Variace dle smluvních podmínek FIDIC – claimy zhotovitele související s variacemi (III.)

Jestliže by v důsledku nařízení a realizace variace mělo dojít ke zpoždění s dokončením díla a zároveň by samotné prodloužení doby pro dokončení díla nebylo ujednáno v rámci procesu administrace variace, je zhotovitel oprávněn k prodloužení doby pro dokončení díla právě v tom rozsahu, v jakém bude díky  realizaci variace dokončení díla zpožděno.[1] Toto své oprávnění může zhotovitel realizovat prostřednictvím claimu na prodloužení doby pro dokončení (tzv. extension of time claim, zkr. EOT claim).

Pojem „claim“ dle smluvních podmínek FIDIC

Navzdory tomu, že Red Book v rámci svých úvodních ustanovení vcelku podrobně definuje jednotlivé pojmy a smluvní instituty smlouvou aplikované,[2] v případě claimu tak nečiní, a tento pojem je v textu vzorové knihy užíván, aniž by byl zprvu jakkoliv blíže specifikován či definován.[3] Nejen z toho důvodu je povaha claimů v kontextu smluvních podmínek FIDIC do jisté míry komplikovaná a rozbor tohoto smluvního institutu by si v každém případě zasloužil samostatný článek, ne-li seriál článků jemu věnovaný. Pro účely tohoto článku však popíši charakteristiku claimu alespoň stručným způsobem.

Reklama

Rozvod s mezinárodním prvkem (online - živé vysílání) - 17.6.2025

17.6.2025 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Podíváme-li se do české aplikační praxe, kupříkladu ŘSD označuje claimy v kontextu smluvních podmínek FIDIC jako tzv. smluvní kompenzační nároky,[4] a popisuje je jako kompenzační nároky smluvních stran, které vznikají především při neplnění jejich povinností ze smlouvy anebo při událostech mimo kontrolu smluvních stran, uplatněné v průběhu realizace stavby dle smluvních podmínek.[5] Pozitivem této interpretace je bezpochyby to, že claimy neomezuje pouze na důsledky porušení smluvních povinností a nepřímo připouští, že claimy mohou vznikat také v důsledku jiných skutečností. Na druhou stranu v tomto případě dochází ke slučování pojmů nárok a claim, což může být do jisté míry problematické (k tomu podrobněji viz níže).[6]

Vskutku výstižnou definici claimu však nabízí L. Klee, když ten jej označuje za specifický požadavek jedné ze smluvních stran, jež může být oznámen správci stavby na základě smlouvou pojmenované skutečnosti či jinak v souvislosti se smlouvou, a pro jehož uplatnění smlouva předvídá určitý postup, jehož dodržením je podmíněno úspěšné domožení se takového požadavku.[7] L. Klee, dle mého přesvědčení správně, reflektuje zvláštní a v podstatě v průběhu jeho administrace měnící se povahu claimu, když neužívá pro claim obvykle užívaný pojem „nárok“, ale namísto něj používá více odpovídajícího pojmu „požadavek“. Stejně tak implicitně připouští, že úspěšné domožení se vzneseného požadavku (tedy vznik nároku v právním slova smyslu) je podmíněno dodržením postupu, který je předpokládán smluvními podmínkami.

Claim v kontextu smluvních podmínek FIDIC lze tedy označit za specifický smluvní kompenzační institut sui generis,[8] kterým dotčená smluvní strana prostřednictvím oznámení svého požadavku zpravidla reaguje na porušení či neplnění povinností druhé smluvní strany anebo na situace vzniklé v důsledku událostí (rizik), kterým nejsou smluvní strany schopny předcházet či je ovládat. Povaha claimu ve vztahu k jeho vynutitelnosti je pak závislá na dodržení podmínek předem stanovených smlouvou a následně na fázi administrace, ve které se claim nachází (k tomu podrobněji viz níže).[9]

Druhy claimů

Claimy dle smluvních podmínek FIDIC lze dělit do několika kategorií a druhů, přičemž některá dělení vycházejí přímo ze smluvních podmínek a jiná jsou dovozována převážně doktrinálním výkladem. Základní dělení claimů zohledňuje aspekt smluvních stran, kde určujícím kritériem je domněnka dotčené smluvní strany o jejím určitém oprávnění na základě konkrétní události. Takto dělíme claimy na:

• claimy objednatele, a
• claimy zhotovitele.[10]

