Praktické aspekty práva na nahlížení do spisu v daňovém řízení

Fakt, že finanční úřad jako správce daně znemožnil plátci daně, aby se v úplnosti seznámila se spisem, je dostačující důvodem pro odvolání či následnou správní žalobu proti správci daně. Otázkou zůstává, jak definovat „úplnost“ při seznámení se se spisem a jak toto právo obstojí v kontextu povinnosti součinnosti daňového subjektu. Ani zákonnou povinnost spolupráce daňových subjektů se správcem daně (povinnost součinnosti) však nelze vykládat natolik extenzivně, aby daňové subjekty musely podřizovat uplatňování svých procesních práv podmínkám stanoveným správcem daně.

Nahlížení mimo úřední hodiny, nahlížení v případě absence odpovědného úředníka

V praxi se lze setkat s námitkami, že se žadatel o nahlížení do spisu (účastník řízení s právem nahlížet) předem neobjednal u příslušného úředníka na konkrétní termín, případně že se dostavil bez objednání k příslušnému úřadu mimo úřední hodiny. Dále bývá ze strany finančních úřadů argumentováno, že úřednice, která je pověřena vedením spisu, není přítomna (například z důvodu plnění jiných pracovních povinností, například konání kontroly mimo budovu úřadu). K tomu bývá argumentace ze strany úřadu doplněna o námitku, že jiný úředník nemůže nahlížení do spisu umožnit, protože není se spisem seznámen a nemůže spis připravit ve smyslu daňového řádu.

Touto problematikou se zabýval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 21.10. 2014, č.j.: 6 Afs 144/2014 – 42, kterým zamítl kasační stížnost Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno ve věci žalobkyně: Thomayerova nemocnice, se sídlem Vídeňská 800, 140 00 Praha 4. V tomto sporu poukázal finanční úřad na § 2 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků (řízení probíhalo před nabytím účinnosti nyní platného daňového řádu), z něhož podle něj vyplývalo, že se daňové subjekty nemohou dovolávat svých práv, aniž by umožnily správci daně jejich provedení a realizaci (například činí – li obstrukce, odmítají – li nahlížet v termíny či v místě určeném úřadem apod.). Nicméně je na místě uvést, že žádný právní předpis v České republice neuvádí, že by bylo možné se seznámit se spisem ve správním řízení pouze v úředních hodinách či u konkrétního úředníka. Pokud zde existuje překážka na straně úřadu, která vychází z organizace práce daného úřadu (což není účastník ani schopen ovlivnit), a pro niž nelze umožnit nahlížení do spisu, pak takový stav (překážku) nelze připisovat k tíži účastníka řízení.

Také není důvodná námitka úřadu, že k nahlížení do spisu musí být přítomná konkrétní pracovnice úřadu, která je se spisem seznámena. K výkonu práva nahlížení do spisu není přece nutné spis jakkoliv komplikovaně připravovat. Navíc mám za to, že ze zákona jednoznačně vyplývá povinnost úřadu, nikoliv konkrétního úředníka, aby umožnil nahlídnout do spisu, tedy aby spis připravil k nahlédnutí. Ani zde nelze připisovat k tíži účastníka řízení, že daný úřad nezvládá tuto svou povinnost organizačně splnit. Koneckonců účastník řízení je plátcem daně, tudíž jeho požadavek funkčního aparátu státní správy je adekvátní. Ani zákonnou povinnost spolupráce daňových subjektů se správcem daně (povinnost součinnosti) nelze vykládat natolik extenzivně, že by snad daňové subjekty musely podřizovat uplatňování svých procesních práv podmínkám stanoveným správcem daně.

Nejvyšší správní soud již v minulosti konstatoval, že předchozí domluvou ohledně termínu jednání by jistě byl ušetřen čas zástupkyni stěžovatelky i pracovnicím správce daně, které by se na nahlížení do spisu mohly náležitě připravit (např. shromáždit veškeré požadované spisy do jedné kanceláře, nedomlouvat si jiná jednání na tento den apod.), čímž by nepochybně došlo k efektivnějšímu využití času všech zúčastněných subjektů. Nicméně nelze, jak je uvedeno výše, daňové subjekty nutit podřizovat uplatňování svých procesních práv podmínkám stanoveným správcem daně.

Objednávání spisu emailem mimo úřední hodiny

Finanční úřad namítal, že žadatel o nahlížení do spisu se objednal u příslušného finančního úřadu pouze emailem a navíc toliko tři dny předem, přičemž finanční úřad neměl dostatek času na přípravu spisu k nahlížení.

Podle Nejvyššího správního soudu je zde ze strany žadatele splněna jeho povinnost součinnosti se správcem daně tím, že zaslal svou žádost o nahlížení do spisu předem. Pokud by tak učinil pouze několik hodin předem, bylo by možné takové avízo vykládat jako nedostatečné, nicméně v případě několikadenního předstihu je patrné, že překážky, které zabránily přípravě spisu k nahlížení, ležely na straně správce daně a byly organizačního charakteru a nebyly ani zdaleka nepřekonatelné. Nelze je proto připisovat k tíži žadatele. Skutečnost, že si plátce daně objednal spis k nahlížení mimo úřední hodiny není relevantní, jak uvádím výše.

Nahlížení „po částech“

V uvedeném sporu zástupkyně daňového subjektu také namítala, že ji sice bylo umožněno do spisu nahlížet, nicméně ji nebyl celý komplexní spis zpřístupněn najednou v jedné místnosti, jak žádala, ale po částech a v jiných místnostech.

Přitom je nepochybné, že důkazy v obou spisech shromážděné se vztahovaly k téže věci, takže správce daně s nimi v následně vydaném rozhodnutí pracoval jako se souborem a vzájemně je kombinoval. Odporovalo by tedy principu rovnosti zbraní v daňovém řízení, pokud stejnou možnost, tedy prostudovat celý soubor shromážděných důkazů jako celek a porovnávat jednotlivé důkazy mezi sebou, neměl mít i daňový subjekt. Tento závěr by nepochybně bylo možno dovodit výkladem s ohledem na čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je zakotveno právo vyjádřit se ke všem navrhovaným důkazům.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že finanční úřad tím, že umožnil zástupkyni žalobkyně nahlížet do spisu pouze „po částech“ (resp. trval na časově a prostorově odděleném nahlížení do úzce věcně souvisejících spisů), porušil práva daňového subjektu zakotvená v § 23 tehdy platného zákona o správě daní a poplatků.

Právo nahlížení do spisu a s ním spojené právo na seznámení se s podklady daného řízení je jedním ze stěžejních práv účastníka řízení, v tomto případě plátce daně (daňového subjektu). V případě nenaplnění tohoto práva v plném rozsahu je daňové řízení zatíženo závažnou vadou, protože ve svém důsledku tím finanční úřad znemožnil účastníkovi vyjádřit se ke všem shromážděným důkazům tak, jak je pak sám hodnotil, totiž jednotlivě i ve vzájemném souhrnu. Tím je porušeno právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (autonomní výklad Úmluvy) a článku 41 Listiny základních práv a svobod EU, které garantují možnost každého jedince využít všech právních institutů a záruk, které nám právní řád nabízí.