Inspirace v architektuře nebo porušení autorského práva?

Podíváme-li se na Torre Glóries v Barceloně a The Gherkin v Londýně, musíme uznat, že tvarem jsou si obě budovy velice podobné. Dvě země, dvě podobná architektonická díla. Stejný autor? Nikoliv. Jak to, že jsou si tedy podobná? Porušil jeden z architektů autorské právo druhého?

Slabé a silné znaky architektonického díla

Přesnou definici architektonického díla a vymezení hranice mezi inspirací a porušením autorského práva bychom v legislativě samozřejmě hledali marně. Architektonická díla spojují určité základní prvky, které jsou pro jejich vytváření běžné a vlastně i nezbytné a také v sobě inkorporují vyjádření (myšlenku) autora, tj. autorská práva. V případě porovnání Torre Glóries a The Gherkin jsou si však tato díla podobná pouze v nezbytném základu, který odborníci nazývají také jako tzv. slabý znak.[1] Slabé znaky nejsou chráněné autorským právem. Mezi slabé znaky lze zařadit např. tvar krychle, kvádr nebo jehlan. Z hlediska podobnosti v tvaru tak ani jeden z architektů neporušil autorské právo.

Vedle těchto slabých prvků, existují i tzv. silné prvky mezi něž lze zařadit např. unikátní řešení prostoru, atypické osvětlení domu, nebo jedinečné vyjádření tvaru (formy) domu.[2] Dojde-li k tomu, že některá díla si jsou podobná v oněch silných prvcích, může dojít k porušení autorských práv.

Uvažujeme-li třeba právě ono jedinečné vyjádření tvaru, posoudit jeho jedinečnost není pro soudy nic jednoduchého. Vše se totiž odvíjí odkud architekt čerpá inspiraci. Škálu této míry ovlivnění autora skvěle zpracovává ve své monografii P. Sýkorová, která rozeznává: (i) inspiraci v architektonické myšlence díla jiného autora, (ii) identifikaci se s architektonickým stylem, (iii) neškodnou inspiraci v tvůrčím vyjádření díla směřující k vytvoření originálního autorského díla, (iv) užití slabých prvků díla bez shody na myšlence díla, (v) užití slabých prvků díla jiného autora při zachování shody myšlenek díla, (vi) v odůvodněné míře užití části zveřejněného architektonického díla (dílo bylo zveřejněno - tzv. malá citace ), (vii) užití některých slabých a silných prvků díla bez shody na myšlence díla, (viii) vytvoření odvozeného díla, k němuž posloužilo originální dílo a (ix) porušení autorského práva neoprávněným rozmnožováním nebo napodobením originálního díla.[3]

Praktický příklad

Představme si, že se architekt inspiruje v přírodě a pro vyjádření své představy si vybere medúzu (viz Kaplického návrh Národní knihovny v Praze[4]). Jiný architekt by později navrhl podobnou stavbu, ale tvrdil by, že místo medúzy mu byla inspirací třeba chobotnice. Oba se inspirovali v přírodě, jde tedy o dílo původní a jedinečné i přes zjevnou podobnost? V české judikatuře tato otázka ještě nebyla dostatečně řešena.

Reklama

ESG Omnibus – Co se mění v reportingu a udržitelnosti? Úleva pro firmy, nebo ústup z odpovědnosti? Víte, co vás čeká? (online – živé vysílání) – 24.3.2026

24.3.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Argumentaci inspirací přírodními motivy se hájil i čínský developer Chongqing Meiquan[5], který začal stavět budovu svým tvarem velice nápadně podobnou komplexu Wangjing SOHO, který navrhla Zaha Hadid jako tři prolínající se hory, které spojují budovu a krajinu. Tvrdil, že se inspiroval nikoliv křivkami budovy Zahy Hadid, nýbrž oblázky u řeky Yangtze. Byť tento případ nebyl před soudy řešen, v obdobném případě Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG v. Beijing Techart Auto Sales Co., Ltd.[6] se společnosti Porsche podařilo u soudu domoci ochrany svých autorských práv a soud dovodil, že třírozměrný firemní architektonický design autosalonu měl charakteristický vzhled a tvar s estetickou hodnotou, a proto představoval původní architektonické dílo chráněné podle čínského autorského práva. Společnosti Beijing TechArt bylo nařízeno změnit svou stavbu a zaplatit částku 150 000 RMB (22 000 USD) automobilce Porsche jako odškodnění.[7]

Lze tedy dovodit, že evidentní okopírování jedinečného tvaru budovy nepožívá právní ochrany. Argumentace inspirací v přírodě by tak mohla být považována za pouze účelovou, jejímž jediným cílem by bylo vyhnout se právnímu postihu. Názorově je možné se shodnout s již zmíněnou P. Sýkorovou v tom, že soudy by se neměly s pouhou argumentací přírodními motivy spokojit. Pokud by se s takovou argumentací spokojily, mohlo by to vést k akceptaci nečestného a nepoctivého jednání.[8] P. Sýkorová dále uvádí, že by soudy měly dané jednání posuzovat jako nekalosoutěžní.[9] S touto myšlenkou nezbývá než souhlasit.

Závěrem

Jako by nebyla daná problematika již dost složitá, v současnosti do architektury proniká i umělá inteligence[10], která umí vytvořit na základě pokynů (tzv. prompts) návrh architektonického díla.[11] Bude jistě zajímavé pozorovat, jak se s užíváním umělé inteligence vypořádá praxe a judikatura. Sama Zaha Hadid však o architektuře prohlásila, že: „Architektura je velmi těžká disciplína.“ Nelze tedy očekávat, že z právního hlediska to bude jednodušší. Konec konců i právo je někdy skoro až uměním.

Antonín Čermák,
paralegal

Mgr. Rudolf Kristian,
vedoucí advokát