Claimy objednatele i claimy zhotovitele lze následně dělit dle konkrétní specifikace plnění či oprávnění, jež je jednou ze smluvních stran požadováno po druhé z nich. Podle toho, co druhá smluvní strana na základě konkrétní události požaduje, dělíme claimy na:

• claimy na čas,
• claimy na peníze, a
• claimy na čas a peníze.[11]

Výše uvedené druhy clamů lze dále dělit v návaznosti na konkrétní smluvní stranu z claimu oprávněnou (například u claimu na čas bude zhotovitel nárokovat prodloužení doby pro dokončení, zatímco objednatel prodloužení záruční doby a podobně) či v návaznosti na skutečnost, ze které claim vzniká (například u zhotovitelova claimu na peníze je možné rozlišit, zda nárok na peníze vzniká z hlediska dodatečné práce nutné k provedení díla, či z hlediska hodnoty času v případě, kdy dojde kupříkladu k prodlení s provedením díla zaviněnému objednatelem).[12]

V rámci tohoto článku se budeme blíže věnovat především claimům (včetně jejich administrace) souvisejícím s variacemi nařízenými či schválenými správcem stavby.  

Proces administrace claimu dle Red Book

Obecně je zhotovitel povinen oznamovat správci stavby veškeré claimy co nejdříve, avšak nejpozději do 28 dnů po tom, co si zhotovitel skutečnost nebo okolnost zakládající claim (claimovou událost) uvědomil nebo uvědomit měl.[13] Oznámení musí být učiněno v písemné formě, přičemž jeho kopii je třeba zaslat na vědomí také objednateli.[14] [15]

Pokud by zhotovitel v 28denní notifikační lhůtě nestihl správci stavby claim oznámit, nárok na prodloužení doby pro dokončení i nárok na dodatečnou platbu by mu zanikl. V takovém případě by zhotovitel nebyl oprávněn k jakékoliv dodatečné platbě, doba pro dokončení by nemohla být na základě těchto claimů jakkoliv prodloužena a objednatel by v souvislosti s těmito claimy byl zbaven veškeré odpovědnosti.[16] Soulad tohoto sankčního ustanovení s českým právním řádem by si samozřejmě zasloužil podrobnější analýzu, která však vzhledem k rozsahovým možnostem tohoto článku nebude  jeho obsahem.

V případě claimů na prodloužení doby pro dokončení vzniklých v důsledku variací by určení počátku notifikační lhůty nemuselo činit zásadnější obtíže. Zpravidla totiž bude již v okamžiku udělení pokynu k variaci ze strany správce stavby zřejmé, zda nařízená či schválená variace bude mít vliv na dobu pro dokončení či nikoliv.[17] V takovém případě bude nezbytné počítat předmětnou notifikační lhůtu ode dne, kdy byl zhotoviteli udělen pokyn k variaci (respektive v souladu s pravidly počítání času dle občanského zákoníku ode dne následujícího po tomto dni). Jestliže však bude objektivně zjistitelné, že variace bude mít vliv na dobu pro dokončení až v průběhu jejího provádění či kdykoliv poté, může samozřejmě počátek notifikační lhůty nastat až později. Jednotlivé situace se vždy mohou lišit případ od případu.

Vyjma původního oznámení claimu je zhotovitel povinen předložit správci stavby do 42 dnů po tom, co si uvědomil nebo měl uvědomit claimovou událost, detailní claim s uvedením všech podrobností podporujících podstatu claimu i požadovaného prodloužení doby pro dokončení (včetně jeho časového a finančního vyčíslení). Je na místě připomenout, že v České republice se v praxi pro finanční vyčíslování claimů podpůrně užívá Metodika SFDI pro ověřování a kvantifikaci finančních nároků a pro posuzování časových claimů v některých případech také Metodika SFDI pro časové řízení u stavebních zakázek podle smluvních podmínek FIDIC.[18] [19]

Jestliže claimové události přetrvávají delší dobu, je oznámený a vyčíslený claim považován za průběžný, a zhotovitel je v takovém případě povinen dokládat správci stavby každý měsíc další průběžné claimy, ve kterých bude postupně upřesňovat nárokovaný čas prodloužení. Do 28 dnů od ukončení průběžné claimové události je zhotovitel povinen předložit správci stavby závěrečný claim. Zhotovitel je mimo jiné také povinen evidovat veškeré jím oznámené claimy v měsíční zprávě o postupu prací.[20]

