Revize nařízení o úpadkovém řízení aneb evropská insolvence po patnácti letech v novém kabátě – 2. část
Druhá část článku pojednávajícího o revizi Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení ze dne 29. května 2000 (dále jen „Nařízení“), která v současné době probíhá na půdě evropských zákonodárných orgánů, bude věnována plánovaným změnám v oblasti rozšíření působnosti Nařízení na vnitrostátní řízení, která umožňují i jiná řešení úpadku dlužníka než likvidaci.
 |
Za předúpadkové řízení je obecně považováno kvazikolektivní řízení prováděné pod dohledem soudu nebo správního orgánu, které dlužníkovi ve finančních obtížích dává příležitost k restrukturalizaci ještě ve fázi před rozhodnutím o úpadku, díky čemuž se dlužník vyhne zahájení úpadkového řízení v tradičním slova smyslu. Za hybridní řízení je považováno takové řízení, ve kterém si dlužník ponechává určitou kontrolu nad svým majetkem a záležitostmi, ačkoliv jsou pod kontrolou či dohledem soudu nebo insolvenčního správce. V České republice můžeme jako typické příklady hybridních řízení uvést reorganizaci či oddlužení. Společným cílem výše popsaných řízení je především zachránit životaschopného dlužníka a zachovat jeho činnost v maximálním možném rozsahu, a tím eliminovat negativní dopad na ekonomiku, především pak na trh práce.
Za uplynulá léta tudíž dospěla situace v evropských zemích do takového stavu, kdy je zahájeno a vedeno značné množství předúpadkových a hybridních řízeních, která však nespadají do působnosti Nařízení a jejichž účinky tudíž nemohou být v rámci Evropské unie uznány. V důsledku toho mohou zahraniční věřitelé vymáhat své pohledávky proti majetku dlužníka, který se nachází v jiném členském státě, běžnou soudní cestou civilní či obdobné žaloby a nemusí se účastnit řízení a zapojit se do jednání o restrukturalizaci nebo odsouhlasení záchranných plánů, což může zmařit snahu o zachování činnosti dlužníka[2].
Z výše uvedených důvodů přistoupila Komise Evropské unie v návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění Nařízení, zveřejněném dne 12. prosince 2012 (dále jen „Návrh“) k přeformulování čl. 1 Nařízení. Ten nově do působnosti Nařízení zahrnuje kolektivní soudní nebo správní řízení, včetně předběžných řízení, která jsou založena na právu upravujícím úpadek nebo oddlužení a ve kterých za účelem záchrany, úpravy dluhu, reorganizace nebo likvidace (a) je dlužník zcela či částečně zbaven dispozičních oprávnění ke svému majetku a je jmenován správce podstaty, nebo (b) jsou majetek a záležitosti dlužníka pod kontrolou či dohledem soudu. Návrh tudíž reaguje na změnu koncepce, která ovládá insolvenční právo většiny evropských zemí a ustanovuje, aby do budoucna byla pod úpravu Nařízení se všemi z toho plynoucími důsledky zahrnuta též řízení, v jejichž rámci nepřichází dlužník o veškerá dispoziční oprávnění k majetku.
Legislativní práce na Nařízení probíhající na půdě evropských zákonodárných orgánů nebyly zatím dokončeny, proto nelze výše popsanou koncepci zpracovanou v Návrhu považovat za definitivní. Jak však již bylo popsáno v první části tohoto článku, zásadní koncepční úpravy se již nepředpokládají.
Mgr. Tereza Přecechtělová
Weinhold Legal, v. o. s. advokátní kancelář
Florentinum
Na Florenci 15
110 00 Praha 1
Tel.: +420 225 385 333
Fax: +420 225 385 444
e-mail: wl@weinholdlegal.com
--------------------------------------------------------------------------------
[*] Revize nařízení o úpadkovém řízení aneb evropská insolvence po patnácti letech v novém kabátě – 1. část > pojednává obecně o plánované novele, je dostupná >>> zde.
[1] K těmto zemím se řadí také Česká republika, když dne 1. ledna 2008 nabyl účinnosti zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který nahradil zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
[2] Tento jev bývá též označován jako „hold(ing) out problem“.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
