Radosti a starosti svěřenského správce, díl II. – práva a povinnosti svěřenského správce
Dle ustanovení § 1453 zákona 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen „OZ“), ve znění pozdějších předpisů, může být svěřenským správcem každý svéprávný člověk. Současně je nutné vzít v potaz, že pokud je svěřenským správcem osoba z okruhu zakladatele(ů) nebo obmýšleného (obmýšlených) musí být jmenován ještě další svěřenský správce mimo okruh těchto osob. Poté jednají tito správci společně.
Současně lze konstatovat, že příslušná ustanovení OZ v rámci svěřenského fondu dále nerozvádí práva a povinnosti svěřenského správce. Proto je nutné vzít v potaz ustanovení týkající se plné správy cizího majetku definované v § 1409 a § 1410 OZ. Současně je třeba taktéž subsidiárně aplikovat § 1411 a násl. OZ co se týče povinností správce při správě svěřenského fondu.
Základními východisky, kterými se každá správce a svěřenského správce nevyjímaje musí řídit je povinnost dbát o rozmnožení a uplatnění majetku v zájmu beneficienta (obmýšleného) a tuto, případně další, povinnost plnit s péčí řádného hospodáře. OZ bezesporu stanoví další povinnosti svěřenského správce, avšak tyto dvě výše uvedené považuji ze svého hlediska za zcela klíčové.
Povinnost dbát o rozmnožení a uplatnění majetku v zájmu beneficienta
Na rozdíl od prosté správy majetku je účelem plné správy, tím i povinností správce, spravovat majetek tak byl uplatňován v zájmu beneficienta a současně byl dále rozmnožován. OZ taktéž umožňuje, aby správce byl za činnost odměňován případně, aby byl současně taktéž beneficientem. Tato situace však vede k riziku nezaujatosti správce při správě takového majetku, když by výkon jeho funkce mohl být ovlivněn vlastními zájmy. Právě proto právní úprava svěřenských fondů zakotvuje povinnost v takovém případě mít i druhého svěřenského správce, který není z definovaného okruhu osob a oba správci musí jednat společně. Formulace této povinnosti je zákonodárcem stanovena velmi široce a do povinností správce k rozmnožování majetku tak lze zahrnout velkou šíři možností, a to tak, aby docházelo k navýšení majetku svěřeného správci. Z uvedeného by pak mohlo plynout, že správce je povinen se zasadit o navýšení za každou cenu. Toto je však zcela logicky korigováno povinností správce postupovat s péčí řádného hospodáře a řádně zvažovat i míru rizika.
Péče řádného hospodáře
Správce cizího majetku vykonává svou působnost a plní povinnosti s péčí řádného hospodáře (§ 1411 OZ). Definici péče řádného hospodáře je definována v § 159 OZ vymezena jako zákonná povinnost, která zavazuje správce (v příslušném ustanovení člena voleného orgánu) vykonávat „s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí“. Nad tyto dvě povinnosti se předpokládá existence určitých znalostí, které jsou pro výkon funkce nezbytné a běžné. Je zřejmé, že vymezení pojmu péče řádného hospodáře sice určité mantinely dává, nicméně i přesto konkrétní hranice určitého chování správce, zda je v souladu s péčí řádného hospodáře či nikoliv, stanoveny nejsou a je třeba posuzovat ad hoc. Současně, prokáže-li se, že správce postupuje v rozporu s péčí řádného hospodáře, je dána jeho odpovědnost za způsobenou škodu a takovou škodu je dále povinen nahradit poškozenému.
Závěr
V kontextu výše uvedeného je třeba vzít v potaz, že přijetím funkce svěřenského správce vznikají primárně této osobě povinnosti a práv spíše méně. V praxi lze však očekávat, že uvedené osoby mají nějaký vztah ke spravovanému majetku případně k osobám mající zájem na správě tohoto majetku. Jako klíčovou povinnost správce je pak nutné vyzdvihnout postupovat s péčí řádného hospodáře.
JUDr. Michal Šilhánek,
advokát
LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.
Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy
Kontaktní adresa:
Březinova 746/29
616 00, Brno
tel.: +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
