30. 1. 2003
ID: 20825upozornění pro uživatele
Návrh zák.o zajištění majetku - verze pro připomínkové řízení
Zejména v souvislosti s mezinárodním tlakem proti organizovanému zločinu a jeho nejčastějším projevům, jako je praní špinavých peněz, obchod s lidmi nebo drogová kriminalita se v mezinárodních smluvních dokumentech stále častěji objevují požadavky na účinné odčerpání výnosů z této trestné činnosti. Pro jednotlivé smluvní státy z nich vyplývají požadavky, aby ve vnitrostátním zákonodárství zakotvily takové instituty, které jednak umožní zajistit v rámci výkonu trestní jurisdikce účinný majetkový postih, jednak vytvoří předpoklady pro účinnou mezinárodní spolupráci.
N á v r h
Z á k o n
ze dne ………………………2003,
o zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU A VĚCÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
(1) Tento zákon stanoví postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo věci vydaném v trestním řízení.
(2) Nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, ustanovení tohoto zákona o výkonu rozhodnutí o zajištění majetku se přiměřeně užijí i na výkon rozhodnutí týkajícího se zajištění určené části majetku nebo jednotlivé věci; to neplatí, jestliže jednotlivou věc převzal orgán činný v trestním řízení do úschovy, neboť takovou věcí je třeba provést důkaz.
(3) Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup státního zástupce při výkonu jeho rozhodnutí o zajištění majetku nebo věci.
(4) Nestanoví-li tento zákon jinak, užije se na postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo věci trestní řád.
HLAVA II
ROZHODNUTÍ O ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU A VĚCI
A OPATŘENÍ K JEHO VÝKONU
§ 2
(1) Soud, který rozhodl o zajištění majetku, je povinen učinit všechny úkony potřebné k výkonu takového rozhodnutí bez ohledu na jeho právní moc.
(2) Usnesení o zajištění majetku oznámí soud též dlužníku obviněného a přikáže mu, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy soudu.
§ 3
(1) Z věcí, které jsou ve vlastnictví obviněného, se nemůže týkat výkon rozhodnutí o zajištění majetku těch, které obviněný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.
(2) Podle odstavce 1 jsou ze zajištění vyloučeny zejména
a) běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti,
b) snubní prsten a jiné předměty podobné povahy,
c) zdravotnické potřeby a jiné věci, které obviněný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo
tělesné vadě,
d) hotové peníze do částky 1000 Kč.
(3) Zajištění nepodléhají peněžité dávky sociální péče a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona jednorázově.
§ 4
(1) Předseda senátu rozhodne na návrh obviněného nebo osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je obviněný podle zákona povinen pečovat, zda se na určité prostředky nebo věci zajištění majetku nevztahuje proto, že jich je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb obviněného nebo uvedené osoby.
(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
HLAVA III
ZJIŠŤOVÁNÍ MAJETKU PODLÉHAJÍCÍHO ZAJIŠTĚNÍ
Společná ustanovení
§ 5
(1) Ke zjištění rozsahu, obsahu a umístění majetku obviněného, který má být nebo již je na základě i nepravomocného usnesení soudu zajištěn, může předseda senátu vyslechnout obviněného nebo jinou osobu. Před zahájením výslechu předseda senátu obviněného poučí o jeho právech a vyzve jej, aby, pokud nevyužije svého práva odepřít výpověď, uvedl úplné a pravdivé prohlášení o svém majetku; jinou předvolanou osobu poučí jako svědka a upozorní ji na následky nesplnění povinnosti uvést úplné a pravdivé údaje o majetku obviněného, které jí jsou známy.
(2) V prohlášení o majetku soud vyzve obviněného nebo jinou předvolanou osobu, aby uvedli:
a) plátce mzdy nebo jiného pravidelného příjmu obviněného a výši tohoto nároku,
b) peněžní ústavy, u nichž má obviněný účty, výši pohledávek a čísla účtů,
c) dlužníky, u nichž má obviněný jiné peněžité pohledávky, důvod, výši lhůtu splatnosti
těchto pohledávek,
d) osoby, vůči nimž má obviněný jiná majetková práva nebo majetkové hodnoty, jejich
důvod a hodnotu,
e) movité věci (spoluvlastnický podíl na nich) obviněného a kde, popřípadě u koho se
nacházejí,
f) nemovitosti (spoluvlastnický podíl na nich) obviněného,
g) podnik obviněného a jeho části a kde se nachází.
(3) O prohlášení o majetku předseda senátu sepíše protokol; seznam majetku, který předloží obviněný nebo jiná předvolaná osoba, tvoří přílohu protokolu.
(4) Předseda senátu vyzve obviněného nebo jinou osobu k novému prohlášení, jestliže vyjde najevo, že se majetkové poměry obviněného změnily.
