Návrh na prohlášení konkursu v judikatuře soudů

Vrchní soud v Praze, 1 Ko 190/99
K doložení splatné pohledávky vzniklé ze smlouvy je třeba, aby věřitel prokázal vedle existence smlouvy též poskytnutí plnění dlužníkovi. Pouhé předložení faktur nepostačuje.

Vrchní soud v Praze, 1 Ko 302/99
Zjištění pohledávky věřitele, jenž podal návrh na prohlášení konkursu, učiněná v rámci tzv. přípravného řízení nejsou pro konkurs závazná. I ten věřitel, na jehož návrh byl konkurs prohlášen, musí - má-li zájem na tom, aby jeho pohledávky mohly být v konkursu uspokojeny - přihlásit své nároky do konkursu podle § 20 KV.

Orac 321/7 DJ, Č. 52/1998 Sb. rozh. civ. V
Od 1. 6. 1996 nelze po navrhovateli (ať již jím je věřitel, dlužník nebo jiná osoba) požadovat, aby osvědčil, že dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu, neboť citované ustanovení neváže zamítnutí návrhu k neexistenci (nedoložení) majetku, který k úhradě nákladů konkursního řízení postačuje, nýbrž pojí je až k závěru soudu, že nedostatek takového majetku je zřejmý. Jinak řečeno, bude-li soud mít o (ne)existenci majetku dlužníka postačujícího k úhradě nákladů konkursního řízení pochybnosti, je vyloučeno, aby o věci rozhodl podle § 12a odst. 3 zákona. Vedle závěrů plynoucích z porovnání obou zákonných textů dokládá obsahovou změnu, k níž tu došlo, i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona č. 94/1996 Sb., kterým bylo citované ustanovení do zákona o konkursu a vyrovnání vtěleno. V této důvodové zprávě se mimo jiné uvádí že: „Do ustanovení § 12 byly z důvodů systematických zařazeny překážky prohlášení konkursu, které dříve byly uvedeny v § 1 odst. 4, v § 2 odst. 2, v § 5 a v § 5d písm. a). … K věcné změně došlo u překážky nepostačujícího majetku (§ 12a odst. 3). Soud napříště nebude mít povinnost před prohlášením konkursu zjišťovat rozsah majetku, ale zamítne návrh jen při zřejmém nedostatku potřebného majetku“. Ustanovení § 12a odst. 3 zákona bylo přitom z vládního návrhu převzato do zákona bez legislativních úprav. Nepřesná je tudíž například úvaha Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 28 K 1034/95, podle níž „navrhovatel … nijak neosvědčil, že má dlužník majetek postačující k úhradě nákladů konkursu“. Správně oproti tomu postupoval Vrchní soud v Praze pod sp. zn. 4 Ko 318/96, jestliže nepokládal existenci majetku dlužníka, postačujícího k úhradě nákladů konkursu, za podmínku pro prohlášení konkursu.

Vrchní soud v Praze, 1 Ko 36/20
I dalšímu navrhovateli, jenž přistoupil ke konkursnímu řízení v době, kdy již bylo rozhodnuto o zastavení řízení, ale toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, počíná běžet lhůta k podání odvolání od doručení rozhodnutí tomuto účastníkovi.

Orac 321/5 DJ, Č. 52/1998 Sb. rozh. civ. – V.
V průběhu řízení o návrhu na prohlášení konkursu nelze vydat předběžné opatření, kterým by dlužníku bylo ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) a § 102 o. s. ř. uloženo, aby do doby, než bude o návrhu rozhodnuto, nenakládal s veškerým svým majetkem. Takové opatření jednak nemá oporu v ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (to umožňuje pouze zákaz dispozice s určitými věcmi nebo právy, nikoliv však se všemi), jednak nepřípustně nahrazuje vlastní účinky prohlášení konkursu. Samotné prohlášení konkursu by tu dlužníka omezovalo méně, neboť by mu zakázalo nakládat jen s majetkem konkursní podstaty (srov. § 14 odst. 1 písm. a/ zákona). Takto koncipovaný soudní zákaz by navíc vyvolal úpadek dlužníka (byl by jeho příčinou); vedl by totiž k zastavení plateb dlužníkem (§ 1 odst. 2, věta druhá, zákona).


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz