Dne 20.02.2002 totiž vstoupilo v účinnost nařízení Rady ES č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví se postupy týkající se bezpečnosti potravin. Články 11,12 a 14 až 20 vstupují v účinnost od 01.01.2005. Nařízení je bezprostředně aplikovatelné ve všech členských státech EU, tedy od 01.05.2004 i v České republice a má za následek neaplikovatelnost těch ustanovení vnitrostátního práva, která by s ním byla v rozporu.

Nařízení č.178/2002 zatím nebylo v České republice přeloženo do českého jazyka, nicméně jím byla ve velké míře ovlivněna novela zákona o potravinách č. 316/2004, která nabyla účinnosti dne 27.05.2004. Novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích byla totiž navržena tak, aby byla v maximální míře slučitelná a vyhovovala plnému převzetí všech rozhodnutí a nařízení z oblasti potravinového práva ES ke dni našeho vstupu do EU, zejména pak již zmíněnému nařízení Rady ES č. 178/2002.

V článku 18 nařízení č. 178/2002 byla zavedena povinnost ke zpětné vysledovatelnosti. Od 01.01.2005 tak musí být na všech stupních výroby, zpracování a odbytu zajištěna zpětná vysledovatelnost potravin a krmiv, zvířat a všech ostatních látek sloužících při výrobě potravin, které jsou určeny k tomu nebo od nichž lze očekávat, že budou zpracovány v potravinách nebo krmivech.

Provozovatelé potravinářského podniku (tento termín nově zavedla novela č. 316/2004 Sb. přičemž s definicí tohoto pojmu přímo odkazuje na čl. 3 odst. 3 nařízení) musí být schopni zjistit každou osobu, od které obdrželi potravinu, krmivo, zvíře a všechny ostatní látky sloužící při výrobě potravin, které jsou určeny k tomu nebo od nichž lze očekávat, že budou zpracovány v potravinách nebo krmivech. Za tímto účelem musí zavést systémy a procesy ke zjišťování, s nimiž mohou tyto informace poskytnout příslušným orgánům na jejich výzvu. Provozovatelé potravinářského podniku musí zavést rovněž systémy a procesy ke zjišťování jiných podnikatelů, jimž byli jejich produkty dodány. Tyto informace pak musí být dány k dispozici příslušným úřadů na základě jejich výzvy.

Potraviny nebo krmiva, které budou v EU uvedeny do oběhu nebo u nichž se vychází z předpokladu, že budou uvedeny do oběhu v EU musí být dostatečně označeny nebo odlišeny v příslušných podkladech, aby byla usnadněna jejich zpětná vysledovatelnost.

Za provozovatele potravinářského podniku se považují fyzické nebo právnické osoby, které jsou odpovědné za to, že požadavky potravinového práva budou dodržovány v potravinářském podniku podléhajícímu jejich kontrole. Za podnikání v oblasti potravin se pak považuje veškeré podnikání, lhostejno, je-li zřízeno za účelem dosažení zisku nebo ne, je-li veřejné nebo soukromé, při kterém jsou vykonávány činnosti související s výrobou, zpracováním a odbytem potravin. Za výrobní, zpracovatelské a odbytové stupně jsou považovány všechny stupně vč. dovozu, od primární výroby potravin po skladování, přepravu, prodej nebo předání konečnému spotřebiteli a popř. dovoz, výroba, skladování, přeprava, odbytu prodeje a dodávka krmiv.

Novelizovaný zákon o potravinách v § 17 odst. 4 stanoví, že provozovatel potravinářského podniku se dopustí protiprávního jednání tím, že v rozporu s právními předpisy EU nezavede systémy a postupy sledovatelnosti potravin (zde je učiněn přímý odkaz na čl. 18 Nařízení č. 178/2002), přičemž za toto protiprávní jednání může být uložena pokuta až do výše 1.000.000,- Kč.

Novela obsahuje zmocňující ustanovení k vydání úplného znění zákona o potravinách. Předpokládá se i vydání prováděcích vyhlášek. Výše uvedení podnikatelé by se tak měli seznámit nejen s platnou vnitrostátní legislativou, ale i s legislativou EU, která může mít v konečnému důsledku negativní dopad na jejich podnikání, pokud se jí nebudou řídit.

JUDr. Richard Cihlář, advokát

www.alferypartner.com