Možné důsledky nesprávného použití AI v procesních podáních

Pokud však nejsou advokáti při kontrole výstupů AI dostatečně důkladní, mohou jejich procesní podání v soudních řízeních obsahovat právní či skutkové nesprávnosti nebo dokonce i odkazy na neexistující judikaturu. Taková právní služba může nejen prodloužit dobu trvání soudního řízení, ale v krajním případě také přispět k procesnímu neúspěchu v soudním řízení, a tedy i k poškození práv klienta. V krajním případě (a za splnění dalších podmínek) tak advokát může odpovídat svému klientovi za škodu, kterou mu tím způsobí.

Jaké další důsledky však mohou pro advokáta plynout z nesprávného (resp. nedůkladného) používání AI v procesních podáních? Cílem tohoto článku je na tento dotaz alespoň částečně odpovědět, a to zejména s ohledem na nově vydaná rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Jedná se o následující možné „sankce“:

1. uložení pořádkové pokuty;
2. nepřiznání náhrady nákladů za úkon; a
3. uložení kárného opatření.

Uložení pořádkové pokuty

Dle § 53 o.s.ř.[1] může předseda senátu usnesením uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání. Ze stejných důvodů lze uložit pořádkovou pokutu také v řízení před Ústavním soudem, a to do výše 100.000 Kč.[2]

Právě Ústavní soud dne 1. 12. 2025 uložil advokátovi pořádkovou pokutu ve výši 25.000 Kč za hrubé ztížení postupu řízení, kterého se advokát dopustil nesprávným používáním AI při přípravě procesního podání.[3]

Reklama

ESG Omnibus – Co se mění v reportingu a udržitelnosti? Úleva pro firmy, nebo ústup z odpovědnosti? Víte, co vás čeká? (online – živé vysílání) – 24.3.2026

24.3.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

V dané věci advokát předložil Ústavnímu soudu v řízení o ústavní stížnosti argumentaci opřenou o neexistující či hrubě dezinterpretovaná rozhodnutí Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní soud musel vynaložit značné úsilí k ověření existence a správnosti odkazované judikatury, pročež dospěl k závěru, že advokát uvedl Ústavní soud v omyl a tím zbytečně komplikoval a zdržoval jeho postup. Svým přístupem tak advokát hrubě ztížil postup řízení před Ústavním soudem, čímž naplnil zákonné podmínky pro uložení pořádkové pokuty.

V této souvislosti Ústavní soud uvedl následující: „Ústavní stížnost kromě argumentace neexistujícími právními prameny vykazuje některé známky použití umělé inteligence (anglicismus, neúplné, heslovité věty, nejednotný formát citací, nerozpoznání rozdílu mezi nálezem a usnesením). To vede Ústavní soud k domněnce, že povinný generoval podání pomocí některého z modelů umělé inteligence, poté však neověřil existenci citovaných rozhodnutí a správnost argumentace, resp. citace. Není podstatné, s pomocí jakých osob či nástrojů advokáti zpracují podání k soudu. Jako profesionálové znalí práva ovšem přebírají za podání plnou odpovědnost, a odpovídají tedy i za případnou halucinující argumentaci umělé inteligence, byla-li při vytvoření podání použita.“

Podle Ústavního soudu je tak obecně přijatelné používat nástroje AI při poskytování právních služeb a zpracování procesních podání. Výstupy vytvořené prostřednictvím AI je však nutné vždy důkladně ověřovat, neboť za tyto výstupy je plně odpovědný advokát tak, jako kdyby je vytvořil sám. V opačném případě může dojít k hrubému ztížení postupu v řízení, které lze sankcionovat uložením pořádkové pokuty, a to přímo advokátovi.[4]

Domníváme se, že výše uvedené rozhodnutí Ústavního soudu je správné, neboť odkazy na neexistující či nesouvisející judikaturu v procesních podáních skutečně soudní řízení podstatně zatěžují, a to jak pro soudce, který se musí s příslušnou judikaturou řádně vypořádat, tak i pro ostatní účastníky řízení, kteří se musí k odkazované judikatuře vyjádřit. Dle našeho názoru se jedná o přelomové rozhodnutí, které je aplikovatelné i na řízení vedená před jinými soudy. Lze proto očekávat, že soudy začnou po vzoru Ústavního soudu za nesprávné používání AI v procesních podáních ukládat pořádkové pokuty.