Po obdržení detailního, průběžného i závěrečného claimu má správce stavby povinnost do 42 dnů předložený claim schválit či neschválit a zároveň své rozhodnutí podrobně odůvodnit. Případně si správce stavby může vyžádat po zhotoviteli další podrobnosti a podklady, každopádně však musí v této lhůtě oznámit své stanovisko k podstatě předloženého claimu. Při následném rozhodování o claimu by měl správce stavby vyslechnout obě smluvní strany a primárně je vést k dohodě ohledně claimu a případného prodloužení doby pro dokončení. Pokud k takovéto dohodě nedojde, je správce stavby povinen v této věci spravedlivě určit, zda je časový claim zhotovitele oprávněný a zda doba pro dokončení bude v důsledku claimu prodloužena, případně o jak dlouhý časový úsek se bude jednat.[21]

Mohlo by se zdát, že v souvislosti s variacemi bude vznikat zhotoviteli zpravidla pouze claim na prodloužení doby pro dokončení (claim na čas), jelikož práce související s variací byly již oceněny v souladu se smlouvou. Je však třeba vzít v potaz, že i potenciální prodloužení doby pro dokončení se může promítnout do nákladů, které v souvislosti s tím zhotoviteli vzniknou, neboť i čas a doba trvání realizace díla má z tohoto pohledu určitou finanční hodnotu. Jmenovitě lze uvést některé druhy nákladů vznikající v souvislosti s prodloužením doby pro dokončení, kdy se může jednat třeba o některé typy výrobních režií (např. náklady na režijní pracovníky na stavbě), správní režie, náklady na udržování bankovní záruky či náklady na zařízení staveniště. I z toho důvodu nelze apriori konstatovat, že v důsledku variací mohou vznikat pouze claimy na čas, neboť je zřejmé, že tyto claimy mohou být do určité míry spojené i se specifickými claimy na peníze (z hlediska hodnoty času).

Zároveň nelze vyloučit, že v souvislosti s variacemi budou ze strany zhotovitele uplatňovány i další claimy, které nemusí vyplývat toliko ze samotného nařízení či schválení variace. Variace jako taková může například vyvolat povinnost k vydání rozhodnutí o změně stavby před dokončením, přičemž si lze představit situaci, kdy vydání tohoto rozhodnutí může být neodůvodněně zpožďováno, v důsledku čehož nebude zhotovitel oprávněn práce související s variací realizovat. I v takovém případě bude zhotovitel samozřejmě oprávněn k oznámení claimu na prodloužení doby pro dokončení, byť jeho důvod nebude explicitně vyplývat ze samotného nařízení či schválení předmětné variace.[22]

Závěr

Shora byl stručným způsobem popsán specifický institut claimů dle smluvních podmínek FIDIC, přičemž společně s tím bylo krátce pojednáno i o jednotlivých druzích claimů, které lze v rámci Red Book uplatňovat. Především byl však vysvětlen proces administrace claimu na prodloužení doby pro dokončení, který může zhotoviteli vzniknout v souvislosti s variací nařízenou či schválenou správcem stavby (byť bylo konstatováno, že v souvislosti s variacemi mohou vzniknout zhotoviteli také claimy na dodatečnou platbu).

Z výše uvedeného je také patrné, že je povinností zhotovitele, aby své požadavky na prodloužení doby pro dokončení či dodatečnou platbu včas uplatňoval u správce stavby. Na druhou stranu je však třeba apelovat i na správce stavby, aby ten o těchto požadavcích zhotovitele včas a spravedlivě rozhodoval, neboť potenciální omisivní přístup správce stavby v této věci zpravidla povede ke zbytečným a složitým sporům souvisejícím s realizací díla. Jakož i v předchozích článcích tohoto seriálu je ale důležité připomenout, že další významná specifika ve vtahu ke claimům mohou vyplývat ze zvláštních podmínek modifikujících podmínky obecné (pod-články související s institutem claimů do určité míry upravují například zvláštní podmínky ŘSD pro Red Book).[23]

V rámci dalšího článku bude problematika variací zasazena do kontextu českého soukromého práva, neboť je třeba se zabývat také otázkou, zda jsou variace, jako institut umožňující smluvním stranám měnit předmět díla v průběhu jeho realizace, platně aplikovatelné v limitech nastavených českým právním řádem.

JUDr. Tomáš Kalenský,

advokátní koncipient