Možné alternativy úpravy styku nezletilého s rodičem při svěření nezletilého do péče druhého rodiče
Podle ust. § 888 občanského zákoníku má dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže. Soud je rovněž oprávněn určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se (ne)smějí styku účastnit. Doposud jsme byli zvyklí, že soud obvykle v rámci určení podmínek styku stanovil časový interval styku a místo předání dítěte. V poslední době se však objevují nové formy styku mezi rodiči a dětmi stanovené soudem, a to prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků.
Oprávnění soudu určit místo styku rodiče s dítětem, případně přímo osobní setkání omezit či zakázat, vyplývá z ust. § 891 občanského zákoníku. Zákaz či omezení styku rodiče s dítětem znamená vždy vážný zásah do oprávnění rodiče vyplývajících z institutu rodičovské odpovědnosti, a proto je takovým opatřením třeba sledovat vždy legitimní cíl (zájem dítěte), prostředky k jeho dosažení musí být přiměřené a současně je třeba dospět k závěru, že nelze nalézt šetrnější alternativu.
Jedním z takových opatření může být vymezení styku rodiče s nezletilým dítětem pouze prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků, jak byl vymezen již pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10.9.2020, č.j. 26 Nc 125/2019-393, 12 P a Nc 149/2019 (dále jen „Rozsudek“). Tímto Rozsudkem byl styk nezletilých s otcem nastaven tak, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilými prostřednictvím mobilního telefonu každý týden v pondělí od 20:00 hodin do 20:15 hodin, a dále prostřednictvím elektronické pošty (e-mailu) každý týden tak, že je oprávněn nejpozději do soboty do 20:00 hodin odeslat každému z nezletilých nebo oběma dohromady jeden e-mail. Současně byla Rozsudkem uloženy povinnosti matce směřující k tomu, aby byl styk skutečně bez překážek realizován (sdělení telefonního čísla, resp. e-mailové adresy, zajištění, aby nezletilí telefonát od matce přijali, aby se seznámili s jeho e-mailem a aby mu na něj v soudem určeném rozsahu odpověděli).
V rámci opatrovnického řízení, které vyústilo vydáním Rozsudku, bylo zjištěno, že oba nezletilí mají pozitivní vazby k matce, na kterou jsou fixováni, zatímco k otci mají negativní vztah, necítí se s ním být v bezpečí a kontakt s ním odmítají. V průběhu opatrovnického řízení byly na základě předběžných opatření vydaných k návrhu otce postupně realizovány asistované styky, které však byly ze strany obou nezletilých opakovaně sabotovány (nekomunikovali s otcem, odmítli si s ním hrát, z posledního styku dokonce utekli). Matka pak v řízení opakovaně prostřednictvím lékařských zpráv dokládala, že asistovaný styk je pro nezletilé psychicky náročný, vyvolává v obou nezletilých úzkostné stavy a další psychosomatické potíže. Po těchto zjištění soud považoval další pokračování asistovaných kontaktů za kontraproduktivní, a proto vydané předběžné opatření zrušil.
Je zřejmé, že po těchto zkušenostech nařízení asistovaných styků v rámci finálního rozsudku nebylo možné. Soud však dospěl k závěru, že není na místě styk otce s nezletilými vůbec neupravovat, resp. na styk otce s dětmi zcela rezignovat, a to i přesto, že to bylo navrhováno matkou. Své rozhodnutí soud opřel o zpracovaný znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že současný stav vztahu nezletilých s otcem je zapříčiněn celkovou neuspokojivou rodinnou situací a vzájemně nepřátelskými postoji rodičů vůči sobě. Znalec rovněž dospěl k závěru, že budou-li nezletilí k osobnímu styku s otcem nuceni, lze předpokládat, že opět naplánují útěk od otce, a proto osobní kontakt nedoporučil. Dle přesvědčení soudu je tak nejlepší variantou nastavit styk prostřednictvím telefonátů a e-mailové korespondence, když tento styk umožní otci hovořit se syny o tom, jak prožili týden, jak prospívají ve škole apod. a otec tak bude moci alespoň tímto způsobem dát nezletilým najevo svůj zájem a pokusit se svůj vztah s nimi postupně zlepšit.
Jistě se jedná o velice originální a zajímavé řešení dané situace. Otázkou však zůstává, zda takto neosobním způsobem nastavený styk může reálně přispět k obnovení vztahu mezi rodičem a dítětem. V tomto směru hraje roli zejména věk dítěte a přístup druhého rodiče. Pokud je však vztah mezi rodičem a dítětem poškozen tak nenavratitelným způsobem, jak tomu bylo ve shora popsané věci, lze si těžko představit, že zvednutí telefonu „z povinnosti“ a napsaní emailu s obsahem dle volby dětí (které v tomto směru umějí být značně kreativní), může takovouto situaci napravit. Je pak třeba vyhodnotit, zda se nejedná pouze o nátlak na nezletilé v menší míře, než je tomu při osobním styku, a tudíž bude mít takto nastavený styk kontraproduktivní účinky, nebo zda je tento postup lepší, než na styk nezletilých s druhým rodičem plně rezignovat. Ačkoliv jsou tyto otázky zejména psychologického charakteru, z právního hlediska je v tomto směru třeba připomenout stěžejní princip při rozhodování ve věcech nezletilých stanovený v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, a sice jejich nejlepší zájem.
Z opačného hlediska lze uzavřít, že takto nastavená distanční forma styku rodičů s nezletilým dítětem jistě najde své využití v rámci opatrovnických řízení, kdy jeden z rodičů žije dlouhodobě mimo Českou republiku, a rovněž v současné epidemiologické situaci, kdy je krizovými opatřeními dlouhodobě a opakovaně omezován pohyb lidí. Lze si rovněž představit, že k distanční formě kontaktu mezi nezletilým a rodičem bude možné využít i dalších elektronických prostředků jako např. Skype či jakýkoliv chat.
Mgr. Adéla Bučková
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
