Ke vzniku ručení člena statutárního orgánu obchodní korporace dle § 68 ZOK

Ručení statutárního orgánu za závazky obchodní korporace dle § 68 odst. 1 ZOK nevzniká přímo ex  lege jako je tomu např. u ručení osoby, která porušila soudem uložený zákaz vykonávat funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace dle § 66 odst. 2 ZOK, nýbrž je k jeho založení nezbytné konstitutivní rozhodnutí soudu. Ten je oprávněn o ručení rozhodnout na základě návrhu, k jehož podání jsou aktivně legitimováni insolvenční správce nebo kterýkoliv z věřitelů obchodní korporace. Pro rozhodnutí soudu o ručení statutárního orgánu musí být kumulativně splněny dvě zákonné podmínky:

a) musí být rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku a
b) člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděl či vzhledem ke svému postavení mohl a měl vědět o hrozícím úpadku[1] společnosti, nicméně v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil pro jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.

Řízení o návrhu dle § 68 odst. 1 ZOK

Řízení o návrhu dle § 68 odst. 1 ZOK není incidenčním sporem (§ 159 odst. 1 InsZ a contrario) a jeho průběh je do jisté míry na probíhajícím insolvenčním řízení nezávislý, byť prohlášení úpadku je samozřejmě pro úspěšné založení ručitelské povinnosti nezbytnou podmínkou. Uvedenému odpovídá i skutečnost, že z dikce § 68 odst 1. ZOK vyplývá, že aktivní legitimace věřitele obchodní korporace k podání návrhu dle § 68 odst. 1 ZOK není podmíněna přihlášením jeho pohledávky do insolvenčního řízení. Jinými slovy to znamená, že navrhovatelem ve smyslu § 68 odst. 1 ZOK může být i věřitel, který svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil, a tudíž v něm nijak nefiguruje. Nezávislost těchto dvou řízení však nemá absolutní charakter a průběh insolvenčního řízení může velmi výrazným způsobem zasáhnout do osudu řízení o založení ručitelské povinnosti statutárního orgánu, a to způsobem, který právní úprava neanticipuje, a který dle mého názoru jde zcela proti smyslu ručitelské povinnosti.

Cílem právní úpravy ručení statutárního orgánu za závazky společnosti dle § 68 odst. 1 ZOK je bezesporu vytvoření dostatečné motivace statutárního orgánu, aby v případě, že se obchodní korporace ocitne ve stavu hrozícího úpadku, sledoval svými kroky v rámci obchodního vedení důsledně zájem společnosti (v tomto případě plně korespondující se zájmy jejích věřitelů) na odvrácení a překonání hospodářské krize či alespoň zájem na zmírnění jejich dopadů. Možnost vzniku ručení statutárního orgánu má zabránit, aby tento jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře, a to nehospodárnými a neuváženými kroky při obchodním vedení (např. přebírání dalších závazků s výjimkou sanačních úvěrů, uzavírání riskantních obchodů atp.). A samozřejmě má tato úprava bránit dokonce tomu, aby statutární orgán záměrně vyvedl z obchodní korporace nacházející se v hrozícím úpadku zbývající majetek tak, aby do insolvenčního řízení vstoupila „prázdná“ společnost a věřitelům zůstaly pouze „oči pro pláč“.

Vliv rozhodnutí o zrušení konkurzu na vznik ručení statutárního orgánu

Jak jsem již uvedl výše, rozhodnutí soudu o ručení statutárního orgánu za dluhy obchodní korporace má konstitutivní charakter. To znamená, že ručení statutárního orgánu vzniká až právní mocí rozhodnutí, kterým soud vyhoví návrhu dle § 68 odst. 1 ZOK.

Z akcesorické povahy ručitelského závazku dovozujeme, že condicio sine qua non pro vznik a trvání ručení je existence platného závazku mezi dlužníkem (v našem případě obchodní korporací) a věřitelem.[2] Pokud nebude splněn požadavek akcesority ručení, tedy nebude existovat platný hlavní závazek dlužníka a věřitele, nebude moci vzniknout a existovat závazek ručitele. Ručitelský závazek nemůže existovat nezávisle na existenci závazku hlavního (ručením zajištěného). To znamená, že závazek ručitele vzniká nejdříve okamžikem vzniku hlavního závazku a zaniká nejpozději se zánikem hlavního závazku.[3]

Maje na zřeteli výše uvedenou vlastnost ručitelského závazku, podívejme se, jak hodnota majetku upadnuvší korporace determinuje průběh insolvenčního řízení a tím zároveň osud návrhu dle § 68 odst. 1 ZOK. Zaměříme – li svoji pozornost na situaci, kdy do insolvenčního řízení vstupuje „prázdná“ obchodní korporace, a to ať už z důvodu, že její statutární orgán nečinil v době hrozícího úpadku důležitá obchodní rozhodnutí pamětliv své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, či z důvodu, že namísto sanačních opatření k odvrácení hrozícího úpadku rafinovaně vyvedl ze společnosti její zbývající aktiva, dospějeme k následujícím závěrům.

