebný prostor národním soudům o takovém do budoucna směřujícím preventivním opatření rozhodnout.

Druhý rozsudek z minulého týdne patří do dvojice případů Scarlet/SABAM[3] a SABAM/Netlog[4]. V obou případech se předběžné otázky zaměřují na možnost opatření, kterým by soud uložil poskytovateli služby povinnost zavést vůči všem svým zákazníkům obecně, preventivně, výlučně na náklady poskytovatele připojení a bez časového omezení systém filtrování všech příchozích o odchozích elektronických sdělení přenášených prostřednictvím jeho služeb, za účelem identifikace pohybu elektronických souborů obsahujících díla chráněná autorským právem, a následně zablokovat jejich přenos. Ve věci Scarlet/SABAM se jedná o poskytovatele internetového připojení ve vztahu k sítím peer-to-peer, SABAM/Netlog je o provozovateli sociální síťové platformy.

Ve věci Scarlet/SABAM jde o spor mezi hlavními účastníky Scarlet, který je poskytovatelem připojení k Internetu (tzv. ISAP), a SABAM je belgickou ochrannou organizací zastupující autory a další nositele práv. Stanovisko generálního advokáta Cruz Villanóna[5] vedlo k závěru, že navrhované opatření, ukládající poskytovateli připojení povinnost filtrace v uvedeném rozsahu, je nepřípustné pro rozpor se základními právy, zejména právem na ochranu telekomunikačního tajemství, právem na ochranu osobních údajů a právem na svobodu informací. Důvodem je zejména fakt, že takové opatření by se týkalo neomezeného počtu uživatelů sítě, bez ohledu na to, zda mají smluvní vztah s poskytovatelem připojení a bez ohledu na místo jejich bydliště či sídla. Není také adekvátní přenést veškerou ekonomickou odpovědnost v daném případě na poskytovatele připojení. (Ostatně obdobné stanovisko vyslovila v řízení i Česká republika.[6]) Bezesporu sehrálo roli i to, že se jednalo o hromadnou věc (SABAM je kolektivním správcem) a že opatření bylo namířeno proti poskytovateli internetového připojení.[7] Názor generálního advokáta byl převzat Soudním dvorem EU, který svým rozsudkem ze dne 24. 11. 2011 rozhodl o rozporu navrhovaného práva s komunitárním právem. Soudní dvůr EU se podrobně zaobíral i rozsudkem ve věci L´Oréal/eBay, nicméně v tomto případě shledal navrhované opatření jako nepřiměřené a de facto zavádějící obecnou povinnost monitoringu obsahu, která je výslovně zakázána (body 34 až 36 rozsudku).

Výsledek pro praxi? Jednodušší cesta bude rozhodně proti poskytovatelům hostingových služeb. A půjde-li o tzv. otevřené systémy (např. již zmíněné on-line aukční systémy, úložiště, sociální sítě, diskusní fóra a jiné)[8], bude praktické vždy zkoumat, zda provozovatel neopustil svou ryze pasivní roli a zda tedy neztratil ochranu proti odpovědnosti poskytovanou mu Směrnicí o elektronickém obchodu, v českých podmínkách zákonem 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (v takovém případě bychom se mohli vyhnout i namáhavé proceduře /?opakované/ notifikace, které je obvykle zastaralá už v okamžiku odeslání). A pokud se budeme nějakého opatření domáhat (třeba i cestou předběžného opatření), bude vhodné zvážit, pokud až je náš požadavek technicky a ekonomicky přiměřený, a to i s ohledem na ochranu ostatních účastníků výměny dat.

JUDr. Zuzana Císařová,
advokátka v Praze, odborná asistentka Ústavu autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního Právnické fakulty UK

JUDr. Zuzana Císařová, advokát

Voršilská 10
110 00  Praha 1

Tel.:    +420 224 819 141, + 420 602 215 847
Fax:    +420 224 816 366
e-mail: cisarova@akzc.cz
 

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz