2. 12. 2002
ID: 20042upozornění pro uživatele
Výrobce z hlediska zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku
Přesné vymezení termínu výrobce při odpovědnosti za výrobek je velmi důležité, a to především vzhledem k okolnosti, že pouze vůči této osobě, tj. výrobci může případná poškozená osoba uplatňovat nároky, které pro ni z odpovědnosti výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku vyplývají.
Přesné vymezení termínu výrobce při odpovědnosti za výrobek je velmi důležité, a to především vzhledem k okolnosti, že pouze vůči této osobě, tj. výrobci může případná poškozená osoba uplatňovat nároky, které pro ni z odpovědnosti výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku vyplývají.
Ustanovení § 2 zákona 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, který vymezuje pojem výrobce, bylo poznamenáno novelou tohoto zákona z června roku 2000, ale ve své podstatě k věcné změně nedošlo. Šlo spíše o upřesňující úpravu textu tohoto ustanovení.
Výrobcem se pro účely zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku podle § 2 odst. a) rozumí výrobce konečného výrobku, suroviny nebo součásti výrobku, jakož i osoba, která uvede na výrobku své jméno, ochrannou známku nebo rozlišovací znak. Lze konstatovat, že jde o okruh osob, jež se na výrobě výrobku přímo podílejí nebo se sice takto přímo nepodílejí, ale za výrobce jsou považováni proto, že na výrobku uvedli své jméno, ochrannou známku či rozlišovací znak.
Výrobcem je v souladu s § 2 odst. b) dále každá osoba, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu užití. Zákon však výslovně uvádí, že tímto není dotčena odpovědnost výrobce podle § 2 odst. a). Toto ustanovení tedy plně zachovává odpovědnost toho, kdo výrobek skutečně vyrobil, ale zároveň dává poškozenému významnou možnost, aby uplatňoval nárok na náhradu škody u tuzemského dovozce výrobku, a to podle českého práva.
Podle ustanovení § 2 odst. c) zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku se výrobcem rozumí také každý dodavatel výrobku za podmínky, že nemůže být určen výrobce podle písm. a), pokud ve lhůtě jednoho měsíce od uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí poškozenému totožnost výrobce podle písm. a) nebo osobu, která mu výrobek dodala. Totéž platí i v případě dovozu, pokud není známa osoba, která výrobek dovezla podle písm. b), i když je výrobce podle písm. a) znám. Toto ustanovení nepochybně výrazně přispívá k větší právní jistotě poškozené osoby při odpovědnosti výrobce za škodu způsobenou vadou výroku.
Pojem výrobce, respektive jeho vymezení v zákoně o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku je téměř totožný s vymezením ve Směrnici Rady EHS č. 85/374 EEC o sbližování zákonů, předpisů a správních opatření členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky a lze říci, že tak přispívá k poskytování dostatečné ochrany poškozenému.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Ustanovení § 2 zákona 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, který vymezuje pojem výrobce, bylo poznamenáno novelou tohoto zákona z června roku 2000, ale ve své podstatě k věcné změně nedošlo. Šlo spíše o upřesňující úpravu textu tohoto ustanovení.
Výrobcem se pro účely zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku podle § 2 odst. a) rozumí výrobce konečného výrobku, suroviny nebo součásti výrobku, jakož i osoba, která uvede na výrobku své jméno, ochrannou známku nebo rozlišovací znak. Lze konstatovat, že jde o okruh osob, jež se na výrobě výrobku přímo podílejí nebo se sice takto přímo nepodílejí, ale za výrobce jsou považováni proto, že na výrobku uvedli své jméno, ochrannou známku či rozlišovací znak.
Výrobcem je v souladu s § 2 odst. b) dále každá osoba, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu užití. Zákon však výslovně uvádí, že tímto není dotčena odpovědnost výrobce podle § 2 odst. a). Toto ustanovení tedy plně zachovává odpovědnost toho, kdo výrobek skutečně vyrobil, ale zároveň dává poškozenému významnou možnost, aby uplatňoval nárok na náhradu škody u tuzemského dovozce výrobku, a to podle českého práva.
Podle ustanovení § 2 odst. c) zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku se výrobcem rozumí také každý dodavatel výrobku za podmínky, že nemůže být určen výrobce podle písm. a), pokud ve lhůtě jednoho měsíce od uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí poškozenému totožnost výrobce podle písm. a) nebo osobu, která mu výrobek dodala. Totéž platí i v případě dovozu, pokud není známa osoba, která výrobek dovezla podle písm. b), i když je výrobce podle písm. a) znám. Toto ustanovení nepochybně výrazně přispívá k větší právní jistotě poškozené osoby při odpovědnosti výrobce za škodu způsobenou vadou výroku.
Pojem výrobce, respektive jeho vymezení v zákoně o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku je téměř totožný s vymezením ve Směrnici Rady EHS č. 85/374 EEC o sbližování zákonů, předpisů a správních opatření členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky a lze říci, že tak přispívá k poskytování dostatečné ochrany poškozenému.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
