Rejstříkové soudy nemusí vždy odmítnout návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku v případě nedoložení souhlasu správce daně

Podle § 238 odst. 1 daňového řádu platí, že: „Daňový subjekt, který je právnickou osobou zanikající bez právního nástupce, je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního rejstříku nebo obdobného veřejného rejstříku souhlas správce daně, u kterého je registrován.“ Rejstříkové soudy v praxi odmítají návrhy na výmaz právnických osob z veřejného rejstříku v případech, kdy jim není doložen souhlas správce daně ve smyslu předmětného ustanovení. V usnesení sp. zn. 14 Cmo 249/2020, ze dne 15. 3. 2021 Vrchní soud v Praze dovodil, že absence souhlasu správce daně nemusí vždy nutně vést k odmítnutí takového návrhu.

Na úvod se sluší připomenout, že Nejvyšší soud již v usnesení sp. zn. 27 Cdo 611/2018, ze dne 23. 7. 2019 dospěl k závěru, že v případě návrhu na výmaz právnické osoby podávaného likvidátorem v režimu § 82 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících se ust. § 238 odst. 1 daňového řádu neuplatní, to znamená, že likvidátor nemusí v tomto případě k návrhu na výmaz přikládat souhlas správce daně. Nejvyšší soud zde mj. konstatoval, že: „Smyslem povinnosti uložené
§ 238 odst. 1 daňového řádu je zajistit, aby právnická osoba nezanikla dříve, než splní své daňové závazky vůči státu. Nemůže-li být tento smysl naplněn, tj. nemá-li právnická osoba žádný majetek a není zde ani rozumný předpoklad, že se její majetkové poměry v budoucnu zlepší, ztrácí požadavek na splnění této zákonné povinnosti jakékoliv opodstatnění.“

Reklama

Nemáte ještě registraci na epravo.cz?

Registrujte se, získejte řadu výhod a jako dárek Vám zašleme aktuální online kurz na využití umělé inteligence v praxi.

REGISTROVAT ZDE

Na uvedenou argumentaci Nejvyššího soudu navázal (ve shora citovaném rozhodnutí) Vrchní soud v Praze, a to sice tak, že: „Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že v situaci, kdy právnická osoba nemá žádný majetek a nelze rozumně předpokládat, že majetek v budoucnu nabyde, nemělo by se případné negativní stanovisko správce daně stát jedinou a nepřekročitelnou překážkou pro výmaz dané právnické osoby z veřejného rejstříku. Je na rejstříkových soudech, aby vyšly ze smyslu povinnosti stanovené v § 238 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Tím je zajistit, aby daná právnická osoba nezanikla dříve, než splní své daňové závazky vůči státu, a nikoliv navždy „zablokovat“ zánik právnických osob ve shora popsané bezvýchodné majetkové situaci. To jistě nebyl záměr zákonodárce. O jeho stupňující se opačné snaze o „vyčištění“ obchodního rejstříku od nemajetných a jen formálně existujících společností a zamezení jejich možnému zneužití pro finanční podvody svědčí např. od 1. ledna 2021 účinná úprava v § 105a z. v. r., která počítá (mimo jiné) s výmazem z obchodního rejstříku nekontaktních a nemajetných obchodních společností toliko na základě rozhodnutí soudu o jejich zrušení bez likvidace.“

Závěr:

Z výše řečeného plyne, že rejstříkové soudy by neměly automaticky odmítat návrhy na výmaz právnických osob z veřejného rejstříku (na které nedopadá ust. § 82 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících), „v situaci, kdy právnická osoba nemá žádný majetek a nelze rozumně předpokládat, že majetek v budoucnu nabyde“.