(5) Soud, který rozhodl o zajištění majetku, bez odkladu vyrozumí o zajištění toho, kdo podle zvláštního právního předpisu eviduje vlastníky nebo držitele věcí, na něž se zajištění vztahuje, a územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu měl odsouzený poslední bydliště; není-li poslední bydliště obviněného známo nebo je v cizině, vyrozumí územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu se nachází majetek obviněného. Zároveň je vyzve, aby mu neprodleně oznámily, pokud zjistí, že s věcmi, na které se zajištění vztahuje, se nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu, pro který k zajištění došlo.
Úkony směřující ke zjištění movitých věcí
§ 6
(1) Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon rozhodnutí o zajištění majetku, oprávněn učinit osobní prohlídku obviněného a prohlídku jeho bytu (sídla, místa podnikání), jiných prostor a pozemku, kde lze předpokládat, že obviněný má svůj majetek; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu, jiných prostor nebo na pozemek obviněného přístup a věci zde umístěné prohlédnout.
(2) Obviněný je povinen umožnit tomu, kdo provádí výkon rozhodnutí, přístup na všechna místa, kde má své movité věci umístěny.
(3) Každý, v jehož objektu má obviněný svůj byt (sídlo, místo podnikání) nebo jiné své prostory, je povinen strpět, aby ten, kdo provádí výkon rozhodnutí, provedl jejich prohlídku. Nesplní-li tuto povinnost, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn zjednat si do bytu nebo jiných prostor obviněného přístup.
(4) Ten, kdo provádí výkon rozhodnutí, sepíše věci v bytě (sídle, místu podnikání), jiných prostor a na pozemku obviněného nebo na jiném místě, kde má obviněný své věci umístěny, jichž se rozhodnutí o zajištění majetku týká a nejsou-li ve výroku takového rozhodnutí tyto věci určeny, sepíše ty, které nejsou z výkonu zajištění vyloučeny.
(5) Kdo má ve své moci věci, které náležejí do zajištěného majetku, je povinen, jakmile se o zajištění doví, oznámit soudu, který majetek zajistil; jinak odpovídá za škodu způsobenou opomenutím oznámení.
(6) Spočívá-li právo obviněného ve vydání nebo dodání movitých věcí, odevzdají se tyto věci soudu, nebo na jeho pokyn osobě pověřené správou zajištěného majetku.
(7) Je-li to potřebné, přibere ten, kdo provádí soupis, k úkonu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.
(8) Vyrozumění o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány, doručí soud také obviněnému a jeho manželu.
(9) Hrozí-li nebezpečí, že s jednotlivou zajištěnou cennou věcí nebo jejich souborem bude nakládáno tak, že bude zmařen nebo ztížen účel, pro který k zajištění došlo, soud vyzve toho, kdo má takovou věc nebo soubor věcí u sebe, k jejich vydání podle § 78 nebo podle § 79 trestního řádu přikáže jejich odnětí.
Úkony směřující ke zjištění peněžní hotovosti, cenných papírů a obdobných hodnot
§ 7
(1) Zaknihované a imobilizované cenné papíry se sepíší, jakmile se soud dozví, že pro obviněného jsou takové cenné papíry evidovány u Střediska cenných papírů nebo v jiné zvláštním zákonem stanovené evidenci. V případě potřeby nebo pochybností si vyžádá od Střediska cenných papírů nebo orgánu vedoucího jinou zvláštním zákonem stanovenou evidenci zprávu. Po sepsání soud sdělí Středisku, jaké zaknihované nebo imobilizované cenné papíry obviněného byly sepsány, kdy k sepsání došlo a že obviněný s nimi nesmí počínaje tímto dnem nakládat. Středisko obsah sdělení zapíše do své evidence vedené podle zvláštního zákona.
(2) Nalezne-li se při výkonu rozhodnutí vyšší částka peněz v měně České republiky, než která je ze zajištění vyloučena, složí se taková částka do úschovy soudu.
(3) Naleznou-li se při výkonu rozhodnutí světově obchodovatelné zlato, peněžní prostředky v cizí měně nebo jiné devizové hodnoty, naloží se s nimi podle zvláštních předpisů.
(4) Vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění práva, sepíší se jako jiné věci, avšak odevzdají se vždy soudu.
(5) Jde-li o vkladní listy, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo o jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění práva, soud podle povahy cenného papíru nebo listiny vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu.
(6) Nelze-li peněžní prostředky na účtu nebo cenné papíry náležitě zajistit podle předchozích odstavců, soud provede jejich zajištění postupem podle § 79a a 79b trestního řádu.
Úkony směřující ke zjištění nemovitostí
§ 8
(1) Jakmile se soud dozví, že obviněný je vlastníkem nemovitosti, na kterou se má vztahovat nebo vztahuje zajištění majetku, ověří si tuto skutečnost u příslušného katastrálního úřadu. Příslušnému katastrálnímu úřadu sdělí, jaké nemovitosti jsou předmětem zajištění a upozorní jej, že obviněný s nimi nesmí nakládat po dobu, kdy zajištění trvá. Katastrální úřad obsah sdělení zapíše do své evidence vedené podle zvláštního zákona.
(2) Jestliže to je potřebné, provede soud ohledání nemovitosti a jejího příslušenství. O době a místě ohledání soud uvědomí obviněného nebo jinou osobu, která s ním žije ve společné domácnosti, a osobu, o níž je známo, že pro ni váznou na nemovitosti práva nebo závady. Obviněný, popřípadě i další osoby, jsou povinny umožnit prohlídku nemovitosti a jejího příslušenství, potřebnou k provedení ocenění a zjištění stavu práv a závad s nemovitostí spojených.
(3) Po právní moci soud doručí usnesení o zajištění majetku osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitost a v jejichž obvodu má obviněný své bydliště (sídlo, místo podnikání), a vyvěsí je na úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo právní moci, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
(4) Poté, co bylo katastrálnímu úřadu oznámeno zajištění nemovitosti podle odstavce 1, nelze účinně provést vklad vlastnického nebo jiného práva týkajícího se takové nemovitosti.
HLAVA IV
SPRÁVA ZAJIŠTĚNÉHO MAJETKU
§ 9
(1) Není-li dále stanoveno jinak, podle povahy a rozsahu věcí a práv, které tvoří zajištěný majetek, zajišťuje jeho rozsah a vykonává správu po dobu zajištění buď soud, který o zajištění rozhodl v prvním stupni, nebo na základě jeho pověření
a) územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, nebo
b) soudní exekutor,
v jejichž obvodu se nachází zajištěný majetek; jestliže se takový majetek nachází v obvodech dvou nebo více územních pracovišť Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo soudních exekutorů, může soud výkonem správy pověřit každého z nich.
(2) Správa zajištěných
a) věcí, o nichž je důvodné podezření, že byly získány v souvislosti s porušením celně
právních předpisů, přísluší celnímu orgánu,
b) radioaktivních odpadů přísluší Správě úložišť radioaktivních odpadů,
c) neoznačených cigaret přísluší České zemědělské a potravinářské inspekci nebo České
obchodní inspekci,
d) jedinců (exemplářů) rostlin a živočichů odebraných podle zvláštních právních předpisů
přísluší Ministerstvu životního prostředí,
f) zbraní, střeliva, výbušnin, telekomunikační a radiokomunikační techniky přísluší
Ministerstvu vnitra.
(3) Nemůže-li ten, komu jinak podle odstavce 1 přísluší výkon správy, náležitou péči o zajištěný majetek a jeho využití zajistit sám, může v tomto rozsahu správou pověřit
a) organizační složku státu, příslušnou hospodařit s určitým majetkem, nebo
b) na základě smlouvy za úplatu jinou osobu, zabývající se podnikáním v dané oblasti; Úřad
pro zastupování státu ve věcech majetkových a soudní exekutor k uzavření takové smlouvy
potřebují předchozí souhlas soudu. Úplatu za výkon správy pověřené osobě hradí soud
z rozpočtových prostředků státu. Obsahem smlouvy je též ujednání o odpovědnosti za
škodu způsobenou na majetku v době, kdy správu vykonávala taková osoba. Tímto
ujednáním se stát nemůže zprostit odpovědnosti za škodu vůči obviněnému.
§ 10
(1) Ten, kdo podle § 9 vykonává správu zajištěného majetku,
a) zjistí a sepíše jej neprodleně poté, kdy se o takovém majetku dozvěděl;
b) zjištění a sepsání majetku se neprovede, pokud tento majetek byl již dříve zajištěn podle zvláštního předpisu;
c) řádně ochraňuje a pečuje o jeho zachování;
d) dbá o jeho účelné a hospodárné využívání tak, aby nedocházelo k jeho poškozování nebo
nedůvodnému snižování jeho rozsahu, hodnoty nebo výnosu,
e) chrání jej před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím,
f) vede majetek v účetnictví a provádí jeho inventarizace podle zvláštních právních předpisů, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak
g) důsledně využívá všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu a při
ochraně majetku před neoprávněnými zásahy a včas uplatňuje právo na náhradu škody
a právo na vydání bezdůvodného obohacení,
h) průběžně sleduje, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zejména včasným
uplatněním a vymáháním práv, která jinak přísluší vlastníku, zajišťuje, aby nedošlo k
promlčení nebo zániku těchto práv,
i) stanoví-li tak zvláštní předpis, činí po předchozím souhlasu soudu úkony ve správním a
jiném řízení, které jinak přísluší činit vlastníku pozemku.
(2) Ten, kdo podle § 9 vykonává správu zajištěného majetku, nemůže
a) jako pronajímatel uzavřít smlouvu o poskytnutí věci za úplatu do užívání, spojenou se
smlouvou o následném převodu vlastnictví této věci, a nemůže uzavřít smlouvu o
prodeji podniku nebo jeho části,
b) zřídit k věci nebo k pohledávce zástavní právo,
c) nemovité věci zatížit věcným břemenem,
§ 11
(1) Se souhlasem obviněného lze zajištěný majetek nebo jeho jednotlivé části prodat a získanou peněžní částku uložit do úschovy soudu. Souhlas je třeba udělit písemně nebo ústně do protokolu; musí obsahovat i vyjádření k nejnižší ceně, za kterou lze majetek nebo jeho jednotlivé části prodat.
(2) Souhlasu podle odstavce 1 není třeba, pokud hrozí nebezpečí, že části majetku se zkazí nebo hrozí jinak těžko odvratitelná škoda a souhlas bezodkladně nelze vyžádat.
ČÁST DRUHÁ
ZMĚNA TRESTNÍHO ŘÁDU
§ 12
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona 48/1973 Sb., zákona 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona 25/1993 Sb., zákona 115/1993 Sb., zákona 292/1993 Sb., zákona 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod 8/1995 Sb., zákona 152/1995 Sb., zákona 150/1997 Sb., zákona 209/1997 Sb., zákona 148/1998 Sb., zákona 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona 29/2000 Sb., zákona 30/2000 Sb., zákona 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod 77/2001 Sb., zákona 144/2001 Sb., zákona 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod 424/2001 Sb. a zákona 200/2002 Sb. se mění takto:
1. § 47 zní:
"§ 47
(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného.
(2) O zajištění rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovitosti nebo má některou movitou věc umístěnu mimo svůj byt (sídlo, místo podnikání), uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody, kde taková věc je.
(4) V usnesení o zajištění majetku zakáže soud a v přípravném řízení státní zástupce obviněnému, aby nakládal s věcmi, které jsou uvedeny v usnesení o zajištění, nebo které při výkonu takového rozhodnutí vykonavatel sepíše a jde-li o nemovitost,
a) zakáže mu, aby po oznámení usnesení nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji
zatížil;
b) uloží mu, aby soudu do 15 dnů od oznámení usnesení oznámil, zda a kdo má k
nemovitosti předkupní právo s poučením, že při neoznámení obviněný odpovídá za
škodu tím způsobenou.
(5) Zajišťovat nelze nárok, který není možno v trestním řízení uplatnit. K zajištění nároku nemůže být použito věcí, které nelze podle občanskoprávních předpisů postihnout výkonem soudního rozhodnutí, ani pohledávek obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního nebo obdobného poměru, pohledávek na výplatu výživného a na výplatu dávek z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.
(6) Pokud trvá zajištění, jsou neúčinné veškeré právní úkony obviněného, které se týkají zajištěného majetku, vyjímaje úkony směřující k odvrácení bezprostředně hrozící škody.
(7) Vlastnické právo třetí osoby k zajištěným prostředkům a věcem lze uplatnit pouze podle předpisů občanskoprávních.
(8) Poškozeného je třeba o zajištění jeho nároku vždy vyrozumět s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.".
2. Za § 47 se vkládá nový § 47a, který zní:
㤠47a
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho souhlasem jiná osoba složí na účet soudu peněžitou záruku ve výši odpovídající pravděpodobnému nároku poškozeného na náhradu škody. Byla-li složena peněžitá záruka nižší, soud a v přípravném řízení státní zástupce provede zajišťovací úkony na majetku obviněného v rozsahu, v jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu škody není zajištěn peněžitou zárukou.
(2) Peněžitou záruku podle odstavce 1 soud a v přípravném řízení státní zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro zajištění nároku poškozeného nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody poškozenému v trestním řízení nelze přiznat, nebo je podstatně nižší.
(3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka podle odstavce 1 do právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán poškozenému nárok na náhradu škody, uhradí ji soud z peněžité záruky.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
3. § 348 a 349 znějí:
"§ 348
(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného, přírůstek a výtěžky, které ze zajištěného majetku plynou, jakož i majetek, kterého obviněný nabude po zajištění. Nevztahuje se však na prostředky a věci, na které se podle zákona nevztahuje propadnutí majetku.
(2) Na rozhodování o zajištění majetku podle odstavce 1 se jinak užije § 47 odst. 4 až 7.
§ 349
Výkon rozhodnutí o zajištění majetku a postup při správě takového majetku stanoví zvláštní zákon.".
ČÁST TŘETÍ
ZMĚNA ZÁKONA O SOUDNÍCH EXEKUTORECH
§ 13
Zákon č. 120/21001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona 6/2002 Sb., se mění takto:
1. Za § 76 se vkládá nový § 76a, který zní:
"§ 76a
Na základě pověření soudu nebo státního zástupce zjišťuje exekutor majetek podléhající podle rozhodnutí vydaného v trestním řízení zajištění a osobně nebo prostřednictvím jiné osoby vykonává správu takového majetku.".
3. Za § 91 se vkládá nový § 91a, který zní:
"§ 91a
(1) Za výkon činnosti podle § 76a náleží exekutorovi mimosmluvní odměna.
(2) O výši odměny a nároku na náhradu dalších nákladů exekuce podle § 87 odst. 1 rozhoduje a přiznané náklady exekuce vyplácí soud nebo státní zástupce, který výkonem činnosti podle § 76a exekutora pověřil.".
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
§ 14
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Z á k o n
ze dne ………………………2003,
o zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU A VĚCÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
(1) Tento zákon stanoví postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo věci vydaném v trestním řízení.
(2) Nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, ustanovení tohoto zákona o výkonu rozhodnutí o zajištění majetku se přiměřeně užijí i na výkon rozhodnutí týkajícího se zajištění určené části majetku nebo jednotlivé věci; to neplatí, jestliže jednotlivou věc převzal orgán činný v trestním řízení do úschovy, neboť takovou věcí je třeba provést důkaz.
(3) Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup státního zástupce při výkonu jeho rozhodnutí o zajištění majetku nebo věci.
(4) Nestanoví-li tento zákon jinak, užije se na postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo věci trestní řád.
HLAVA II
ROZHODNUTÍ O ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU A VĚCI
A OPATŘENÍ K JEHO VÝKONU
§ 2
(1) Soud, který rozhodl o zajištění majetku, je povinen učinit všechny úkony potřebné k výkonu takového rozhodnutí bez ohledu na jeho právní moc.
(2) Usnesení o zajištění majetku oznámí soud též dlužníku obviněného a přikáže mu, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy soudu.
§ 3
(1) Z věcí, které jsou ve vlastnictví obviněného, se nemůže týkat výkon rozhodnutí o zajištění majetku těch, které obviněný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.
(2) Podle odstavce 1 jsou ze zajištění vyloučeny zejména
a) běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti,
b) snubní prsten a jiné předměty podobné povahy,
c) zdravotnické potřeby a jiné věci, které obviněný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo
tělesné vadě,
d) hotové peníze do částky 1000 Kč.
(3) Zajištění nepodléhají peněžité dávky sociální péče a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona jednorázově.
§ 4
(1) Předseda senátu rozhodne na návrh obviněného nebo osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je obviněný podle zákona povinen pečovat, zda se na určité prostředky nebo věci zajištění majetku nevztahuje proto, že jich je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb obviněného nebo uvedené osoby.
(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
HLAVA III
ZJIŠŤOVÁNÍ MAJETKU PODLÉHAJÍCÍHO ZAJIŠTĚNÍ
Společná ustanovení
§ 5
(1) Ke zjištění rozsahu, obsahu a umístění majetku obviněného, který má být nebo již je na základě i nepravomocného usnesení soudu zajištěn, může předseda senátu vyslechnout obviněného nebo jinou osobu. Před zahájením výslechu předseda senátu obviněného poučí o jeho právech a vyzve jej, aby, pokud nevyužije svého práva odepřít výpověď, uvedl úplné a pravdivé prohlášení o svém majetku; jinou předvolanou osobu poučí jako svědka a upozorní ji na následky nesplnění povinnosti uvést úplné a pravdivé údaje o majetku obviněného, které jí jsou známy.
(2) V prohlášení o majetku soud vyzve obviněného nebo jinou předvolanou osobu, aby uvedli:
a) plátce mzdy nebo jiného pravidelného příjmu obviněného a výši tohoto nároku,
b) peněžní ústavy, u nichž má obviněný účty, výši pohledávek a čísla účtů,
c) dlužníky, u nichž má obviněný jiné peněžité pohledávky, důvod, výši lhůtu splatnosti
těchto pohledávek,
d) osoby, vůči nimž má obviněný jiná majetková práva nebo majetkové hodnoty, jejich
důvod a hodnotu,
e) movité věci (spoluvlastnický podíl na nich) obviněného a kde, popřípadě u koho se
nacházejí,
f) nemovitosti (spoluvlastnický podíl na nich) obviněného,
g) podnik obviněného a jeho části a kde se nachází.
(3) O prohlášení o majetku předseda senátu sepíše protokol; seznam majetku, který předloží obviněný nebo jiná předvolaná osoba, tvoří přílohu protokolu.
(4) Předseda senátu vyzve obviněného nebo jinou osobu k novému prohlášení, jestliže vyjde najevo, že se majetkové poměry obviněného změnily.
(5) Soud, který rozhodl o zajištění majetku, bez odkladu vyrozumí o zajištění toho, kdo podle zvláštního právního předpisu eviduje vlastníky nebo držitele věcí, na něž se zajištění vztahuje, a územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu měl odsouzený poslední bydliště; není-li poslední bydliště obviněného známo nebo je v cizině, vyrozumí územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu se nachází majetek obviněného. Zároveň je vyzve, aby mu neprodleně oznámily, pokud zjistí, že s věcmi, na které se zajištění vztahuje, se nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu, pro který k zajištění došlo.
Úkony směřující ke zjištění movitých věcí
§ 6
(1) Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon rozhodnutí o zajištění majetku, oprávněn učinit osobní prohlídku obviněného a prohlídku jeho bytu (sídla, místa podnikání), jiných prostor a pozemku, kde lze předpokládat, že obviněný má svůj majetek; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu, jiných prostor nebo na pozemek obviněného přístup a věci zde umístěné prohlédnout.
(2) Obviněný je povinen umožnit tomu, kdo provádí výkon rozhodnutí, přístup na všechna místa, kde má své movité věci umístěny.
(3) Každý, v jehož objektu má obviněný svůj byt (sídlo, místo podnikání) nebo jiné své prostory, je povinen strpět, aby ten, kdo provádí výkon rozhodnutí, provedl jejich prohlídku. Nesplní-li tuto povinnost, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn zjednat si do bytu nebo jiných prostor obviněného přístup.
(4) Ten, kdo provádí výkon rozhodnutí, sepíše věci v bytě (sídle, místu podnikání), jiných prostor a na pozemku obviněného nebo na jiném místě, kde má obviněný své věci umístěny, jichž se rozhodnutí o zajištění majetku týká a nejsou-li ve výroku takového rozhodnutí tyto věci určeny, sepíše ty, které nejsou z výkonu zajištění vyloučeny.
(5) Kdo má ve své moci věci, které náležejí do zajištěného majetku, je povinen, jakmile se o zajištění doví, oznámit soudu, který majetek zajistil; jinak odpovídá za škodu způsobenou opomenutím oznámení.
(6) Spočívá-li právo obviněného ve vydání nebo dodání movitých věcí, odevzdají se tyto věci soudu, nebo na jeho pokyn osobě pověřené správou zajištěného majetku.
(7) Je-li to potřebné, přibere ten, kdo provádí soupis, k úkonu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.
(8) Vyrozumění o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány, doručí soud také obviněnému a jeho manželu.
(9) Hrozí-li nebezpečí, že s jednotlivou zajištěnou cennou věcí nebo jejich souborem bude nakládáno tak, že bude zmařen nebo ztížen účel, pro který k zajištění došlo, soud vyzve toho, kdo má takovou věc nebo soubor věcí u sebe, k jejich vydání podle § 78 nebo podle § 79 trestního řádu přikáže jejich odnětí.
Úkony směřující ke zjištění peněžní hotovosti, cenných papírů a obdobných hodnot
§ 7
(1) Zaknihované a imobilizované cenné papíry se sepíší, jakmile se soud dozví, že pro obviněného jsou takové cenné papíry evidovány u Střediska cenných papírů nebo v jiné zvláštním zákonem stanovené evidenci. V případě potřeby nebo pochybností si vyžádá od Střediska cenných papírů nebo orgánu vedoucího jinou zvláštním zákonem stanovenou evidenci zprávu. Po sepsání soud sdělí Středisku, jaké zaknihované nebo imobilizované cenné papíry obviněného byly sepsány, kdy k sepsání došlo a že obviněný s nimi nesmí počínaje tímto dnem nakládat. Středisko obsah sdělení zapíše do své evidence vedené podle zvláštního zákona.
(2) Nalezne-li se při výkonu rozhodnutí vyšší částka peněz v měně České republiky, než která je ze zajištění vyloučena, složí se taková částka do úschovy soudu.
(3) Naleznou-li se při výkonu rozhodnutí světově obchodovatelné zlato, peněžní prostředky v cizí měně nebo jiné devizové hodnoty, naloží se s nimi podle zvláštních předpisů.
(4) Vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění práva, sepíší se jako jiné věci, avšak odevzdají se vždy soudu.
(5) Jde-li o vkladní listy, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo o jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění práva, soud podle povahy cenného papíru nebo listiny vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu.
(6) Nelze-li peněžní prostředky na účtu nebo cenné papíry náležitě zajistit podle předchozích odstavců, soud provede jejich zajištění postupem podle § 79a a 79b trestního řádu.
Úkony směřující ke zjištění nemovitostí
§ 8
(1) Jakmile se soud dozví, že obviněný je vlastníkem nemovitosti, na kterou se má vztahovat nebo vztahuje zajištění majetku, ověří si tuto skutečnost u příslušného katastrálního úřadu. Příslušnému katastrálnímu úřadu sdělí, jaké nemovitosti jsou předmětem zajištění a upozorní jej, že obviněný s nimi nesmí nakládat po dobu, kdy zajištění trvá. Katastrální úřad obsah sdělení zapíše do své evidence vedené podle zvláštního zákona.
(2) Jestliže to je potřebné, provede soud ohledání nemovitosti a jejího příslušenství. O době a místě ohledání soud uvědomí obviněného nebo jinou osobu, která s ním žije ve společné domácnosti, a osobu, o níž je známo, že pro ni váznou na nemovitosti práva nebo závady. Obviněný, popřípadě i další osoby, jsou povinny umožnit prohlídku nemovitosti a jejího příslušenství, potřebnou k provedení ocenění a zjištění stavu práv a závad s nemovitostí spojených.
(3) Po právní moci soud doručí usnesení o zajištění majetku osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitost a v jejichž obvodu má obviněný své bydliště (sídlo, místo podnikání), a vyvěsí je na úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo právní moci, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
(4) Poté, co bylo katastrálnímu úřadu oznámeno zajištění nemovitosti podle odstavce 1, nelze účinně provést vklad vlastnického nebo jiného práva týkajícího se takové nemovitosti.
HLAVA IV
SPRÁVA ZAJIŠTĚNÉHO MAJETKU
§ 9
(1) Není-li dále stanoveno jinak, podle povahy a rozsahu věcí a práv, které tvoří zajištěný majetek, zajišťuje jeho rozsah a vykonává správu po dobu zajištění buď soud, který o zajištění rozhodl v prvním stupni, nebo na základě jeho pověření
a) územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, nebo
b) soudní exekutor,
v jejichž obvodu se nachází zajištěný majetek; jestliže se takový majetek nachází v obvodech dvou nebo více územních pracovišť Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo soudních exekutorů, může soud výkonem správy pověřit každého z nich.
(2) Správa zajištěných
a) věcí, o nichž je důvodné podezření, že byly získány v souvislosti s porušením celně
právních předpisů, přísluší celnímu orgánu,
b) radioaktivních odpadů přísluší Správě úložišť radioaktivních odpadů,
c) neoznačených cigaret přísluší České zemědělské a potravinářské inspekci nebo České
obchodní inspekci,
d) jedinců (exemplářů) rostlin a živočichů odebraných podle zvláštních právních předpisů
přísluší Ministerstvu životního prostředí,
f) zbraní, střeliva, výbušnin, telekomunikační a radiokomunikační techniky přísluší
Ministerstvu vnitra.
(3) Nemůže-li ten, komu jinak podle odstavce 1 přísluší výkon správy, náležitou péči o zajištěný majetek a jeho využití zajistit sám, může v tomto rozsahu správou pověřit
a) organizační složku státu, příslušnou hospodařit s určitým majetkem, nebo
b) na základě smlouvy za úplatu jinou osobu, zabývající se podnikáním v dané oblasti; Úřad
pro zastupování státu ve věcech majetkových a soudní exekutor k uzavření takové smlouvy
potřebují předchozí souhlas soudu. Úplatu za výkon správy pověřené osobě hradí soud
z rozpočtových prostředků státu. Obsahem smlouvy je též ujednání o odpovědnosti za
škodu způsobenou na majetku v době, kdy správu vykonávala taková osoba. Tímto
ujednáním se stát nemůže zprostit odpovědnosti za škodu vůči obviněnému.
§ 10
(1) Ten, kdo podle § 9 vykonává správu zajištěného majetku,
a) zjistí a sepíše jej neprodleně poté, kdy se o takovém majetku dozvěděl;
b) zjištění a sepsání majetku se neprovede, pokud tento majetek byl již dříve zajištěn podle zvláštního předpisu;
c) řádně ochraňuje a pečuje o jeho zachování;
d) dbá o jeho účelné a hospodárné využívání tak, aby nedocházelo k jeho poškozování nebo
nedůvodnému snižování jeho rozsahu, hodnoty nebo výnosu,
e) chrání jej před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím,
f) vede majetek v účetnictví a provádí jeho inventarizace podle zvláštních právních předpisů, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak
g) důsledně využívá všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu a při
ochraně majetku před neoprávněnými zásahy a včas uplatňuje právo na náhradu škody
a právo na vydání bezdůvodného obohacení,
h) průběžně sleduje, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zejména včasným
uplatněním a vymáháním práv, která jinak přísluší vlastníku, zajišťuje, aby nedošlo k
promlčení nebo zániku těchto práv,
i) stanoví-li tak zvláštní předpis, činí po předchozím souhlasu soudu úkony ve správním a
jiném řízení, které jinak přísluší činit vlastníku pozemku.
(2) Ten, kdo podle § 9 vykonává správu zajištěného majetku, nemůže
a) jako pronajímatel uzavřít smlouvu o poskytnutí věci za úplatu do užívání, spojenou se
smlouvou o následném převodu vlastnictví této věci, a nemůže uzavřít smlouvu o
prodeji podniku nebo jeho části,
b) zřídit k věci nebo k pohledávce zástavní právo,
c) nemovité věci zatížit věcným břemenem,
§ 11
(1) Se souhlasem obviněného lze zajištěný majetek nebo jeho jednotlivé části prodat a získanou peněžní částku uložit do úschovy soudu. Souhlas je třeba udělit písemně nebo ústně do protokolu; musí obsahovat i vyjádření k nejnižší ceně, za kterou lze majetek nebo jeho jednotlivé části prodat.
(2) Souhlasu podle odstavce 1 není třeba, pokud hrozí nebezpečí, že části majetku se zkazí nebo hrozí jinak těžko odvratitelná škoda a souhlas bezodkladně nelze vyžádat.
ČÁST DRUHÁ
ZMĚNA TRESTNÍHO ŘÁDU
§ 12
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona 48/1973 Sb., zákona 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona 25/1993 Sb., zákona 115/1993 Sb., zákona 292/1993 Sb., zákona 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod 8/1995 Sb., zákona 152/1995 Sb., zákona 150/1997 Sb., zákona 209/1997 Sb., zákona 148/1998 Sb., zákona 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona 29/2000 Sb., zákona 30/2000 Sb., zákona 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod 77/2001 Sb., zákona 144/2001 Sb., zákona 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod 424/2001 Sb. a zákona 200/2002 Sb. se mění takto:
1. § 47 zní:
"§ 47
(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného.
(2) O zajištění rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovitosti nebo má některou movitou věc umístěnu mimo svůj byt (sídlo, místo podnikání), uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody, kde taková věc je.
(4) V usnesení o zajištění majetku zakáže soud a v přípravném řízení státní zástupce obviněnému, aby nakládal s věcmi, které jsou uvedeny v usnesení o zajištění, nebo které při výkonu takového rozhodnutí vykonavatel sepíše a jde-li o nemovitost,
a) zakáže mu, aby po oznámení usnesení nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji
zatížil;
b) uloží mu, aby soudu do 15 dnů od oznámení usnesení oznámil, zda a kdo má k
nemovitosti předkupní právo s poučením, že při neoznámení obviněný odpovídá za
škodu tím způsobenou.
(5) Zajišťovat nelze nárok, který není možno v trestním řízení uplatnit. K zajištění nároku nemůže být použito věcí, které nelze podle občanskoprávních předpisů postihnout výkonem soudního rozhodnutí, ani pohledávek obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního nebo obdobného poměru, pohledávek na výplatu výživného a na výplatu dávek z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.
(6) Pokud trvá zajištění, jsou neúčinné veškeré právní úkony obviněného, které se týkají zajištěného majetku, vyjímaje úkony směřující k odvrácení bezprostředně hrozící škody.
(7) Vlastnické právo třetí osoby k zajištěným prostředkům a věcem lze uplatnit pouze podle předpisů občanskoprávních.
(8) Poškozeného je třeba o zajištění jeho nároku vždy vyrozumět s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.".
2. Za § 47 se vkládá nový § 47a, který zní:
㤠47a
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho souhlasem jiná osoba složí na účet soudu peněžitou záruku ve výši odpovídající pravděpodobnému nároku poškozeného na náhradu škody. Byla-li složena peněžitá záruka nižší, soud a v přípravném řízení státní zástupce provede zajišťovací úkony na majetku obviněného v rozsahu, v jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu škody není zajištěn peněžitou zárukou.
(2) Peněžitou záruku podle odstavce 1 soud a v přípravném řízení státní zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro zajištění nároku poškozeného nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody poškozenému v trestním řízení nelze přiznat, nebo je podstatně nižší.
(3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka podle odstavce 1 do právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán poškozenému nárok na náhradu škody, uhradí ji soud z peněžité záruky.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
3. § 348 a 349 znějí:
"§ 348
(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného, přírůstek a výtěžky, které ze zajištěného majetku plynou, jakož i majetek, kterého obviněný nabude po zajištění. Nevztahuje se však na prostředky a věci, na které se podle zákona nevztahuje propadnutí majetku.
(2) Na rozhodování o zajištění majetku podle odstavce 1 se jinak užije § 47 odst. 4 až 7.
§ 349
Výkon rozhodnutí o zajištění majetku a postup při správě takového majetku stanoví zvláštní zákon.".
ČÁST TŘETÍ
ZMĚNA ZÁKONA O SOUDNÍCH EXEKUTORECH
§ 13
Zákon č. 120/21001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona 6/2002 Sb., se mění takto:
1. Za § 76 se vkládá nový § 76a, který zní:
"§ 76a
Na základě pověření soudu nebo státního zástupce zjišťuje exekutor majetek podléhající podle rozhodnutí vydaného v trestním řízení zajištění a osobně nebo prostřednictvím jiné osoby vykonává správu takového majetku.".
3. Za § 91 se vkládá nový § 91a, který zní:
"§ 91a
(1) Za výkon činnosti podle § 76a náleží exekutorovi mimosmluvní odměna.
(2) O výši odměny a nároku na náhradu dalších nákladů exekuce podle § 87 odst. 1 rozhoduje a přiznané náklady exekuce vyplácí soud nebo státní zástupce, který výkonem činnosti podle § 76a exekutora pověřil.".
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
§ 14
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