Nepřiznání náhrady nákladů za úkon

Nesprávným použitím AI v procesních podáních se již zabýval také Nejvyšší správní soud, který dne 15. 10. 2025 odmítl v rámci vyčíslení náhrady nákladů řízení přiznat účastníkovi řízení náhradu nákladů za písemná vyjádření, která byla velmi pravděpodobně vytvořena pomocí nesprávného použití nástrojů AI.[5]

Konkrétně se jednalo o situaci, kdy advokát, jakožto právní zástupce účastníka řízení, podal ke kasační stížnosti několik obsáhlých procesních vyjádření, která byla velmi těžce uchopitelná a ve kterých bylo citováno mnoho rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Nejvyšší správní soud musel veškerá tato rozhodnutí ověřit, přičemž zjistil, že příslušné citace se v odkazovaných rozhodnutích vůbec nenacházejí a že některá odkazovaná rozhodnutí dokonce vůbec neexistují.

Nejvyšší správní soud v této souvislosti advokátovi vytkl, že namísto toho, aby jeho argumentace ve vyjádřeních zefektivnila a urychlila řízení před soudem, naopak vedla pouze k jeho prodloužení, znepřehlednění postoje protistrany a nutnosti vyloučení řady argumentů, ať již pro jejich absolutní irelevanci či prostě proto, že šlo o nepravdy. Nejvyšší správní soud tedy tato písemná vyjádření nepovažoval pro danou věc za jakkoliv přínosná, a náklady na jejich vznik proto posoudil jako nedůvodně vynaložené.

Předmětné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu doplňuje již zmíněné usnesení Ústavního soudu o pořádkové pokutě tak, že soud nemusí účastníkovi řízení přiznat náhradu nákladů za nerelevantní procesní podání vytvořená pomocí nesprávného použití nástrojů AI, neboť soudnímu řízení nijak nepřispívají, a naopak ztěžují jeho průběh.

Byť náhrady nákladů řízení se přiznávají ve prospěch účastníka řízení (tj. klienta), takto snížené náklady se mohou přímo i nepřímo dotknout advokáta, který si za poskytované právní služby účtuje odměnu (a to ve smluvené výši nebo např. ve výši přiznané soudem v rámci nákladů řízení). Domníváme se však, že více než advokáta postihuje nepřiznání nákladů řízení jeho klienta, který přitom nemusí o nesprávném použití AI v procesním podání vůbec vědět. Vzhledem k tomu by soudy měly být při tomto postupu více obezřetné.

Uložení kárného opatření

Dle § 32 zákona o advokacii[6] je advokát odpovědný za kárné provinění, kterým se rozumí závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi. O kárném provinění rozhoduje kárný senát (složený ze členů kárné komise ČAK),[7] který může v této souvislosti uložit advokátovi kárné opatření.[8] Důsledky kárného provinění tak mohou být pro advokáta velmi závažné, neboť za něj lze uložit nejen napomenutí, ale také pokutu, dočasný zákaz výkonu advokacie nebo v krajním případě i vyškrtnutí ze seznamu advokátů.[9]

Ve vztahu k používání nástrojů AI již ČAK vydala stanovisko,[10] v němž potvrdila, že AI je nástrojem, který advokát může v souladu se zákonem a stavovskými předpisy využít v souvislosti s poskytováním právních služeb. Zároveň však ČAK upozornila, že pokud advokát v rámci poskytování právní služby AI využije, není tím jakkoliv dotčena jeho odpovědnost za poskytované právní služby (včetně kárné odpovědnosti). Při využívání AI tak advokát musí být velmi obezřetný a veškeré obdržené výstupy AI musí důkladně zkontrolovat, ověřit a odpovídajícím způsobem upravit.

