Krátká reakce na článek „Desatero pro výtěžnější oddlužení“

„… insolvenční správce se nemá smířit s tím, že na účet majetkové podstaty přichází minimální měsíční splátka, insolvenční správce má usilovat o to, aby tato částka odpovídala dlužníkovým poměrům.“ V článku je uveden přístup senátu KSPH 67 INS, který vyzývá (některé) dlužníky před schválením oddlužení k navýšení příjmů. Není mi známo, že by stejně postupoval i nějaký jiný senát insolvenčního soudu. Bohužel v článku není uvedeno, jak prakticky byl měl insolvenční správce usilovat, aby dlužník navýšil svůj příjem. Insolvenční správce nemůže dlužníka reálně přinutit změnit zaměstnání, nebo si zajistit další příjem. Insolvenční správce může dlužníka pouze upozorňovat (na neplnění povinností) či vyzývat (k plnění povinností) s poučením, že insolvenční soud může dlužníkovi neschválit či zrušit oddlužení, anebo nemusí dlužníka na konci oddlužení oddlužit. Je zelená teorie o tom, že insolvenční správce má vést dlužníka k vyšším příjmům a vyššímu uspokojení věřitelů, ale šedá praxe.

„… insolvenční správce není nijak motivován na tom, aby navrhoval zrušení schváleného oddlužení – například v důsledku trvale nepřiměřených příjmů.“ Není pravdou, že insolvenční správce není motivován podat návrh na zrušení již schváleného oddlužení, pokud dlužník neplní své povinnosti (např. nemá dostatečný příjem). Insolvenční správce v průběhu oddlužení dostává pouze zálohu na svou odměnu a pokud insolvenční soud na konci oddlužení nazná, že insolvenční správce neplnil své povinnosti, např. že nepodal včas návrh na zrušení oddlužení, může být insolvenčnímu správci schválená nižší odměna, než původně insolvenčním správcem předpokládaná a uhrazená v podobě záloh. Insolvenční správci tak jsou motivováni návrhy na zrušení oddlužení podávat a pokud tak nečiní, vystavují se riziku nepěkného překvapení na konci oddlužení.

Mgr. Jan Parma,
insolvenční správce