S účinností od 1.1.2014[4] insolvenční soud sice nemůže v takových případech zamítnout insolvenční návrh proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení (i když je to zřejmé)[5], a tím aplikaci § 68 odst. 1 ZOK úplně vyloučit, nicméně po zjištění úpadku spojeného s prohlášením konkurzu může nastat situace, kdy soud velmi záhy rozhodne o zrušení konkurzu dle § 308 odst. 1 písm. d) z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Zrušení konkurzu z tohoto důvodu má svůj důsledek v podobě zrušení obchodní korporace bez likvidace, které nastává ex lege dle § 173 odst. 2 občanského zákoníku. Rozhodnutí soudu podle § 308 odst. 1 písm. d) je podkladem pro rejstříkový soud pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku[6], kterým obchodní korporace zaniká.[7] Dojde - li tímto způsobem k zániku obchodní korporace bez právního nástupce, neuspokojené pohledávky zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze zajištění.[8]

Cílem mého příspěvku je poukázat na skutečnost, že pokud pohledávka věřitele výše uvedeným způsobem zanikne, nebude již nadále možné, aby soud rozhodující o návrhu dle § 68 odst. 1 ZOK svým rozhodnutím konstituoval ručení člena statutárního orgánu za tuto pohledávku, neboť nebude naplněna podmínka akcesority ručitelského závazku. Jednoduše řečeno soud v takovém případě nebude soud moci dát vzniknout ručení za závazek, který již neexistuje.

Soud může rozhodnout o ručení statutárního orgánu za dluhy obchodní korporace pouze předtím, než dojde výše popsaným způsobem k zániku společnosti a tím pádem i jejích nezajištěných závazků. Jak již bylo řečeno výše, řízení dle § 68 odst. 1 ZOK není incidenčním sporem a aktivní legitimace věřitele není podmíněna uplatněním pohledávky v insolvenčním řízení. Insolvenční soud se tak teoreticky o probíhajícím řízení dle § 68 odst. 1 ZOK nemusí vůbec dozvědět, a i když se o něm dozví (např. ze sdělení insolvenčního správce či přihlášeného věřitele), není dle současné procesní právní úpravy povinen vyčkat se zrušením konkurzu pro zcela nedostačující majetek dlužníka[9] do pravomocného ukončení řízení dle § 68 odst. 1 ZOK. A právě v tomto spatřuji nedostatek současné právní úpravy.

De lege ferenda?

Možnost insolvenčního soudu rozhodnout o zrušení konkurzu dříve, než bude rozhodnuto o založení ručitelské povinnosti statutárního orgánu, eliminuje funkci ručení dle § 68 odst. 1 ZOK. Mám za to, že by bylo vhodné legislativně upravit vztah probíhajícího řízení o založení ručitelské povinnosti a řízení insolvenčního tak, aby upadnuvší společnost nemohla v důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu o zrušení konkurzu zaniknout spolu se všemi svými dluhy dříve, než bude pravomocně ukončeno řízení dle § 68 odst. 1 ZOK.  

Mgr. Vojtěch Blažek,
advokátní koncipient

Bělina & Partners advokátní kancelář s.r.o.

Pobřežní 370/4
186 00 Praha 8

Tel.: +420 226 287 000
Fax: +420 226 287 001
e-mail: recepce@belinapartners.cz

--------------------------------------------------------------------------------
[1] k tomu srov. § 3 odst. 4 InsZ
[2] k tomu srov. § 2019 odst. 1 občanského zákoníku
[3] Výjimky, kdy již vzniklé ručení může existovat i po zániku zajišťovaného dluhu, stanoví § 2026 odst. 2  občanského zákoníku.
[4] Účinnost zákona 293/2014 Sb.
[5] k tomu srov. § 144 InsZ
[6] k tomu srov. § 312 odst. 3 InsZ
[7] k tomu srov. § 185 občanského zákoníku
[8] k tomu srov. § 311 InsZ
[9] Popř. se zrušením konkurzu po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení dle § 308 odst. 1 písm. c), které má rovněž za následek zrušení společnosti ex lege dle § 173 odst. 2 občanského zákoníku.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz