Pohledávky státu z titulu opravy DPH v insolvenčním řízení
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen „NSS“) usnesením ze dne 16.07.2019 rozhodl o otázce výkladu šestiměsíčního časového testu uvedeného v § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 o dani z přidané hodnoty (ve znění účinném od 01.04.2011 do 28.07.2016). Současně NSS rozhodl rozsudkem o tom, zda je možné považovat pohledávky správce daně vzniklé opravou DPH za pohledávky za majetkovou podstatou, které se uspokojují v insolvenčním řízení kdykoli po rozhodnutí o úpadku.
NSS rozsudkem vydaným dne 19.09.2019 pod č.j. 5 Afs 266/2017 – 48 rozhodl ve věci podané kasační stížnosti insolvenčního dlužníka. Jednalo se o kasační stížnost, která měla posoudit provedenou opravu DPH u příslušného správce daně.
Podle vydaného usnesení rozšířeného senátu NSS tedy platí, že „ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 01.04.2011 do 28.07.2016 je nutno vykládat tak, že oprávnění plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň, provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky se vztahuje na pohledávky, které vznikly z tohoto plnění v období končícím 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Nevztahuje se naopak na pohledávky vzniklé z tohoto plnění později než 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku“. Možnost provést opravu DPH v rámci insolvenčního řízení je tedy dána u těch pohledávek, které vznikly více než 6 měsíců před rozhodnutím o úpadku, a jsou-li splněny další podmínky stanovené v § 44 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.
Výsledkem výše uvedeného rozsudku NSS ze dne 19.09.2019 je i potvrzení stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřeného např. v rozsudku ze dne 31.10.2017, sp. zn. 29 ICdo 98/2015, podle kterého „pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty, není ani po novele insolvenčního zákona provedené s účinností od 1. ledna 2014 zákonem č. 294/2013 Sb. pohledávkou za majetkovou podstatou. Tato pohledávka se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje“.
Výše uvedené odůvodnění NSS vychází z Výkladového stanoviska Ministerstva spravedlnosti č. 6/2011, podle kterého nelze pohledávky správce daně vzniklé ve smyslu § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty pokládat za pohledávky vzniklé po rozhodnutí soudu o úpadku. Nejvyšší soud uvedl, že novela insolvenčního zákona nemohla na dané věci nic změnit. Případné právo přednostního uspokojení správce daně by bylo ve zjevném rozporu se zásadou, podle níž věřitelé, kteří mají podle insolvenčního zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti (§ 5 písm. b) insolvenčního zákona).
NSS shodně jako Nejvyšší soud dospěl k závěru, že daňový nedoplatek ve smyslu ust. 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty není možné považovat za daň vzniklou po rozhodnutí o úpadku.
Závěrem je nutné připomenout, že výkladové stanovisko NSS uvedené ve výše zmíněném rozhodnutí k § 44 zákona o dani z přidané hodnoty se vztahuje k účinnosti zákona o dani z přidané hodnoty do 28.07.2016.
Mgr. Robert Plicka,
advokát
JUDr. Marián Bejdák,
advokát
PLICKA & PARTNERS, advokátní kancelář, s.r.o.
Národní 58/32
11000 Praha 1
Tel.: +420 212 344 444
e-mail: info@plickapartners.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