Dle našeho názoru může nesprávné používání AI v procesních podáních představovat porušení zejména následujících povinností advokáta:

1. jednat při výkonu advokacie čestně a svědomitě;[11]
2. postupovat zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu a za tím účelem dodržovat zejména pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže;[12]
3. zachovávat vůči soudům, rozhodčím orgánům, orgánům veřejné správy a jiným orgánům, které rozhodují v právních věcech, jakož i vůči osobám, které plní jejich úkoly, náležitou úctu a zdvořilost;[13]
4. neuvádět v řízení údaje, ani navrhovat důkazy, o nichž ví, že jsou nepravdivé nebo klamavé, a to ani na příkaz klienta;[14] a
5. jednat v řízení poctivě, respektovat zákonná práva ostatních účastníků řízení a chovat se k nim i k ostatním osobám zúčastněným na řízení tak, aby nebyla snižována jejich důstojnost ani důstojnost advokátního stavu.[15]

V době přípravy tohoto článku dosud nebylo v rámci rozhodovací praxe kárného senátu ČAK jasně stanoveno, zda a v jakém rozsahu může nesprávné používání AI v procesních podáních představovat kárné provinění. S ohledem na rostoucí trend používání AI nástrojů a již zmíněná rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu se však domníváme, že je jen otázkou času, kdy bude tato problematika řešena i před kárným senátem ČAK.

Závěr

Umělá inteligence je v současnosti velmi populárním nástrojem pro zrychlení a zefektivnění práce napříč mnoha obory, a to včetně advokacie. Její nesprávné používání však může přispět k procesnímu neúspěchu v soudním řízení, a tedy i k poškození práv klienta. Proto je třeba pro tyto účely mít vhodné a efektivní nástroje, které dokážou některé advokáty „motivovat“ k důkladnému ověřování výstupů zpracovaných prostřednictvím AI.

Těmito nástroji mohou být např.:

1. uložení pořádkové pokuty za hrubé ztížení postupu řízení před soudem;
2. nepřiznání náhrady nákladů za přípravu nerelevantních procesních vyjádření obsahujících nesprávné nebo případně i nepravdivé informace a odkazy na neexistující judikaturu; a
3. uložení kárného opatření kárným senátem ČAK.

Uložení pořádkové pokuty a nepřiznání náhrady nákladů již v rámci svých nedávných rozhodnutí použil Ústavní soud a Nejvyšší správní soud. Lze tedy očekávat, že tyto nástroje začnou používat i jiné soudy.

V době přípravy tohoto článku nám není známo, že by kárný senát ČAK již v souvislosti s nesprávným používáním AI uložil nějaké kárné opatření. S ohledem na rostoucí trend používání AI nástrojů a uvedená rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu je však jen otázkou času, kdy se bude kárný senát ČAK touto problematikou zabývat. Je přitom možné, že kárný senát bude vnímat nesprávné používání AI jako porušení povinností stanovených advokátovi (zejména povinnosti neuvádět v řízení nepravdivé či klamavé údaje nebo povinnosti nesnižovat důstojnost advokátního stavu).

Závěrem je třeba zdůraznit, že využití AI nástrojů v advokátní praxi není samo o sobě problémem a je ze strany ČAK povoleno. Jedná se přitom o efektivní nástroj pro zlepšení kvality a urychlení práce advokáta. Nástroje AI se však musí používat s odbornou péčí a jejich výstupy musí být důkladně kontrolovány tak, aby advokát předešel možným negativním důsledkům pro sebe i svého klienta.

Mgr. Ruslan Hlovjak,
advokát

Mgr. Martin Šlechta,
advokátní koncipient